Nepřehlédněte

Recenze: Mára jde do nebe a dokumentuje u toho slasti i strasti horolezectví, potřeboval by ale prostříhat

Zlatý cepín, jak se nazývá nejprestižnější horolezecká cena srovnatelná v rámci oboru s filmovým Oscarem, si coby první Čech v roce 2018 odnesl horolezec Marek Holeček, který se svým spolulezcem zdolal horu Gašerbrum I. V dokumentu Mára jde do nebe nás režisérka Markéta Ekrt Válková provází jeho nebezpečnou výpravou i soukromým životem, jeden z těchto aspektů je ale daleko zajímavější než ten druhý.

mara-jde-do-nebe

Jemu podobného člověka na světě není. Pod šíleným chováním se skrývá tvrdá disciplína. Na vrchol ho ale částečně mohlo vynést jen sobectví. Tak popisují Marka Holečka přátelé, spolupracovníci i blízcí rodinní příslušníci. A v jeho vystupování je to rozhodně znát.

Tento od přírody pozitivní a neustále usměvavý svalovec se v průběhu dokumentu potlouká od jedné smrtelně nebezpečné skály ke druhé, šplhá střemhlav vzhůru i s nohou v sádře a v průběhu několika let se snaží několikrát zdolat svůj vytyčený cíl, horu Gašerbrum I. Mezi jednotlivé cesty po skalách natočené autentickými a leckdy až mrazivými záběry ale dokument vkládá také úryvky z Markova osobního života, rozhovory s kolegy a přáteli a řadu dalších odboček. Ty ovšem finální podobě snímku spíše ubližují.

Mára jde do nebe se nám snaží Marka ukázat ve všech jeho podobách a poodkrýt stránky, které možná na jeho přednáškách nebo jiných veřejných vystoupeních člověk nepozná. V drtivé většině těchto epizodek se nám ale dostává spíše dalšího a dalšího vysvětlování, co všechno musel Marek na své cestě na vrchol (doslova) vydržet, jak nikdy neztrácí svůj optimismus a nebojí se do krkolomných situací skočit po hlavě.

Krátké pohledy do Markova soukromí, jako jeho vztahu s otcem či partnerkou, ale působí dojmem, že jen klouzají po povrchu a žádné relevantní informace nenabízejí. Přípravy horských expedicí fungují daleko lépe, prokreslují Markovu až obsesivní snahu pokořit svou vysněnou horu a scénám z Himálaje dodávají potřebný kontext. Jakmile se ovšem vracíme k Markově rodině, člověk se nemůže zbavit pocitu, že horolezec možná v některých chvílích stál střihačům za zády a v dokumentu chránil svůj optimistický image. Nabízí se tedy otázka, zda film tyto vsuvky vůbec potřebuje a nebylo by lepší je osekat ve prospěch detailnějšího zkoumání horolezectví.

Jakmile se totiž vracíme doprostřed pusté zasněžené Himálaje, nabírá dokument úplně jiných obrátek. Jak se v průběhu stopáže dozvídáme, Markova cesta na Gašerbrun I., za níž obdržel ocenění, ani zdaleka nebyla jeho prvním pokusem. Zrádnou skalní stěnu se v doprovodu svých přátel pokusil zdolat celkem pětkrát a film nám postupně ukazuje strasti a nebezpečenství, kterým čelil při každém pokusu. Na úbočí Himálaje společně s horolezci přespával filmový štáb, na laně ovšem kameru potáhnete jen těžko.

Profesionální záběry dech beroucí scenérie tedy střídá autentický „vlog“ Máry přímo z horských průsmyků. V těchto momentech čirého adrenalinu dokument skutečně září, ať už ukazuje náročnost cesty samotné, chvilky absolutního vyčerpání i těžkých ztrát nebo naopak euforii z úspěchu.

Mára jde do nebe (2022)

Když Mára zrovna jde do titulního nebe, je obtížné odtrhnout oči od plátna. Dokument nabízí syrový a nezkreslený zážitek z horolezectví, o němž se většině z nás může jen zdát. Na skalních stěnách navozují záběry skutečný pocit závratě a v miniaturních stanech se sněhovou bouří za plentou diváka naopak polévá klaustrofobie. Jestli ovšem mezi chvilkami adrenalinu skutečně potřebujeme znatelně přibarvené náhledy do Markova soukromí, o tom už se dá polemizovat. Přítomnost kamer přirozeně změní chování každého člověka. Dokumentu, který se ale pyšní jinak velice ryzím pohledem do nebezpečím opředeného koníčku horolezců, to ale zbytečně ubírá jak na spádu, tak na jeho autenticitě.

60 %
Petr Schön, spolupracovník redakce
foto/video: Bontonfilm © 2022

Mára jde do nebe
dokumentární
Česko, 2022, 81 min
Premiéra: 19. 2022 Bontonfilm
Režie: Markéta Ekrt Válková
Scénář: Markéta Ekrt Válková
Kamera: David Cysař, Jan Šimánek
Hudba: Marek Doubrava
Hrají: Marek Holeček
Střih: Petr Mrkous
Zvuk: Miroslav Chaloupka

%d blogerům se to líbí: