Jiří Arvéd Smíchovský byl současně studentem teologie i satanistou, mnichem i bonvivánem, udavačem i dobrodincem, homosexuálem i manželem. Za svou výjimečnost platil obrovskou daň. Pro většinu svých současníků se stal opovrhovaným „malostranským ďáblem.” Byl ale také novodobým Faustem, toužil po vědění a po slávě, po starých knihách… především po těch hermetických a okultních. Osvojil si magickou praxi a postupně se přiklonil k černé magii. To vše se muselo ve filmu projevit i v prostředí, v kterém se film Arvéd natáčel.
Režisér Vojtěch Mašek s kameramanem Dušanem Husárem natáčeli v dekoracích z dílny architektky Niny Feriancové. „Od začátku jsme s kameramanem Dušanem Husárem a architektkou Ninou Feriancovou shodli, že vytváříme realitu na pomezí snu, posunutou skutečnost, proto jsme vycházeli z dobových rešerší, ale vždycky jsme je záměrně pokřivili, jako příklad mě napadá Arvédova knihovna, kde je jedna z polic záměrně šikmo, to evokuje zkreslené vnímání Arvéda, který vkládá do věcí jiné významy, je takovým nespolehlivým vypravěčem,“ objasňuje obrazové vyprávění filmu režisér.
Arvéd (foto: CinemArt)
Tvůrci filmu využili řadu vzácných předmětů z pozůstalosti jeho hlavní postavy. „Měli jsme štěstí, pan Beneš, dědic majetku Smíchovského rodiny, byl našemu projektu nakloněn a zapůjčil nám opravdu vzácné exempláře, například malý příruční oltář, který měl Arvéd v dobách svých studii v Itálii a velký nástěnný portrét Arvédovy maminky,” říká k rekvizitám režisér. “Tyto relikvie doplnily naše zařízení hotelu Esplanade a myslím, že pomohly vytvořit unikátní prostor.”
Snímek do kin vstupuje už 25. srpna.
-red-
zdroj: Petr Slavík
foto/video: CinemArt, Totalfilm Media © 2022
