Recenze: Střídavka je fajn oddychovka, která v rámci českých romcomů hrdě vyčnívá

Naplánovat víkend pro jednu rodinu je samo o sobě výzvou, co teprv když se ale proplétají rodiny tři. Pokusit se přežít současné i minulé partnery, všechny děti v rodině, v tom všem se neztratit a udržet si zdravý rozum se pokouší šestice sympaticky obsazených dospěláků v nové komedii Petra Nikolaeva.

O aktuálním stavu romantické komedie v Česku vypovídá divákova úleva a radost z toho, že se tentokrát při sledování filmu nemusí stydět a že nikdo ze zúčastněných se trapně nepitvoří. Kapce zbytečné hysterie nebo úsměvně načasované vášni se samozřejmě nevyhneme, jinak jsou po přijetí premisy tří propletených rodin jednotlivé situace překvapivě civilní.

Scénář šikovně balancuje mezi značným množstvím postav a dává všem dostatek prostoru; chování protagonistů je navíc v rámci žánru většinou pochopitelné i uvěřitelné, herci jsou ve svých úlohách velmi přirození a funguje mezi nimi správná chemie. Zejména sympatický je někdejší pár přerostlého dítěte Martina Hofmanna a řemenbaby Jitky Čvančarové, Střídavka si ale zaslouží uznání i za to, že alespoň v některých rolích sáhla mimo ty nejexponovanější herce, které jinak vídáme na plátnech týden co týden.

Překvapivě dobře s některými výjimkami fungují i dětské herecké výkony, zejména vycházejícího Tomáše Daleckého je po Smečce opět radost sledovat.

Až na zatmívačky, ke kterým tvůrci sáhnou kdykoli potřebují poposunout děj, se na Střídavku i hezky kouká a je z ní cítit trocha tvůrčí péče – třeba v detailech, jako je sekající se obraz či zvuk ve skypových konverzacích postav. Tvůrci se, chvála bohu, dokonce dokázali vyhnout i trapně okázalému product placementu, který se bohužel v poslední dekádě stal pevně zakořeněným plevelem tuzemských produkcí.

Vedlejší dějová linka se sklerotickou babičkou Evy Holubové možná nabízela prostor pro vážnější podtóny snímku, na přílišné drama nevztahového charakteru zde není místo, ačkoliv s jeho režií má Petr Nikolaev za svou kariéru již dost zkušeností.

Střídavka má evidentně být milou oddechovkou s jemnou porcí životního cynismu, a to se jí i daří, aniž by sklouzávala k prvoplánové řachandě. Byť příběh filmu je defacto sledem několika scének, děj má jasný vývoj, oblouk a směr. Romantický happyend je pochopitelně nevyhnutelný, cesta k němu ale utíká zábavně a s lehkostí, nikoli s otráveným odškrtáváním jalových klišé.