Záchranu dvanácti malých fotbalistů a jejich trenéra, které v thajské jeskyni Tham Luang před čtyřmi roky uvěznily prudké monzunové deště a následné zaplavení komplexu, si řada z nás živě pamatuje ze zpravodajství, které se zatajeným dechem hltal celý svět. O události navíc již vzniklo několik dokumentů nebo irsko-thajské drama Jeskyně, které bylo i v českých kinech k vidění v roce 2019. Vlastní minisérii příští rok uvede i Netflix. Jak si tedy stojí aktuální filmová rekonstrukce pojmenovaná Třináct životů, kterou pro Amazon Prime natočil hollywoodský veterán Ron Howard?
Třináct životů (foto: Prime Video)
Apollo 13, Těžká váha nebo Rivalové. Jen letmý pohled do Howardovy kinematografie ukazuje, že režisér v příbězích mužů bojujících proti nepřízni osudu umí chodit. Není proto překvapením, jak perfektním řemeslem v jeho rukou je adaptace příběhu o potápěčích, kteří navzdory bahnivé vodě, úzkým nepřehledným tunelům a silným proudům dokázali v několika pětihodinových ponorech chlapce z jeskynního komplexu vytahat.
Pokud jste při čtení povyskočili pohoršením nad spoilerem, pak věřte, že výsledek celé záchranné akce tvůrci filmu považují za všeobecně známou informaci, a scénář i režie k této filmařsky vděčné látce tak i přistupují. Zdrojem napětí a drajvu Třinácti životů není nejasnost výsledku, ale ukázání cest, jakými k němu postavy spějí. Víme, jak celý příběh dopadne, a přesto je nesmírně strhující.
Howard k události přistupuje citlivě, přitom ale věcně a skoro až dokumentaristicky. Příliš se nezdržuje vysvětlováním, hned od prvních sekund vyprávění posouvá kupředu, a přesto stopáž atakuje 150 minut. Nuda divákovi nehrozí ani na minutu, potřeba zkondenzovat do několika desítek minut mnohovrstevnatý příběh o záchranné akci, do které se zapojili dobrovolníci i profesionálové všech možných oborů z mnoha zemí, si nicméně svou daň vybírá jinde.
Aby Howard předešel repetetivnosti třinácti ponorů pro třináct uvězněných chlapců, redukuje se finální akce na poměrně rychlou montáž, kde ponětí o časové náročnosti divák musí navnímat z předchozí expozice a hlavně pak prostřednictvím grafického znázornění v obraze, ilustrujícím aktuální polohu postav a čas, který potápěči s fotbalisty již strávili pod vodou. Funguje to řemeslně naprosto bez problémů, jedná se ale o režijně nejjednodušší řešení.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Netlačí na pilu[/pullquote]Na druhou stranu je před tvůrci potřeba smeknout za to, že neměli potřebu už tak silnou událost hollywoodsky dramatizovat a čtyři roky starého sólokapra kořenit svou fantazií. Navzdory bezpredecentnosti situace proběhl záchranný ponor díky neuvěřitelné profesionalitě potápěčů tak hladce, jak to jen v rámci nesmírně komplikovaných podmínek bylo možné. Film tuto realitu respektuje a byť proplouvání jeskyní s uspanými chlapci nijak nebanalizuje a divákovi jasně představí rizika i etické problémy tohoto řešení, netlačí u toho pateticky na pilu a když už na obrazovce dojde k chlapským slzám, rozhodně se nejedná o samoúčelnou snahu o diváckou emoci.
Snímek je natočen západní optikou a je to na něm vidět, navzdory některým apriorním obavám Třináct životů ale neupozaďuje úlohu thajských NAVY Seals ani jiných tamních hrdinů, např. zemědělců, kteří si nechali odčerpávanou vodou z jeskyní zničit pole a tím i celoroční práci a značný podíl živobytí. Jako rekonstrukce je tedy snímek vyvážený a viditelně se snaží dívat na celou událost objektivně a v rámci zjednodušujících filmových mantinelů komplexně. Snad jen zesnulý Saman Gunan, jedna ze dvou obětí celé události, si možná v příběhu zasloužil víc prostoru.
Film se tedy vyhýbá hloupým klišé a tlačeným emocím, které skutečná událost ve svém filmovém zpracování nepotřebuje, v minulosti k nim tvůrci podobných adaptací nicméně sahali často a rádi. Třináct životů je věrohodnou rekonstrukcí, která umně balancuje někde mezi dramatickou rekonstrukcí a dokumentární přízemností. Pochvalu si navíc zaslouží i zpřehlednění komplikované situace a podvodních scén tak, aby se v nich divák orientoval.
Třináct životů (foto: Prime Video)
Na civilnosti celého snímku mají obrovský podíl fantastičtí herci, které si režisér do hlavních rolí vybral. Viggo Mortensen, Colin Farell a Joel Edgerton jsou slavné a etablované tváře, ani na vteřinu je ovšem pod potápěčskými brýlemi nezahlédneme.
Kdyby bylo Třináct životů jen o kapku mokřejších, tekla by vám z televize voda. Autenticitě hereckých výkonů silně napomáhá i fakt, že všechny hvězdy absolvovaly náročný trénink a pod maskami se ve vodě místo nich neukrývají kaskadéři. Od gest přes celkovou řeč těla jsou tedy jako potápěči naprosto věrohodní a přirození, podobně jako britské přízvuky, které si pro své role Mortensen s Farellem museli osvojit.
Třináct životů herce ani jejich reálné předobrazy nepřetváří v podvodní supermany, všichni tři protagonisté jsou obyčejnými chlápky od vedle, kteří se s obtížnou situací rvou profesionálně, ale po svém. Zejména zajímavý je kontrast Mortensenova a Edgertonova realistického cynismu a Farellovy citlivé empatie, když si do zachraňovaných chlapců nevyhnutelně projektuje svého syna ve stejném věku.
-
Režie - 70%70%
-
Scénář - 85%85%
-
Kamera - 80%80%
-
Hudba - 70%70%
-
Herci - 90%90%
Třináct životů (2022)
Třináct životů vypráví o nedávné události, kterou většina diváků má v živé paměti ze zpráv, přesto ho ale dovede strhnout, napínat a bát se o osud chlapců, kteří na devět dní uvízli v zatopeném jeskynním komplexu. Jádrem skoro až dokumentární, přesto ale velmi akční rekonstrukce tedy není výsledek záchranné akce, ale způsob, jakým ji výtečně zahraní potápěčští machři provedli. Ron Howard dovede komplexní událost pro diváka zjednodušit a zpřehlednit, aniž by ji jakkoli banalizoval, a zároveň nemá potřebu přikořenit si jednotlivé situace, aby pro film působily dramatičtěji.
foto/video: Prime Video © 2022
Drama
Velká Británie, 2022, 149 min
Premiéra: 5. 8. 2022, Amazon Prime
Režie: Ron Howard
Scénář: William Nicholson
Kamera: Sayombhu Mukdeeprom
Hudba: Benjamin Wallfisch
Hrají: Viggo Mortensen, Colin Farrell, Joel Edgerton, Tom Bateman, Paul Gleeson, Thira Chutikul, Nophand Boonyai, Josh Helman, Zahra Newman
Produkce: Brian Grazer, Karen Lunder, Gabrielle Tana, P. J. van Sandwijk, Ron Howard
Střih: James Wilcox
Zvuk: Chris Burdon, Michael Fentum, William Miller, Oliver Tarney, Rachael Tate
Scénografie: Molly Hughes, Lek Chaiyan Chunsuttiwat
Masky: Rick Findlater
Kostýmy: Tess Schofield
