Jednoduchý příběh, jednoduché dialogy, tři postavy, hodina a dvacet minut. V tomto formátu zvládá Utama autenticky polemizovat nad velmi složitými tématy, od pomíjivosti lidského života až po sociální problémy domorodých kmenů v latinské Americe. V čem je výjimečný debut Alejandra Loyaza Grisi?
Láska až do konce
Nezvykle dlouhé sucho staví Virginia a Sisu před obtížně řešitelné dilema. Co když se celý jejich způsob života nevyhnutelně zmizí? Existuje pro ně ve vyprahlé krajině vůbec ještě budoucnost? Dynamika domácnosti se definitivně obrací vzhůru nohama, když přijíždí za nimi jejich vnuk Clever (Santos Choque), který se je snaží přesvědčit, aby se přestěhovali do města za zbytkem své rodiny.
Navzdory své relativně jednoduché zápletce Utama neustále nutí diváka k zamyšlení. Stojí starému páru za to, opustit dlouhá léta budovanou tradiční komunitu pro pohodlí města? Je oddalování smrti medikacemi narušením přirozeného koloběhu života?
Film staví do kontrastu tradici s inovátorstvím, přírodu s městem, mládí se stářím a život se smrtí. Určitou hořkost, která se skrz postavu Virginia proplétá celým dějem filmu, prolomí sentimentální (možná až s kýčem hraničící) konec. Při závěrečných titulkách divák vlastně neví, zda film skončil krásně nebo smutně.
Scenérie, ze kterých se tají dech
Většinu scenérií podtrhují pouze zvuky přírody nebo jednoduché domorodé písně, Grisi jako by nepotřeboval si pomáhat při stavbě scén hudbou a rozbíjet tím autentickou atmosféru. Ve scénách, kde postavy mlčí, je to pak právě kamera, která velmi efektivně umožňuje divákovi cítit nálady a myšlenkové pochody postav.
Utama (2022) Utama je pomalá, vysoce estetická, kulturně diverzní a protkaná existenčními otázkami. I přes velmi pomalý začátek a očividně na emoce hrající konec jde o velmi poutavý kousek, převážně pro skvělou práci s kamerou, jímavé myšlenky a autentickou reprezentaci latinskoamerických kmenů.
foto/video: Artcam © 2022