Ostrá satira o boháčích Trojúhelník smutku je nejnechutnější film roku, a navrch jeden z nejlepších (recenze)

Psát recenzi na letošního vítěze canneského festivalu, který rozvířil tak plamenné debaty ve Varech, je trochu paradoxní. Čím méně toho totiž jako divák při jeho sledování budete vědět, tím intenzivnější zážitek si z něj odnesete.

V podstatě jde o tři filmy v jednom, relativně dlouhá celková stopáž ale uteče jak voda. Snímek nazvaný podle prostoru mezi obočím, jehož vrásky prozrazují v tváři člověka nejednu emoci, začíná stylovým, byť trochu cynickým pohledem do světa módy. Čím luxusnější značka, tím otráveněji se ostatně modelové na propagačních materiálech mají tvářit.

V první kapitole se s důrazem na povrchnost a jalovost jejich problémů pak seznamujeme s ústředním párem, překrásnou a nedávno bohužel zesnulou Charlbi Dean Kriek a sošným Harrisem Dickinsonem z Kingsmanů. Hádka o zaplacení účtu v restauraci se nese cestou taxíkem, v hotelovém výtahu i na samotném pokoji; režie švédského oblíbence Rubena Östlunda i rozčílení a manipulace postav na plátně jsou naprosto autentické a uvěřitelné. Lepší filmovou hádku aby pohledal. Její působivost je o to úctyhodnější, jak dlouho celá sekvence trvá. V rukou méně schopných tvůrců by se rozpadla už před poločasem.

In den Wolken!

Dvojice influencerů se následně výměnou za pár fotek vydává na dekadentní plavbu jachtou s několika milionáři. Je zde pár, který zbohatl na „prostředcích k prosazování demokracie,“ obtloustlý Rus, dle svých slov „prodávající sračky,“ dáma, která po mrtvici skončila na vozíku a její slovní zásoba se omezuje na volání „in den Wolken!“ O bezpečí pasažérů se pak kromě škrobeného personálu má starat i marxistický kapitán s tváří kouzelného Woody Harrelsona, byť ten se ale raději schovává za zamčenými dveřmi své kajuty obklopen mořem chlastu.

Prostřední, notně voyeristická pasáž na jachtě je nejsilnější části snímku, zvlášť díky věrohodnému a pěkně nechutnému vyobrazení třídních rozdílů mezi posádkou a pasažéry tak trochu ve stylu nechvalně proslulé reality show Below the Deck. Östlund mnohdy od hlavní dějové linie odbočuje k nejrůznějším prchavým obrazům a epizodkám zkaženosti, ilustruje jimi absurdity provázející společnost motivovanou přepychem a neustálým růstem; dělá to ale s lehkostí a vtipem, nikoli zdviženým prostředníkem provázejícím otravné moralizování. Zároveň si dává záležet na tom, aby vám jeho postavy byly natolik odporné, že se jejich neštěstí smějete s velkým gustem.

Nechutná večeře

Při kapitánské večeři pořádané z různých důvodů uprostřed bouře se plavba na luxusní jachtě totiž zvrtne ve velmi naturalistickou přehlídku zuboženosti v potopě tělních tekutin, kterou jen sotva vymažete z hlavy. Její režijní drive, komediální timing, přepálenost a jednoduché poselství, že uvnitř jsme všichni stejní, však její groteskní fetišismus ospravedlňuje.

Film na jakékoli servítky v tuto chvíli doslova rezignuje, Östlund na ně ve své upřímnosti doslova… sere. Extrémnost Trojúhelníku smutku je pochopitelně jistým kalkulem zajišťujícím filmu jeho přežívání v debatách festivalových hostů dlouho po konci titulků, daří se mu tu ale skvěle.

Kdo přežije

Třetí část filmu pak je variací na survivalové reality show, ve kterých je neschopná banda privilegovaných vyvržena na pustém ostrově, aby objevovala svou primitivnější a tribálnější stránku. Jakákoli další informace by byla zbytečným spoilerem. Ke konci filmu se sice v zápletce objeví detaily, které přestanou dávat při hlubším zamyšlení smysl, aby scénář dostrkal postavy tam, kde je potřebuje, rádi mu to ale odpustíte.

  • Režie - 90%
    90
  • Scénář - 85%
    85
  • Herci - 90%
    90
  • Kamera - 90%
    90
  • Hudba - 90%
    90

Trojúhelník smutku (2022)

Nejnáročnější diváci se budou ofrňovat nad jeho doslovností, nejlínější konzumenti mainstreamu se jím budou cítit poučováni, Trojúhelník smutku ale přesně trefuje zlatý střed mezi uměleckým vyjádřením a diváckou atraktivitou. Östlundovi se daří filmem bavit, velmi hořce rozesmávat i znechutit, zároveň ale předat jeho prostřednictvím svou skepsi o stavu lidstva.

89 %
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms, Totalfilm Media, Plattform Produktion © 2022

Trojúhelník smutku
Sans filtre
Drama
Švédsko / Francie / Velká Británie / Německo, 2022, 142 min
Premiéra: 6. 10. 2022 Aerofilms, 21. 12. 2022 KVIFF.TV
Režie: Ruben Östlund
Scénář: Ruben Östlund
Kamera: Fredrik Wenzel
Hrají: Woody Harrelson, Harris Dickinson, Charlbi Dean Kriek, Oliver Ford Davies, Zlatko Buric, Hanna Oldenburg, Iris Berben, Arvin Kananian, Henrik Dorsin, Sunnyi Melles, Camilla Läckberg, Vicki Berlin, Malte Gårdinger, Mia Benson, Shaniaz Hama Ali, Carolina Gynning