Babylon je energická, odvázaná párty se starým Hollywoodem (recenze)

Ve dvacátých letech se mohlo snadno stát, že se na opulentní filmařský večírek vetřete jako nicka, a následující ráno se stanete filmovou hvězdou. Přesně to se stane i mladé herečce Nellie s tváří Margot Robbie, která se do přízně producentů takhle vetře jen těsně před boomem zvukového filmu, po kterém v Hollywoodu nezůstane kámen na kameni. Tuhle kinematografickou revoluci rozhodně neustojí každý, ani některé z největších hvězd. Po Whiplashi, La La Landu a Prvním člověku se režisér Damien Chazelle vrací s další oslavou světa jazzu a filmu, která sice za oceánem v kinech kasovně pohořela a pro řadu diváků bude ubíjející, její energie a dílčí kvality ale nemají konkurenci. 


Hvězdou buď jsi, nebo nejsi

Obsazení ústřední trojice Babylonu v každém případě krásně kopíruje realitu. Máme tu světoznámé herecké eso, krásnou vycházející hvězdu a neznámého, ale snaživého chlápka od vedle.

Jakkoli skvělá byla Emma Stone v La La Landu, který podobně jako Babylon vyprávěl o nenaplněné lásce cílevědomé dvojice umělců, jen těžko si ji lze představit v roli, kterou namísto ní nakonec získala Margot Robbie. Její přítomnost je v každé scéně tak elektrizující, že i Brad Pitt jako slavný idol němých bijáků má co dělat, aby jí svým charismatem stačil. Je škoda, že si herečka jejího talentu připisuje už čtvrtý kasovní průšvih v řadě, protože do svých výkonů opakovaně dává všechno.

Přestože jeho postava si prochází bezesporu nejzajímavějším vývojem, neznámý Diego Calva v roli snaživého Mexičana Mannyho celým filmem proplouvá poněkud nevýrazně. Z příběhového hlediska to ale dává perfektní smysl, protože díky tomu v souladu se scénářem krásně funguje jako figura, která v obklopení těch nejzářivějších hvězd stojí pevně nohama na zemi a jde si vytrvale za svými sny a ambicemi.

Všechno, všude, najednou

Režisérův audiovizuální styl v jeho novince působí jako hybrid rytmického kouzlení Guye Ritchieho s přepáleným afektem Baze Luhrmana. Babylon je ve výsledku opojnou přehlídkou kamerového mistrovství, a navrch pořádnou audiovizuální divočinou.

Kamerová jízda je v Chazellově podání skutečná jízda. Doslova s ní kouzlí, neustále s ní poletujeme sem a tam, od jedné šílenosti k druhé. Z vyvýšeného pohledu na nejdivočejší hollywoodskou orgii, ve které slepice krade koks, se najednou ladně sklouzneme do extrémního detailu na hrající muzikanty. Děje se tu všechno, všude, najednou, v každém políčku a centimetru plátna, a dynamický jazz Justina Hurwitze v perfektním souladu s obrazem vás nenechá ani na vteřinu vydechnout. Než se divák na vlnu tohohle divokého a geniálně komponovaného mejdanu naladí, bude toho na něj možná zprvu trochu moc.

Ono celého Babylonu je vlastně trochu moc; vždyť jen úvod trvá desítky minut, první dvě sekvence něco přes hodinu a celková stopáž finišuje na sloních 188 minutách.

Čeho je moc…

Řada snímků si tříhodinovou stopáž obhájí a těží z ní. V případě Babylonu to úplně neplatí. Přepálenost jeho stopáže není náhodou, koresponduje s obsahem a Chazelle skrz ni jen podtrhuje svou pointu; přesto ale zároveň i prokazuje, že dobrého může být příliš.

Samy o sobě jednotlivé epizodky přitom fungují skvěle. Úvodní kalba se slonem nebo první zkušenost frustrovaného štábu se zvukovým filmem jsou nadmíru zdařilé, výtečně zrežírované a vypointované historky, které by obstály i jako samostatné krátké filmečky. Podobně zapamatovatelné jsou nádherně napsané monology o lásce k filmu a smyslu kinematografie. Škoda tedy, že jejich propojení vyšším dramatickým celkem funguje kapku nepřesvědčivě a že všechny ty výbuchy vzteku nebo opakující se záběry na hrdla dechových nástrojů mohou působit s ubíhajícími desítkami minut poněkud repetetivně.

  • Režie
  • Scénář
  • Kamera
  • Hudba
  • Herci

Babylon (2022)

S Babylonem je to těžké. Při jeho sledování se několikrát kouknete na hodinky, po skončení ho ale nemůžete dostat z hlavy. Novinka Damiena Chazella je plejádou úderných anekdot o masožravosti Hollywoodu, která na sebe vrší zábavné a absurdní historky z filmových placů 20. let minulého století. Divoké záběrování i střihy jsou dechberoucí, herecké výkony perfektní, šmrncovní jazzový soundtrack se podobně jako u La La Landu řadí mezi nejlepší filmovou hudbu posledních let. Tyhle vypiplané jednotlivosti a několik pamětihodných scén se ale potkávají v kapku přebujelém celku, který je při tříhodinové stopáži poněkud úmorný, zároveň svou energií ale nesmírně nakažlivý.


Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt, Paramount Pictures © 2022

Babylon
Drama
Premiéra: 19. ledna 2023, CinemArt
Režie: Damien Chazelle
Scénář: Damien Chazelle
Kamera: Linus Sandgren
Hudba: Justin Hurwitz
Hrají: Margot Robbie, Brad Pitt, Diego Calva, Jean Smart, Jovan Adepo, Li Jun Li, Tobey Maguire, Lukas Haas, Max Minghella, Samara Weaving, Olivia Wilde
Produkce: Olivia Hamilton, Marc Platt, Matthew Plouffe
Střih: Tom Cross
Zvuk: Mildred Iatrou, Ai-Ling Lee, Andy Nelson
Scénografie: Florencia Martin
Kostýmy: Mary Zophres