Slušný občan vstupuje do českých kin, jeho premiéru v Praze uvede režisér

Ve čtvrtek 2. března od 18:00 se v pražském kině Lucerna uskuteční premiéra izraelské černé komedie Slušný občan. Jejím hostem bude režisér filmu Idan Haguel, po promítání se diváci mohou těšit na debatu, ve které bude prostor i pro dotazy z řad publika. Zahajovací film 23. ročníku Mezipater skrz příběh dobře zajištěného gay páru, který si koupí byt v rozvíjející se čtvrti Tel Avivu, originálním způsobem vypráví o tématech gentrifikace, privilegií a společenské odpovědnosti. Slušný občan je jedenáctým snímkem, který filmový festival Mezipatra uvádí pod svou distribuční značkou Queer Kino do českých kin.

V ústředí filmu Slušný občan stojí Ben a Raz, gay pár, jehož společný život vypadá jako z katalogu. Mají harmonický vztah, plánují založit rodinu a nedávno si koupili byt v rozvíjející se čtvrti Tel Avivu. Sousedské vztahy mezi starousedlíky*starousedlicemi a nově příchozími ale nejsou ideální. Ben chce svou novou čtvrť zvelebit a zasadí před dům malý strom. Když vidí, jak se o něj dvojice mladých mužů, přistěhovalců z Eritreje, opírá, je tak rozčarovaný, že na ně zavolá policii. Brzy poté šokovaný Ben ze svého balkonu sleduje brutální policejní násilí. Bena sžírá pocit viny a jeho svědomí neulehčují sezení u terapeuta ani hodiny strávené v posilovně.

Slušný občan (foto: Queer Kino)

Slušný občan vyniká v zprostředkování dilemat a pokládání nesnadných otázek. Po celou dobu stopáže balancuje na hraně černé komedie, melodramatu a sociálně kritického apelu.

Film je druhým celovečerním dílem režiséra a scenáristy Idana Haguela, který je od počátku své kariéry silně spjatý s festivalem Berlinale. Promítaly se zde jeho krátké filmy, absolvoval také program Berlinale Talents. Jeho celovečerní debut Inertia o ženě, ve které náhlé zmizení jejího manžela vyvolá úlevu, měl na Berlinale premiéru v sekci Forum, film Concerned Citizen zde v únoru 2022 byl uveden v sekci Panorama.

Idan Haguel, režisér snímku Slušný občan

Idan Haguel při psaní scénáře vycházel ze své zkušenosti – sám žil řadu let přímo v bytě, ve kterém se film natáčel. Jeho cílem bylo atmosféru komplikované čtvrti vypodobnit co nejvěrněji. Zároveň si nekladl ambice vypodobnit životní situaci přistěhovalců*přistěhovalkyň – necítil, že mu přísluší vyprávět jejich příběh. Film je tedy vyprávěn z Benovy privilegované perspektivy. Toto privilegium slouží jako základ pro řadu satirických momentů – jak děj postupuje, Benova povrchnost vyplývá čím dál více najevo, až vygraduje v absurdním finále, které připomíná například na filmy rakouského režiséra Ulricha Seidla.

-red-
zdroj: K. Dvořáková

foto/video: Queer Kino, Mezipatra © 2023