Dubnové premiéry nám nadělily nejen pořádné Drama a vykleštěnou hagiografii Michaela Jacksona, ale i jedno opeřené překvapení, dokument o vaření ovesné kaše nebo sadistickou černou komedii se svérázným názvem Kdybych měla nohy, tak ti nakopu. A taky trend, kdy po vzoru Mumie Lee Cronina rezolutně odmítáme název filmu vyřknout bez jména režiséra.
V dubnu se sešly hned tři tituly s potenciálem na miliardu, i když jak to tak bývá, všechny tři jsou trnem v oku pěkné řádce cinefilů. Michael je z nich nejhlasitější, Mario nejbarevnější a Ďábel nosí Pradu nejlépe vyšňořený.
My nakonec nejsme nijak zvlášť nepřízniví. Druzí Super Mario Bros. možná nestojí za dlouhou diskuzi, jde však o řádově lepší podívanou než v případě jedničky. Těží z toho, že se tvůrci už úplně vykašlali na plytký příběh a nabízejí jen dynamickou a neutuchající akci. Což je nakonec to nejlepší, v co se dá s prioritami mimoňského studia Illumunation čekat.
Návrat Meryl Streep coby toxické šéfové a jejího týmu v Ďábel nosí Pradu 2 pak s vlastním překvapením vychvalujeme mnohem víc, než jsme čekali. Nejedná se o zvlášť sofistikovaný návrat, příjemná atmosféra setkání starých kamarádek, které spolu blbnou ve světě módy a zachraňují tradiční žurnalistiku, jsme si ale užili s úsměvem od ucha k uchu.
Nejrozpačitější jsme tedy nad Michaelem, filmem, o němž se spekuluje, že byl v důsledku brutálních přetáček a škrtů dokončován bez režiséra. Ať už to tak bylo, nebo ne, dojem absence rukopisu, zvědavosti a nakonec i lidskosti v tomhle blyštivém produktu s dny uplynulými od zhlédnutí jedině narůstá.
Rozpolcení jsme i nad Mumií našeho blízkého kamaráda Lee Cronina. Irský režisér má v ruce řemeslo, to se mu upřít nedá, ve skoro dvou a půl hodinách se ale neshodujeme na tom, nakolik úspěšně ho využívá. Nabobtnala i Krvavá nevěsta 2, která se od sympatického braku přesouvá k wickovské opulenci, čímž přichází o své hlavní kouzlo.
Bez výhrad nás ale nadchlo drama Drama, v němž Robert Pattinson přemýšlí, co si počít s tím, že se jeho snoubenka Zendaya přiznává k tomu, že kdysi zamýšlela spáchat strašlivý zločin. Neučinila tak, nicméně sama myšlenka se zdá být dost strašná, že by mohla rozbít celý vztah. Trefná vztahová i charakterová studia se nebojí ničeho od humoru po intimitu a my jí zamlouváme místo v našich žebříčcích nejlepších filmů, až je budeme na konci roku smolit.
Potěšily nás i dvě artovky, a sice maďarská Slepice, která sleduje cestu chovného kuřete za štěstím. Na pozadí jejího příběhu se pak odehrává lidské drama. Zní to možná jako půlnoční bizár, ve skutečnosti tu ale máme především milou podívanou, i když se režisér proslavený svou Taxidermií nebojí ani ostřejších momentů. Kdybych měla nohy, tak ti nakopu pak patří k nejtišším oscarovkách minulé sezóny, což je škoda, protože když už jsme se k ní dostali, shledáváme ji jako jednu z těch lepších. Hektická a nepříjemná černá komedie sleduje jednu matku, které svět padá na hlavu a ona sbírá poslední špetky energie, aby přežila ještě alespoň další den. Pro rodiče to bude velmi povědomý zážitek.
No a nakonec… Běžte na dokument Zlatá vařečka o skotské mezinárodní soutěži ve vaření ovesné kaše. Prostě na něj běžte!
„Posloucháte Totalfilm Podcast“
Náš podcast najdete ve všech oblíbených podcastových aplikacích, vybrané epizody i na našem YouTube. Kromě rozhovorů s českými i zahraničními tvůrci a herci v něm najdete i audio verze recenzí očekávaných premiér nebo pravidelná shrnutí filmových a televizních novinek.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
