Recenze: Drama s Pattinsonem a Zendayou ví, proč tají, o čem je. Lepší pitvu vztahu nenajdete

Drama s názvem Drama. Na co si to proboha hrajete? To bude určitě nějaká do sebe zahleděná, nesnesitelná, rádoby intošská blbost, které se karma za nadutost pomstí zapadnutím v internetových algoritmech. Protože kdo teď ten film vůbec najde? Jenže vůbec! Drama je raným kandidátem na jeden z filmů roku. A my mu přejeme, aby vágní název a potřeba tajit svou podstatu nezabránila publiku si k tomuhle skvělému počinu najít cestu. Pozor, recenze obsahuje spoilery.

Čím to začíná?

Při psaní o Dramatu čeká recenzenty jedna základní otázka. Budeme se bavit o premise filmu? Tvůrci, nebo přinejmenším markeťáci očividně nechtějí, abychom ji znali a v době vševýpovědních trailerů, chlubících se nejlepšími okamžiky filmu, se jim podařilo před veřejností převážně utajit nikoliv závěrečný zvrat, ale samotný iniciační konflikt celého vyprávění. Kdybychom to měli respektovat, museli bychom se tu bavit o chystané svatbě raných třicátníků Charlieho (Robert Pattinson) a Emmy (Zendaya), kteří doposud tvořili zcela standardní a v nejlepším slova smyslu nudný pár. Týden před svatbou se však vyjeví informace, která celým vztahem otřese a dává do pohybu lavinu pochyb a nejistot. Tolik je jasné z trailerů a synopsí, tolik tedy tvůrci chtějí, abychom věděli.

Považujeme ale za užitečnější nechodit kolem horké kaše. Pokud chcete jít na film naslepo, doporučujeme ho všemi deseti, a po zbytek textu očekávejte… ne nutně „spoilery“ v klasickém slova smyslu, ale zkrátka vyzrazení premisy. Tedy to, na co jsme běžně zvyklí, když na film vyrážíme. Emma tedy během příjemného večera stráveného schvalováním vín na svatbu s Charliem, jeho nejlepším kamarádem a partnerkou, kteří jim dělají svědky, v okamžiku podnapilé slabosti prozradí, že na střední plánovala…

Pozor, zbytek recenze prozrazuje premisu filmu. Doporučujeme ji dočíst až po zhlédnutí.

Školní střelbu. Už měla připravenou zbraň a strávila několik měsíců přípravami. Na čin se chystala tak náruživě, že v důsledku neopatrné střelby dokonce ohluchla na jedno ucho – což je fakt, kterému doposud Charlie nepřikládal žádnou váhu. Nakonec ale uhnula a hrůzný skutek si rozmyslela. Dokonce se stala zapřisáhlou odpůrkyní zbraní a aktivistkou za jejich regulaci. Takže konec dobrý, všechno dobré?

Emma si bohužel vybrala špatnou kombinaci lidí, před nimiž se o svém ostudném tajemství zmínit. Její svědkyně Rachel (Alana Haim) má totiž v rodině oběť právě takového útoku a proti Emmě okamžitě vystartuje, čímž neoficiálně určuje laťku vhodné reakce. Charlie, který si stále není jistý, jestli si z něj jeho nastávající nedělá legraci, nestačí zakročit dřív, než se ozve žaludek a Ema se na místě poblije. Tím končí večer, ale začíná Drama.

Co s tím proboha dělat?

Je to pár dnů, co jsme se u Nevděčných bytostí Olma Omerzu bavili o tom, že filmař s velkým citem pro odpozorování každodennosti a zachycení autenticity si paradoxně víc než kdo jiný může dovolit zajít do extrému tak, aby stále zachoval možnost publika napojit se na vyprávění na intimnější rovině. Právě takový typ filmaře je i čerstvý čtyřicátník Kristoffer Borgli. Ten má za sebou úspěšnou evropskou festivalovku Je mi ze sebe špatně a anglicky mluvený debut To se mi snad zdá s Nicolasem Cagem. Oba „high concept“ filmy překračující hranice nadreálna, které se přesto věnovaly těm nejvíce povědomým lidským neduhům.

Až nyní, v případě Dramatu, dříve načrtnuté kvality zapadají do sebe jako dílky skládačky. Opět tu máme poněkud extrémní námět, tentokrát ale bez překročení hranic možného. Fenomén individuálního domácího terorismu, především na školách, je ve Spojených státech od nechvalné střelby na škole Columbine v roce 1999 nepřehlédnutelnou součástí jak statistik zločinu, tak společenského a kulturního zeitgeistu. Možná právě proto se Borgli tentokrát trefuje do černého. Čím excesivnější námět, tím víc se dílo stává umělým a umožňuje publiku vybudovat si hráz bezpečného odstupu. Ne že by bylo zcela nemožné u nadreálného filmu překročit komfortní zónu, jistě to je ale těžší. A v případě Dramatu Borglimu svědčí právě možnost se velmi snadno ptát: Co kdyby se to stalo mně?

Nenabízí film o školních střelbách, o násilí, o kontrole zbraní. Odhalené tajemství především symbolizuje naši nemožnost doopravdy znát druhého člověka, a to i ve chvíli, kdy s ním natrvalo plánujeme propojit svůj život. Pokud před Charliem Emma doposud tajila tohle, co jiného skrývá? Pokud se v patnácti dostala tak blízko k násilné explozi, je důvod bát se, že se v případě krize opět dostane na hranu? Je schopná vychovávat děti? Je možné být vedle ní zcela zranitelný?

A nebo by měl Charlie přijmout radikálně opačnou pozici a přistoupit k Emmě s empatií? Pátrat po traumatech a křivdách, které ji na pokraj destrukce donesly? Měl by být tím víc jejím ochráncem? Ale co když žádné takové vysvětlení neexistuje? Samé otázky! A ty přicházejí v době jedné z největších performancí, jíž se pár dopouští, tedy svatebního obřadu. Každý má přidělenou roli a úkol, každý má dát najevo, že velmi přesně ví, kde je jeho místo a jakými úkony bude trávit zbytek života. Už tak poměrně nepříjemný rituál se pro oba partnery stává nečitelným a nesnesitelným.

Tohle je láska

Neměli bychom ale zapomenout zmínit, jak moc vtipný celý film je. Černý a jízlivý humor ždíme nejistotu, zranitelnost i trapnost, nikdy se ale nestává krutým. Charlie ani Emma se nemění ve figurky, nad které se můžeme povýšit, jak by tomu bylo v typické české komedii, ale bez ustání nás táhnou na svou rovinu a nutí nás, abychom se cítili v jejich kůži. Borgli nás často doslova vězní v jejich paranoidní mysli, která propadá střípkům alternativních scénářů a oddává se nesnesitelnému očekávání toho nejhoršího.

V poslední době jsme tu měli několik šťavnatých filmů o toxických vztazích, Drama však není jedním z nich. Oba protagonisté jsou normální lidi, kteří se normálně milují. Nedokonalost jejich reakcí je veskrze pochopitelná a jakkoliv mezi nimi najdeme nevyhnutelné náznaky boje o dominanci, nemůže být řeč o nezdravosti a zákeřnosti – jde o dva běžné lidi, kteří se mají rádi tak, jak si jde realisticky představit.

Patinson a Zendaya předvádí oba své vrcholné výkony. O Robertově talentu se už dlouho nepochybuje, jeho mononymní kolegyně ale bývá obviňovaná z plochosti a malého rozsahu. Borgli dostává na každý pád z obou maximum, takže nezbývá než litovat, že kontroverzní námět nejspíš studio A24 přesvědčil o tom, že film nestojí za oscarový lobbing, což vedlo k jeho dubnovému uvedení – doslova nejhoršímu možnému termínu filmu, který by si kladl nároky na filmová ocenění. A jakkoliv my bychom si uměli představit ocenění v prakticky jakékoliv kategorii, ty herecké by pro Drama byly jako ušité.

Se soškami i bez, rozhodně tu máme film, který v tuhle chvíli můžete takřka s jistotou očekávat na našem žebříčku nejlepších filmů roku – my na rozdíl od porot a akademií během dlouhých zbývajících měsíců nezapomeneme! A vy byste taky neměli. Jinak nechceme slyšet stížnosti o tom, že už se dneska netočí pořádné filmy. Protože tohle je pořádný film. Vskutku Drama s velkým D.

foto/video: © Vertical Entertainment 2026

Drama
The Drama
USA 2026 106 min
Režie: Kristoffer Borgli
Scénář: Kristoffer Borgli
Kamera: Arseni Khachaturan
Hudba: Daniel Pemberton
Hrají: Robert Pattinson, Zendaya, Alana Haim, Hailey Gates, Michael Abbott Jr., Jordyn Curet, Mamoudou Athie, Sydney Lemmon, Hannah Gross, Anna Baryshnikov, Zoe Winters, Dee Nelson, Damon Gupton, Ken Cheeseman, Jordan Raf, Jeremy Levick, Celia Rowlson-Hall, Michele Proude, Chase Breithoff
Produkce: Ari Aster, Lars Knudsen, Tyler Campellone
Scénografie: Zosia Mackenzie, Vanessa Knoll
Masky: Julie LeShane
Kostýmy: Katina Danabassis