Krvavá nevěsta: Hra začíná a komplikuje se. Z přímočaré vyvražďovačky je globální spiknutí! (recenze)

Kdybychom museli obětovat kozu za každý film, ve kterém jsme tenhle měsíc sledovali zarputilou nešťastnici brutálně likvidovat v jednom velkém baráku zástupy satanistů, museli bychom obětovat dvě. Což není moc, ale pořád je to o dvě víc, než bychom si asi tipli a než bychom preferovali. Jen pár dní po rozpustile úchylném Najdou si tě tak do našich kin za groteskního šplíchání umělé krve vstupuje nová Krvavá nevěsta s podtitulem Hra začíná.

Ready or not

Prvního dílu Krvavé nevěsty jsme se dočkali před dlouhými sedmi lety. Do širšího diváckého povědomí díky zábavně uvolněnému mixu komedie a slasheru přivedl nejen svoji hvězdu Samaru Weaving v roli titulní hrdinky Grace, ale i duo režijních šikulů Matta Bettinelli-Olpina a Tylera Gilleta, kteří pak s velkou pompou resuscitovali Vřískot. Na pokračování jsme si počkali nejen díky jejich závazkům, tvůrci pokračování údajně nechtěli uspěchat a nechtěli se opakovat, scénář se tedy měl ladit nestandardně dlouho. Což zní samozřejmě slibně, všichni si raději počkáme na vypiplané pokračování než narychlo spíchnutou variaci prvního dílu. Jak se to povedlo?

Hledání dějových cest pro pokračování scenáristům nezávidíme, jednička skončila naprosto definitivním masakrem, kdy se padouši doslova samovznítili a rozprskli na milion kousků. Jen o asi pár vteřin později začínáme i tentokrát, a jestli jste si někdy kladli otázku, jak asi na svědectví přeživší hororového masakru bude reagovat policie, tak tady zjistíte, že nijak zvlášť otevřeně. Jakmile se ale Grace po zdařilé jednozáběrové sekvenci dostane do nemocnice, zjistí, že místo odpočinku a rekonvalescence ji čeká další masakr, takže podezřívaví detektivové jsou její nejmenší problém. Jak se ukáže, satanistické praktiky z jedničky nebyly izolovanou úchylkou jedné rodinky, ale součást mnohem větší hry, sahající až k nejmocnějším lidem světa. Když se do toho všeho nešťastnou náhodou připlete i Gracina odcizená sestra Faith s tváří Kathryn Newton, stává se tenhle hon na přežití ještě chaotičtějším a osobnějším.

Uhni, Johne

Krvavou nevěstu tak ve dvojce potkal podobný osud, jako Johna Wicka, když se ze sympaticky přímočaré vyvražďovačky stává zašmodrchaná sága plná spiknutí, hiearchií a nadnárodních komplotů. Film samozřejmě dává dostatečně jasně najevo, že se rozhodně nesnaží brát příliš vážně – ať už ironickým převyprávěním událostí jedničky nebo scénou, ve které David Cronenberg vyřeší neřešitelný globální konflikt od televize jediným pětivteřinovým telefonem a třemi slovy: „Vyhlaste to příměří!“… čemuž se zrovna tento týden divák usmívá, ale s lehkou křečí. Zároveň má stále dost energie i nápadů – zejména přeprání jednoho z padouchů se moc povedlo – a evidentně chce být větší a hlučnější. A daří se mu to. Přesto ale není údernější, protože oproti jedničce pozbývá jistou lehkost. Kde Ready Or Not těžilo z jednoduchého nápadu a jasného konfliktu, Here I Come se trochu plácá v loru, který mu má dodat váhu, ale spíš ho rozmělňuje.

Hrajte až na krev!

Herecky se film samozřejmě může opět opřít o fyzický výkon Samaru Weaving, která Grace energicky žene do exaltovaných, hlasitých poloh. Stejně jako návrat jejího ikonického looku v zakrvácených svatebních šatech působí spíš jako snaha o efektní fan service než cokoli jiného, je ale naše hrdinka tentokrát definována spíš gesty a pózou, spíš než uvěřitelným vývojem. Alespoň, že její vražedná úspěšnost stále působí spíš jako dílo štěstěny a náhod, takže když vrahouna usmaží v průmyslové pračce na prádlo, film ji u toho nerámuje jako holčičího Ramba. Je pravda, že její nezranitelnost a houževnatost si s podobnými osmdesátkovými geroji nezadá. To je ale součástí zábavné nadsázky filmu a nemáme s tím tedy problém.

Kathryn Newton vedle ní působí výrazně nejistěji. Snaží se o uvolněnou, ironickou frackovitost, ta ale vedle Graciny potlačované hysterie působí tonálně trochu mimo a jak z jiného filmu. Navíc se film v jejím případě občas posune z hravého goru do nepříjemně syrové roviny, protože sledovat několik minut, jak postarší chlápek buší pěstmi drobnou slečnu, v akčním hororu úplně nepotřebujeme. Postava Faith sama o sobě zkrátka příliš dobře nefunguje a její sesterská linka působí jako nedotažený filler plný legračně jalových dialogů, kterým scénář od sebe mechanicky odděluje akční scény. Naštěstí jsou obě naše tahounky dostatečně charismatické, aby nad tím vším divák mávl rukou a jim držel palce i tak.

Příliš se nepovedl ani samotný záporák, jehož generická unylost vám jej vymaže z hlavy ještě před koncem závěrečných titulků. O to víc ale vynikají vedlejší figurky a palec nahoru si určitě zaslouží jejich obsazení, evidentně cílící na nostalgické mileniály. Sarah Michelle Gellar do filmu přináší výraznou energii, jedovatost i nadhled. A Elijah Wood, užívající se svou roli právníka a vykladače pravidel, tu má svou zásadní vypravěčskou roli – i když je v podstatě jen chodící expozicí, dokáže z ní vytěžit osobitý humor a několikrát si pro sebe ukrást celou scénu.

Krvavá nevěsta: Hra začíná
Ready Or Not Here I Come
Režie: Matt Bettinelli-Olpin, Tyler Gillett
Scénář: Guy Busick, R. Christopher Murphy
Kamera: Brett Jutkiewicz
Hudba: Sven Faulconer
Hrají: Samara Weaving, Kathryn Newton, Sarah Michelle Gellar, Shawn Hatosy, Elijah Wood, David Cronenberg, Nestor Carbonell, Kevin Durand, Olivia Cheng