Nový Hollywood, spojovaný hlavně s érou 70. let, se vyznačuje svou syrovostí a odklonem od předchozí éry nákladných velkoprodukcí. To ale neznamenalo, že se studia nepokoušela principy nezávislé filmařiny uplatnit ve velkém, vzniklo tedy několik počinů, v nichž se snoubí velkolepost a touha po autenticitě. Jedním z takových počinů je i méně známý Jeremiah Johnson, kterého si jde nyní připomenout díly Filmovému festivalu Litoměřice FIFELI.
Na parkovišti ne!
V 70. letech už zlatá éra hollywoodských westernů dávno skončila, když se tedy žánr jednou za čas vynořil, tak především v podobě vlastní dekonstrukce. Příkladem je právě adaptace života Johna „Pojídače Jater“ Johnsona, amerického folkového hrdiny divokého západu, proslulého svým samotářským pobytem v horách, ale také soukromou válkou, kterou vedl s indiánským kmenem Vrán.
V letech předcházejících projektu vyšlo o Johnsonovi několik knih studujících jeho život s větším důrazem na historicitu než opakování mýtů, na jejichž základě se materiálu chopili Warneři. Zpracování zadali přednímu scenáristovi Johnu Miliusovi, jeho mnohem slavnější Apokalypsu jsme si připomínali jen před pár dny. V čele měl původně stanout ikonický westernový režisér Sam Peckinpah a hlavní roli by ztvárnil Lee Marvin, nebo později Clint Eastwood. Po typických škatulatech se k projektu připojil Robert Redford, který se osobně angažoval v hledání vhodného režiséra. Stal se jím Sydney Pollack, s nímž měl už Redford dobrou zkušenost. Dnes už Pollacka známe jako jedno z největších jmen své éry, tehdy ale jeho kariéra netrvala ještě ani deset let a přímluva slavného herce byla nezbytná.
Jeremiah Johnson na FIFELI
Neděle, 30. 8., 9:00, Divadlo K. H. Máchy
Warneři viděli projekt hlavně jako ansámblovku opírající se o hvězdu v čele, ostatní aspekty produkce tedy měly být řešeny co je úsporněji. To s sebou neslo i představu natáčení na studiových pozemcích a v ateliérech. Redford a Pollack si ale notovali v tom, že realizace musí proběhnout na autentických lokacích v Utahu a studio přesvědčili, že ho to nebude stát víc peněz. Snímek se nakonec natáčel na stovce různých míst a právě přítomnost skutečné americké divočiny je jeho hlavní devizou.
Šlo však o dlouhé a bolestivé natáčení, ohrožené nepřízní počasí a, jak se dalo čekat, navyšováním rozpočtu. Pollack musel vstupovat s vlastním vkladem, aby šlo vůbec práci dodělat. Když pak bylo dotočeno, následoval víc než půlroční proces střihu, který teprve dodal natočenému materiálu vlastní identitu, tak to tak u silně epizodických vyprávění bývá.
Akce a reakce
70. léta, kdy Jeremiah Johnson vznikl, byla zajímavou dobou pro vykreslení komplexního vztahu bělochů a indiánů. Společnost, alespoň zčásti, již odrostla primitivnímu rasismu předešlé éry, ale nepřehoupla se ještě k potřebě performativní pozitivity a romantizace 90. let. Když tu tedy filmaři mají za úkol zpodobnit příběh muže, jehož nejslavnějším aktem je násilný konflikt s indiánským kmenem, nemají ještě jasně vymetenou cesty. Zároveň už cítí potřebu tak činit důstojně a s rozmyslem.
Johnsona sledujeme jako mladého muže unikajícího civilizaci, který se právě naučil přežít bez společnosti, kterýžto talent hodlá maximálně zužitkovat. O indiány se nijak zvlášť nezajímá, jako se ostatně nezajímá i nikoho. Považuje je jistě za potenciální ohrožení a nebezpečí, jemuž se chce v první řadě zcela vyhnout. A pokud to nejde, snaží se alespoň co nejméně eskalovat konflikt. Dokonce přijme i indiánskou manželku, k níž pomalu přilne. Spolu s ní a s chlapcem, kterého napůl proti své vůli adoptuje, dokonce začíná pomalu budovat stranou civilizace rodinnou jednotku. Vrány však jeho ženu i chlapce zavraždí jako trest za to, že Johnson provedl družinu amerických vojáků jejich posvátným pohřebištěm.
Vzniklý konflikt tedy není náhodný. Johnson věděl, že když na pohřebiště vstoupí, lze očekávat negativní následky, byť doufal, že budou pronásledovat spíš vojáky, kteří ho přesvědčili, a ne jeho. Nakonec ale právě on skončil uvězněný v indiánské kultuře eskalace, kdy každá reakce musí být větší než původní akce. Trestem za vstup na posvátnou půdu je smrt rodiny, pomstou za ni je pozabíjení celé indiánské výpravy a odvetou za něj je vleklá válka celého kmene proti jednomu muži. Jak už padlo, Johnsonovým osobním krédem je deeskalace, nicméně chápe, že kultura, s níž se střetnul, uvažuje právě naopak. Přesto je to paradoxně právě náčelním Vrán, kdo se během let naučí Jeremiaha respektovat a konflikt ukončí smírem, byť po nezměrné bolesti způsobené oběma stranám.
Nadměrná cena
Zrovna máme za sebou premiéru Vzhlížet ke hvězdám Ridleyho Scotta, v nichž Jacob Elordi přežívá v dystopickém světě civilizace pokořené smrtící pandemií. I do jeho pouti za sebenaplněním stranou moderní společnosti vstupují postavy, jež se stávají jeho adoptivní rodinou. Hrdina se musí rozmyslet, jestli upřednostní ji, nebo svůj původní plán. Scott končí hollywoodsky a optimisticky, protagonista se skutečně usazuje a nalézá klid vedle druhých lidí. Jeremiah stejné štěstí nemá. A přestože se snímek nevyhýbá mírně romantizujícímu rámování, tomu se asi po všech těch záběrech na nádhernou krajinu nedá vyhnout, zaplacená cena je po sledování patrná.
Premiéry se Jeremiah Johnson dočkal v soutěži festivalu Cannes – jako první western vůbec. Po premiéře se pak jednalo o adekvátně komerčně úspěšný projekt, přičemž reakce veřejnosti byly pozitivní, byť ne extatické. Jedná se o poněkud nevděčnou pozici. Všichni se shodovali, že snímek má mnohé kvality na poli režie i hereckých výkonů, ale jeho zádumčivý příběh tiše studující hranice lidské svobody neobsahuje skoro programově nic, co by se zarylo pod kůži.
Proto si dnes snímek málokdo nahlas připomíná. Nedočkává se často ani retrospektivního uvádění v kinech, což je velká škoda. Z Odyssey se stala filmová událost sezóny z velké části pro její analogovou podstatu. Přitom existuje bezpočet polozapomenutých děl jako Jeremiah Johnson se stejnou filmovou texturou a tichou důstojností. Tahle nádherná i hrůzostrašná odysea Roberta Redforda skrz krajinu divokého západu tedy nabývá na hodnotě a atraktivitě a stojí za to ji vyhledat.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © FIFELI 2026
