Recenze: Dynamitem posedlý Bombastický Johan pobaví i dojme

V naší kultuře prosluli seveřané hlavně díky svým (často doslova) mrazivým detektivkám plným vražd a záhad. Komedie si se skandinávskými zeměmi spojuje jen málokdo, jedna taková ale právě teď míří do kin, a to norský Bombastický Johan. Norové ale ukazují, že i s tímto žánrem se umí popasovat více než důstojně. Suše, ironicky a často i docela černě, rozhodně ale zajímavě.

Hlavního „hrdinu“ Johana moc štěstí v životě nepotkalo. Rodiče, váleční sabotéři a hledači výbušnin, pod sebou omylem odpálili minu ještě než Johan stihl oslavit první kulatiny. Celá vesnická komunita na něj pohlíží jako na uzavřeného podivína a jeho životní láska na něj zvysoka kašle. Jediné, co mu přináší do života trochu té radosti, je jeho milovaný dynamit. Výbušniny nosí Johan po kapsách kamkoliv se pohne, ty ale vždycky nějakou záhadou explodují přímo tehdy, kdy se to hodí nejméně.

Při titulu jako Bombastický Johan by nejspíš většina místních diváků očekávala další rádoby humorný polotovar bez příběhu, kde za jediný zdroj komedie mají fungovat buď milostné eskapády, trapasy nebo lechtivé sprosťárny. Zda to bylo záměrem či ne, Bombastický Johan mnohá tato komediální klišé obsahuje také, tvůrci je ale buď zpracovali tak suše a ironicky nebo je naopak zatáhli do takových extrémů, že nějakým zázrakem fungují.

Co Johanovi pomáhá vyhnout se častým komediálním pastem je také fakt, že tvůrci  jeho příběh nikdy přímo neshazují a na diváky ani nepomrkávají ze strachu, že by si snad někdo mohli černý humor špatně vyložit. Celkovým pojetím má snímek často blíže k absurdistickému dramatu něž komedii. Temný a často až pokřivený smysl pro humor ale vždy vystrčí růžky právě v tu dokonalou chvíli. Příběh je podán přímočaře, postavy emocemi zrovna nepřekypují a pozadí norského ostrůvku dodává celému snímku ještě o to ponuřejší atmosféru. Uprostřed toho všeho ale před někým občas přistane dynamit.

Samotná postava ústředního Johana dává mnohdy vzpomenout na postavy typu Forrest Gump. Nevinný, nepochopený hlupáček, který se protlouká životem, jde si za svým a nenechá se ničím příliš rozhodit, přestože život mu hází pod nohy jeden klacek za druhým. Nebo v tomto případě dynamit. Johanův život sledujeme skutečně od batolete až po stáří, když se tedy film ve druhé polovině pokouší divákovi propašovat i nějaké ty skutečné emoce, je až překvapivé, jak moc vás tvůrci dokázali přimět s výbuchy posedlým matlou soucítit.

K tomu všemu si ale Bombastický Johan může připsat ještě jedno velké plus v podobě Norska samotného. Celý snímek je zasazen na pozadí nádherného norského ostrůvku a filmaři moc dobře věděli, jak jej při práci s kamerou zužitkovat. Podobné scenérie byly jednoduše stvořeny pro filmová plátna. Hudební podkres od místního mužského sboru, který se sem tam mihne i na plátně, je pak také jedna radost. Pokud tedy váháte nad výletem do norských krajin, raději na film nekoukejte, vaši peněženku by to po skončení titulků ještě mohlo zabolet.

Petr Schön, Totalfilm.cz
foto/video: Film Europe © 2023