DogMan: Originální hrdina v pozoruhodném žánrovém mixu (recenze)

DogMan, nový film scenáristy a režiséra Luca Bessona, je odvážnou kombinací mnoha zdánlivě neslučitelných žánrů a přichází s opravdu neokoukaným antihrdinou. Tento citlivý a sečtělý milovník němých tváří, s kterým se život opravdu nemazlil, je navíc zdařilou personifikací většiny témat, které tíží mladou generaci. Originální myšlenka však skvělý film nedělá, a mnohdy mu dokonce dokáže lehce zatopit. Jak se snímek, který francouzský režisér přijede do Prahy osobně uvést v rámci Festivalu francouzského filmu, povedl?

Bessonovi se do postavy DogMana podařilo vtisknout to, co bychom s trochou nadsázky snad mohli nazvat duchem doby. Dougles, jak se hlavní protagonista jmenuje, si nese silné trauma z dětství, má problematický vztah s rodinou, trápí ho tělesná odlišnost, je nepochopený svým okolím a nesvazují ho genderové stereotypy. V příběhu sledujeme, jak se potýká s nedoceněním svého vzdělání a má problém se sháněním práce i bydlení. Dougles navíc věří ve spravedlivé přerozdělení bohatství a otevřeně kritizuje kapitalismus. Aby toho nebylo málo, přijetí se mu dostane pouze od skupiny drag queens, když ho vezmou mezi sebe.

Ačkoliv to na první pohled může vypadat, že DogMan je šablonovitá postava, která plně odpovídá požadavkům současné korektní společnosti, opak je pravdou. Žádný z aspektů jeho osobnosti není prvoplánový ani zbytečný a vše má v příběhu svůj důvod i význam. Ústřední antihrdina je bezesporu nejsilnější stránkou celého filmu. To ostatně podtrhuje i herecký výkon Caleba Landryho Jonese, který se role podivína, jenž díky dětství v psím kotci dokáže své čtyřnohé přátele vycvičit k čemukoliv, zhostil. Film velmi často střídá žánr i tempo a divák tam může herce pozorovat v mnoha polohách. Vztek, radost, smutek i odevzdanost, Jones je přesvědčivý v každé z nich.

Samotné střídání žánrového zasazení je ale prvním z několika menších problémů filmu. Psychologické i rodinné drama, thriller, horor, detektivka, komedie, úsměvná variace na heist movie nebo krvavá a brutální akce. To všechno můžete v DogManovi ve větší či menší míře najít. Samostatně dokáže každá část pobavit i zaujmout, jako soudržný celek to všechno ale kapku drhne. Tempo příběhu je díky tomu nevyvážené a film místy působí, jak kdyby sám Besson přesně nevěděl, co chce vlastně natočit.

To všechno pak podtrhuje akční finále. I když je nutné uznat, že jeho vyznění hodně záleží na tom, jak moc se dokážete odprosit od reality a užít si  kombinaci brutálních rvaček a rodinné komedie, DogMan ve svém závěru, kdy čtyřnozí pomocníci nahánějí ozbrojené gangstery do důmyslných pastí, poněkud těžkopádně balancuje mezi posledním dílem Ramba a rodinou komedií ve stylu Sám doma nebo Hon na myš. Ke cti Bessonovi alespoň slouží, že ačkoliv psí společníci efektivně zvyšují při soubojích napětí, nevyužívá je autor k lacinému ždímání citů.

DogMan na Festivalu francouzského filmu za účasti režiséra: 29. 11. 20:30 Kino Světozor, Praha

Scénář ví přesně, jaké myšlenky chce předat, a dokáže vzbudit i patřičné emoce. Vadou na kráse je ale jeho šablonovitost. Oproti Leonovi nebo Pátému elementu režisérova novinka nepřináší mnoho podnětů k zamyšlení, Douglesův příběh je od začátku až do úplného konce poměrně předvídatelný. Besson se totiž pro jeho odvyprávění rozhodl použít retrospektivu. Ta je sice ideální pro mozaikovou kompozici, která nám skrze flashbacky ukazuje jednotlivé etapy z protagonistova života, zcela však anuluje jakékoliv napětí. Už od první scény prostě víte, kdo a v jakém stavu ze závěrné bitvy vyvázne. To ale neznamená, že by film neměl po scénáristické stránce co nabídnout, táhnou jej hlavně chytře napsané dialogy i děj samotný.

Kladným bodem snímku je určitě i hudební doprovod. Ten se sice často opírá o melodie známých písní, přesto dokáže atmosféru jednotlivých scén umně podtrhnout. Nejlepšími momenty jsou pak scény, kdy Dougles cvičí nebo předvádí své drag show a hudba se stává plnohodnotnou součástí příběhu. Při této příležitosti zazní útržky skladby od Marilyn Monroe nebo téměř celá píseň Non, je ne regrette rien od Edith Piaf. Ta navíc dokresluje jak hrdinův osud, tak i jeho charakter. Podobně zdařile pak funguje i odkazování na postavy a příběhy Shakespearových her.

  • Režie
  • Scénář
  • Kamera
  • Hudba
  • Herci

DogMan (2023)

Bessonův Dogman vstoupil se svou nadmíru originální premisou na scénu s opravdu velkým potenciálem. Jeho osobitý hrdina si dokonce mohl najít právoplatné místo v srdci mladých filmových fanoušků tak, jako to u předchozích generací zvládli Rambo, Terminátor nebo Avengers. Předvídatelný příběh spolu s překombinovanou filmovou formou mu však trochu podráží nohy, takže film i přes protagonistův skvělý výkon vyčnívá méně, než jaký zmíněný potenciál byl. Za zhlédnutí přesto ale stojí.

Tomáš Souček, spolupracovník redakce
foto/video: © Bioscop 2023

DogMan
Drama / Thriller
Francie / USA, 2023, 113 min
Premiéra: 30.11.2023 Bioscop
Režie: Luc Besson
Scénář: Luc Besson
Kamera: Colin Wandersman
Hudba: Eric Serra
Hrají: Caleb Landry Jones, Marisa Berenson, Jojo T. Gibbs, Christopher Denham, Clemens Schick, Avant Strangel, Michael Garza, Bennett Saltzman, Corinne Delacour
Produkce: Virginie Besson-Silla
Střih: Julien Rey
Scénografie: Hugues Tissandier
Kostýmy: Corinne Bruand, Jacki Roach