Karaoke blues: Precizní film, který odmění pozorné (recenze)

Karaoke blues, nový film od finského režiséra Aki Kaurismäkiho, je jedinečnou ukázkou filmařského nadání a řemeslné preciznosti. Na prostoru pouhých 81 minut vykresluje milostný příběh dvou outsiderů, kterému nic nechybí, a v kterém nic nepřebývá. Každá věta i scéna ve filmu je promyšlená a účinně rozvíjí příběh i svět, ve kterém se odehrává. Nad to všechno nabízí Karaoke blues více rovin jeho čtení, které pozorného diváka odmění nebývale silným zážitkem.

Ona je prodavačka, která krade prošlé jídlo a před problémy každodenního života utíká k poslechu hudby, on dělník, který svůj smutek a osamělost utápí v alkoholu. Náhoda tyto dvě ztracené existence svede dohromady a náhoda jejich vztahu položí pod nohy hromadu překážek. S dvojicí ztracenců tak zažijeme chvíle smutku, naděje, nudy, štěstí i zoufalství. To vše navíc vždy orámované jistou dávnou velice specifického, leč milého humoru.

Tato na první pohled šablonovitá romance, která jak kdyby si postupně odškrtávala veškeré peripetie, kterými musí každý správný obdobný příběh projít, působí mnohdy až parodicky. Tak jednoduché to ale není. Kaurismäki tuto osekanou kostru zdařile využívá k reflexi současného světa a mezinárodního dění.

Díky sociálnímu postavení protagonistů, podmínkám, v kterých jsou nuceni žít a pracovat, či způsobům, kterými se se svou tíživou situací snaží vyrovnat, je film vcelku nezpochybnitelnou obžalobou systému, kterému mnohdy chybí pochopení, lidskost a solidarita. Další silnou rovinou filmu je pak jeho reflexe války na Ukrajině.

K vyjádření těchto myšlenek film využívá mnoho zajímavých postupů. Příběh protagonistů se tak odehrává v jakém si světě mimo čas, kde minulost a přítomnost splývají v jedno. Oba sice z rádia poslouchají aktuální zprávy o dění na bojišti a bombardování Charkova, vše kolem nich však dávno jakoby zamrzlo.

Oblečení herců, lokality, v kterých film odehrává, vybavení domů i filmové postupy, to vše je silně stylizováno k evokaci života za železnou oponou. Osamělost, smutek a beznaděj našich hrdinů tak film klade do přímé souvislosti se sílící hrozbou agresivního a rozpínajícího se Ruska.

Tato metafora se pak silně odráží i v jiných složkách filmu. S kamerou, střihem, barvami, nasvícením i kompozicí jednotlivých záběrů se záměrně pracuje velmi tradičně. Jde o zdařilou parafrázi dřívější východoevropské televizní produkce. Tento protiválečný přesah filmu pak plně vyplouvá na podvrh při replikách jako „Zatracená válka!“ nebo „Jen poslouchám rozkazy.“

Mimo prostor a čas jsou pak umístěny i dialogy herců. Ti všemi nepříjemnými i příjemnými situacemi svého života procházejí bez menšího zaváhání a přijímají je s pouhým pokrčením ramen. Své minimalistické, avšak skvěle napsané repliky pak pronášejí povětšinou roboticky, monotónně a bez jakéhokoliv citového zabarvení. Pocit společenského odcizení se tak každou scénou výrazně umocňuje.

V tomto ohledu stojí za zmínku také hudební složka filmu, která je jeho nejjemnocitnější složkou, a to i přesto, že s ní Kaurismäki pracuje velice úsporně. Ve většině záběrů si film vystačí zcela bez hudebního podkresu. Jeho tóny zazní pouze ve chvílích, kdy je potřeba zdůraznit emocionální rovinu scény; ani tehdy ale film nepostupuje zcela běžným způsobem. Náladu scény totiž v Karaoke blues nepřenáší melodie, nýbrž text písně. Ten je navíc mnohdy jediným způsobem, jak nahlédnout do vnitřního světa hrdinů.

K tomu všemu je snímek prodchnutý odkazy na starší filmy Kaurismäkiho i jeho kolegů. Náznaky můžeme najít v dialozích, filmových plakátech i doslovných ukázkách. Kdo tuto rovinu ve filmu odhalí a docení, si může k hodnocení přidat hvězdičku navíc.

Tomáš Souček, spolupracovník redakce
foto/video: © Aerofilms 2023

Karaoke blues | Kuolleet lehdet
Komedie / Drama
Finsko / Německo, 2023, 81 min
Premiéra: 16. 11. 2023 Aerofilms
Režie: Aki Kaurismäki
Scénář: Aki Kaurismäki
Kamera: Timo Salminen
Hrají: Jussi Vatanen, Alma Pöysti, Janne Hyytiäinen, Nuppu Koivu, Matti Onnismaa, Martti Suosalo, Sakari Kuosmanen, Alina Tomnikov