Tři mušketýři: Milady – Moderní vyvrcholení francouzské klasiky (recenze)

Skvělé herecké obsazení, mocenské intriky, romance, vtip a pořádná dávka šermířské akce – druhý díl Tří mušketýrů od Martina Bourboulona s podtitulem Milady se po několika měsících vrací k příběhu slavných bojovníků z pera Alexandra Dumase se vším, co se u minulého dílu tolik osvědčilo. Tentokrát je však celý děj ještě osobnější, více se dotýká hlavních postav a diváka tak dokáže opravdu vtáhnout.

První díl nové adaptace slavného románu splnil svůj úkol na jedničku. Představil postavy, rozdal karty, dokázal patřičně zaujmout a připravil nosnou půdu pro své pokračování. Nový film, jehož předchůdce mají diváci stále v živé paměti, tak nemusí ztrácet čas vysvětlováním a hned od úvodních scén se může vrhnout rovnou do akce, která, stejně jako minule, patří k hlavním přednostem.

Roztřesená ruční kamera v těsné blízkosti šermířů, která jakoby se sama snažila uhýbat zuřivým výpadům nepřátel, je sice v rozporu se současným trendem pečlivě připravených a elegantních choreografií, působí však velice syrovým dojmem a dokáže si diváka opravdu podmanit. Syrovost je pak pro film velice příznačná a zdařile pomáhá budovat jeho uvěřitelnost.

S tím souvisí také jakési demytizování mušketýrského příběhu. Začal s ní již první díl, který nám ukázal, že oblíbení mušketýři nebyli žádné čisté duše, ale spíše hrubiáni, pijani a záletníci, kteří se perou s celou řadou svých vlastních démonů. Tento dojem pak umocňují poctivé kulisy špinavé staré Francie a výtvarně velice zdařilé kostýmy, které si vystačí bez jakýchkoliv zářivých barev. Hrdinové tak nejsou pouze jednorozměrným ztělesněním dobra, ale nacházejí se v jakési šedé zóně, mají své příběhy, motivace a divák se s nimi může lépe ztotožnit. To samé platí i pro jejich protivníky.

Mezi nimi jednoznačně exceluje Milady de Winter, jejíž intriky ve skvělém podání deémonické Evy Green jsou bezesporu nejlepší částí příběhu. Její herečtí kolegové za ní ale vůbec nezaostávají a obsazení hlavních rolí je tak stejně jako v prvním díle nejsilnější zbraní celého filmu. Vrací se François Civil jako sympatický D’Artagnan, charismatický Vincent Cassel jako Athos, Romain Duris jako poněkud horkokrevný Aramis a Pio Marmaï jako vtipný Porthos.

Nejproblematičtější rovinou snímku je pak jeho samotný příběh, který je sice dosud nejkomplexnějším ztvárněním původní knihy, trochu těžkopádně ale balancuje mezi věrnou a zcela volnou adaptací; jako by občas nevěděl, zda chce být spíše staromilský, nebo inovativní.

Klíčové motivy druhého dílu jsou tři a každý z nich má potenciál diváky zaujmout. Rozplétání záhad minulosti, pátrání po milované i politické intriky při obléhání pevnosti mají silný potenciál a po většinu času fungují dobře, klacky pod nohy jim však hází snahy o modernizaci příběhu a občas i předloha samotná. Na ploše necelých dvou hodin není pro podrobné rozpracování všech motivů bohužel dostatek prostoru, a značnou část stopáže si navíc znatelně ukrajuje vedlejší a poněkud nadbytečná zápletka Porthose s Aramisem; některé z věrných pasáží pak zase působí v kontextu současné doby poněkud strojeně.

To všechno však nemění nic na tom, že příběh mušketýrů má i přes svůj věk stále co říct a jeho aktualizace pro soudobé publikum je zcela zasloužená.

Tomáš Souček, spolupracovník redakce
foto/video: © Bioscop 2023

Tři mušketýři: Milady | Les Trois Mousquetaires : Milady
Premiéra: 14.12.2023 Bioscop
Dobrodružný / Akční / Historický
Francie, 2023, 114 min
Režie: Martin Bourboulon
Předloha: Alexandre Dumas st. (kniha)
Scénář: Matthieu Delaporte, Alexandre de La Patellière
Kamera: Nicolas Bolduc
Hudba: Guillaume Roussel
Hrají: Eva Green, Vincent Cassel, Vicky Krieps, Louis Garrel, François Civil, Romain Duris, Pio Marmaï, Lyna Khoudri, Julien Frison, Eric Ruf, Jacob Fortune-Lloyd
Produkce: Dimitri Rassam, Jérôme Seydoux
Střih: Stan Collet
Zvuk: Cyril Holtz, Gwennolé Le Borgne, Olivier Touche
Scénografie: Stéphane Taillasson
Kostýmy: Thierry Delettre