Režisérsko-scenáristické duo Alexandre de La Patellière a Matthieu Delaporte pokračuje ve své aktualizaci slavných děl francouzské literatury 19. století. Po povedených, diváky i kritiky vřele přijatých dvou dílech Tří mušketýrů si nyní vybrali další dílo Alexandra Dumase, Hraběte Monte Christa. Stejně jako minule stojí i tento snímek na charismatických protagonistech, kvalitních hereckých výkonech a propracovaných kulisách a kostýmech. Díky univerzálním motivům lásky, zrady a pomsty však příběh záhadného hraběte nijak neztrácí na své aktuálnosti a i po 180 letech od svého vydání a více než dvaceti filmových adaptacích dokáže divákům nabídnout opravdu poutavý a napínavý zážitek.
Nový pohled na starý příběh
Jak dost možná díky předchozím adaptacím tušíte, Hrabě Monte Christo vypráví o zrazeném námořníkovi Edmondu Dantèsovi. Ten byl vinou intrik svých nepřátel a milostných soků neprávem odsouzen a uvězněn, aby se po letech mohl vrátit a svým nepřátelům zařídit osud horší než smrt. Sláva a provařenost tohoto příběhu byla tak jednou z největších překážek, které museli autoři čelit. Nutno ale přiznat, že v této výzvě obstáli více než dobře. A to i přesto, že se v nově aktualizované podobě objeví několik drobných nelogičností.
La Patellière s Delaportem se chlubí, že jejich verze se drží románové předlohy. Jak se to vezme. Film pochopitelně stojí na ústředním páru – samotném hraběti v podání Pierra Nineye a jeho osudové lásce, kterou ztvárnila Anaïs Demoustier. Jejich vzájemná interakce je plná silných a procítěných emocí a vždy patří mezi nejsilnější pasáže. Nová verze příběhu ale obsahuje i postavy a příběhové linky, které byly v mnoha jiných adaptacích upozaděny či zcela vypuštěny, a značně proměňují určité detaily, jako jejich dynamiku i vzájemnou provázanost.
Výsledkem je dílo, které ctí vnitřní soudržnost předlohy, včetně jejího morálního poselství a filozofického přesahu, přesto však dokáže i znalcům předlohy poskytnout několik zcela nových impulsů, motivů k zamyšlení a nečekaných zvratů. Změny jsou to spíše drobné, vyznění díla neovlivní, dovolují však tvůrcům vnést do příběhu dostatečnou porci nového a překvapivého Díky tomuto komplexnímu přístupu, který se snaží neopomenout žádnou z důležitých postav, se stopáž filmu blíží třem hodinám. Tvůrci však dokázali scénář natolik vyvážit, že ani na tomto štědrém prostoru nenajdete ani jedno hluché místo.
Jedinou slabší stránkou filmu snad jsou akční a soubojové scény. Ty bohužel postrádají zajímavou choreografii, uvěřitelnost i napínavost. Dokonce i kamera, po většinu filmu velice přesná, při soubojích ztrácí něco ze svého kouzla. Podobných scén však ve filmu skutečně není mnoho a tak jeho výslednou kvalitu sráží pouze nepatrně.
Promyšlená hra světla a stínu
Tvůrci dobře pracují i s vizuálním vyprávěním, kdy se šikovně vyhýbají přílišné a zbytné upovídanosti. Obrazová stránka je pro film celkově zásadní a tvoří jednu z jeho nejsilnějších stránek. Kamera v podání Nicolase Bolduce nešetří velkolepými a výpravnými záběry. S řadou neotřelých nápadů přichází nejen v dynamických pasážích a při dramatických nájezdech, zajímavé obrazy dovede vykouzlit i v komornějších scénách.
Obraz filmu navíc definuje promyšlená hra světla a stínu. Ať už se scéna odehrává ve dne, v noci, v exteriéru, v interiéru nebo pod vodou, velice citlivě a se smyslem pro detail pracuje s přirozeným světlem i mihotáním pochodní a svíček a vždy vytváří vizuálně poutavé a zapamatovatelné obrazy, které jak kdyby místy vypadly z barokních obrazů plných temnosvitu.
Zdařilý vizuál jen podtrhuje hudba z pera Jérôma Rebotiera. Dokáže být něžná a procítěná, epická i monumentální a v některých záběrech na sebe svými zapamatovatelnými motivy dokáže bez okolků strhnout i většinovou pozornost.
Hrabě jako moderní antihrdina
Silný důraz na vizuální stránku díla je pak znatelný i na kulisách a interiérech, jejichž preciznost člověka v mžiku přenese do Francie 19. století. V několika momentech ale upozadí historičnost ve prospěch stylu. Technické detaily hraběcí střelnice či Monte Christův ikonický kostým se dalece vzdalují historické přesnosti, atakují hranici steampunkové stylizace a ústřední postavu místy sbližují s mnohými moderními záporáky a antihrdiny akčních a komiksových filmů.
Co se tohoto motivu týče, nový Monte Christo svůj nejen vizuální styl staví na výpůjčkách z několika odlišných epoch. Ve filmu tak bezesporu zahlédnete nejeden motiv připomínající například Batmana, ale třeba i libovolný díl Mission: Impossible.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Hrabě Monte Christo (2024)
Alexandre de La Patellière a Matthieu Delaporte dokázali vzít téměř 200 let starý příběh pomsty a nenásilným způsobem ho aktualizovat tak, aby obstál v dnešním světě a přitom neztratil nic ze svého původního kouzla. Dopomohl jim k tomu jak silný důraz na estetiku snímku, tak i nenásilné změny ve vztazích jednotlivých postav, které nabízejí překvapivé zvraty a z postavy hraběte dělají moderního antihrdinu. Téměř mytologický příběh o lásce, zradě a pomstě prostě nestárne a stále dokáže oslovit. Pokud se různým tvůrcům budou i nadále takto dařit jeho aktualizace, bude s námi i za dalších 200 let.
Hrabě Monte Christo
Le Comte de Monte-Cristo
Premiéra: 4. července 2024 Bioscop
Dobrodružný / Akční / Historický
Francie, 2024, 178 min
Režie: Alexandre de La Patellière, Matthieu Delaporte
Předloha: Alexandre Dumas st. (kniha)
Scénář: Alexandre de La Patellière, Matthieu Delaporte
Kamera: Nicolas Bolduc
Hudba: Jérôme Rebotier
Hrají: Pierre Niney, Bastien Bouillon, Anaïs Demoustier, Anamaria Vartolomei, Laurent Lafitte, Pierfrancesco Favino, Patrick Mille, Vassili Schneider
Tomáš Souček, spolupracovník redakce
foto/video: Bioscop © 2024
