Angelina Jolie na vrcholu sil jako vysílená operní diva Maria Callas (recenze)

Po Jackie Kennedy a Dianě Spencer přichází čilský režisér Pablo Larraín s dalším životopisem výrazné ženské figury 20. století. Ačkoliv to tak jistě neplánoval, Mariu nyní označuje za vyvrcholení trilogie „dam ve vysokých podpatcích“. Operní diva přezdívaná La Divina, neboli Božská, je dnes jistě nejméně známým ze tří jmen, přestože na rozdíl od manželky prezidenta Kennedyho a Lady Di nebyla slavná proto, že se přivdala do důležité rodiny, ale protože měla skutečný talent. Mariu Callas v podání Angeliny Jolie však navštěvuje ve chvíli, kdy už ho ztratila.

Trilogie podpatků

Saturace životopisných filmů je poslední dobou vděčným tématem – je jich zkrátka moc a jen málo z nich dokáže vyniknout. Nedávno jsme tu ale vychvalovali Better Mana o Robbiem Williamsovi coby jednom z největších milých překvapení minulého roku, zjevně to tedy pořád jde. Dav je pak dlouhodobě rozdělený ohledně toho, jestli Larraín patří právě k filmařům, kteří známý recept dostatečně okořeňují, nebo je rutinérem propadajícím melodramatické manýře.

Maria jde ve stopách Jackie a Spencer v tom, že si bere relativně malý úsek života své hrdinky, na nějž soustředí svou pozornost. Mnohem víc než o předání faktografických údajů se pokouší vtáhnout do emocionálního rozpoložení protagonistky. Mariu Callas navštěvujeme v posledních letech jejího života, kdy ji dávno opustil božský hlas. Tráví čas se svými dvěma sluhy a imaginárním novinářem, ztělesňujícím její drogovou závislost. V nějakých padesáti letech dožívá opuštěná, zdrcená a ulpívající alespoň na estetice operní divy, jakkoliv už jde jen o prázdnou skořápku.

Vlastnoručně vypletená klec

Předchozími hrdinkami trilogie byly ženy, které se ocitly v cizím šovinistickém světě a prostoru, který je zcela ovládl a pohltil. Ať už šlo o vrcholnou americkou politiku, nebo britskou královskou rodinu. Maria si svůj svět vybudovala vlastníma rukama a dala si velmi záležet na tom, aby to každý věděl. Když jí nápadník, multimilionář Aristoteles Onassis (budoucí manžel Jackie Kennedy – holt malý svět), vzkazuje, aby se mu ozvala, je pro Callas důležité, zda Onassis použil slova „musíte mi zavolat“, nebo „můžete mi zavolat, když budete chtít“. První případ by pro ni byl nepřijatelný – divě nikdo neříká, co „musí“.

Samozřejmě jde ale jen o povrch a úlitbu mocných mužů. Maria ví, že je „božskou“ jen z libovůle, jak ostatně Onassis během jejich vztahu projevoval vždy, když mu z nějakého důvodu došla trpělivost. Nejvíc fascinující na snímku je právě kombinace sebedůvěry a aristokratické arogance, které ale skrývají křehkost a zranitelnost skutečné Mariy – dívky z chudinských poměrů, která na vlastní kůži zakusila utrpení italské nižší třídy během druhé světové války. Až díky svému zpěvu, díky svému jedinečnému daru, se vypracovala na vrchol. Dokonce ani život plný skandálů jí nemohl podrazit nohy, dokud věděla, že má svůj status čím zaštítit. Ale co nyní, když už zdaleka neuzpívá první ligu?

Maria, na rozdíl od Jackie a Diany, se nikdy neodevzdala přímé moci druhých. Tam, kde ony nemohly uniknout, Callas cítí, že o svůj svět už brzy přijde. Zároveň poznává, že šlo vždy jen o iluzi, že i ona byla jen objektem, k němuž se upínali ve velké míře snobové s nulovým zájmem o operu. Její talent pro ně nebyl platnější záminkou než Dianin rodokmen. Ve filmu přímo padne, že žije v otevřené kleci, kterou nechce opustit. Není jednoznačnou obětí. Vždy, když ji vidíme komunikovat s jejími fanoušky „z davu“, nejeví o ně moc velký zájem. Víc ji láká smetánka a vysoká společnost. Chce být obdivovaná důležitými lidmi. Jen tak může být důležitá. A když není důležitá, není ničím – neexistuje pro ni střední cesta.

Bez Angeliny by to nešlo

Mnoho se napsalo o tom, že Angelina Jolie trvala na tom, že si svou roli odzpívá osobně, což někteří považovali za vrcholný akt arogance. Sedm měsíců tréninku z vás vážně neudělá alternaci jedné z největších pěvkyň. Tahle volba však dává smysl, když si uvědomíme, že Jolie povětšinu ztvárňuje Callas v momentu, kdy už neuzpívala zdaleka tolik, co v době svého vrcholu. I tak režisér Larraín přiznal, že výsledné vokály jsou kombinací historických záznamů a Jolie. „Angelinu někdy slyšíte v 70 % záznamu, jindy v 5 % – podle toho, co si zrovna situace žádá,“ nechal se slyšet. Takže představa, že si Jolie v záchvatu nesoudnosti myslela, že může utáhnout operní zpěv, není zcela fér. Šlo jen o to dojít na maximum svých možností.

Někdy je na škodu, když se životopisné role zhostí příliš slavná osoba. Ve výsledku se třou dva konkurenční sety ikonografie, což může být zajímavé, častěji to je ale rušivé. Protože však dnes Callas, co si budeme nalhávat, není v mainstreamu extra prominentním jménem, přítomnost Jolie snímku jedině prospívá. Je užitečné, že v čele stojí žena, jež sama vzbuzuje emoce a spojujeme si s ní řadu padnoucích emocí a motivů. Tím spíš po svém třeskutém rozchodu s údajně násilným Bradem Pittem je Angelina právě tím ztělesněním vůle a zranitelnosti, jaké si Maria žádá.

Co na film říká česká operní diva Dagmar Pecková:

Snímek ve své expresivitě nezachází tak daleko jako Princezna D., jež se v některých okamžicích stávala nefalšovaným hororem. Možná dokonce ani tak daleko jako Jackie, protože nemá v repertoáru nic tak intenzivně dramatického, jako je atentát na manžela. Je to docela riskantní. Aby si diváctvo našlo všechny kvality snímku, musí vědět, kde a jak je hledat. To však bude snadnější pro ty, kteří viděli předchozí „díly“. Kdo přijde nepřipravený, ten možná zaznamená jen velmi rutinní životopis. Larraín přitom zatím rozhodně není z filmařů, kteří si mohou nárokovat, že široká veřejnost je seznámená s jejich předešlou prací a rukopisem.

Vrcholem trilogie tedy nejspíš zůstane hrůzostrašná sonda do dusivého života pod dohledem britské aristokracie. Když ale bude mít Maria to štěstí, že k ní vykročíte s trochou vstřícnosti, možná ji přeci jen počastujete nějakým tím: „Bravo, La Divina!“

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © 2025 Bioscop, Totalfilm Media

Maria
Životopisný / Drama / Hudební
Itálie / Německo / Chile / USA, 2024, 122 min
Premiéra: 9. 1. 2025 Bioscop
Režie: Pablo Larraín
Scénář: Steven Knight
Kamera: Edward Lachman
Hrají: Angelina Jolie, Pierfrancesco Favino, Alba Rohrwacher, Haluk Bilginer, Kodi Smit-McPhee, Valeria Golino, Paul Spera, Caspar Phillipson, Vincent Macaigne, Philipp Droste, Rebecka Johnston, Alessandro Bressanello, Stephen Ashfield, Toma Hrisztov, Jeremy Wheeler, Aggelina Papadopoulou, Christiana Aloneftis