Menu

TotalFilm YouTube logo TotalFilm Spotify logo TotalFilm Instagram logo TotalFilm Facebook logo

TotalFilm YouTube logo TotalFilm Spotify logo TotalFilm Instagram logo TotalFilm Facebook logo
Infobox ikona

JE ZA NÁMI SUPER BOWL A S NÍM TRADIČNÍ NÁLOŽ NOVÝCH SPOTŮ A UKÁZEK - TŘEBA Z NOVÉ M:I, MARVELOVSKÝCH THUNDERBOLTS* NEBO F1 S BRADEM PITTEM.

Sorrentino se v Parthenope ptá, kolik krásy je „příliš mnoho“ (recenze)

Mistr italského festivalového mainstreamu Paolo Sorrentino přichází s další filmovou freskou. V padesátých letech se na neapolské pláži rodí dívka, kterou rodiče na počest předměstí, v němž žijí, pojmenovali Parthenope. Ta vyrůstá v ženu „tak nádhernou, že to lidem narušuje klid“. Mladí a staří, muži i ženy, bohatí a chudí propadají jejímu kouzlu a ona tápe, co by z toho měla vyvodit a jak by s tímhle darem měla naložit.

Parthenope (foto: Aerofilms)

Co nám zbývá?

Pokud je Parthepone o jedné věci, tak o komplikovaném vztahu Sorrentina a krásy. Obsahuje dlouhé scény, jež se s manýristickou rozkoší kochají tvary ženského těla, jsme při nich však dvojitými voyeury. Nejenže sledujeme samotnou protagonistku, ale činíme tak často během chvíle, kdy je sledovaná dalšími muži a ženami. Atmosféra zhmotněných nenechavých očí by se dala krájet, což komplikuje přímočarou představu, že Sorrentino je stárnoucí seladonský režisér propadající své oplzlosti.

Pro skutečně aktivního diváka nemůže být předložená povrchní krása příliš uspokojivá, protože je také obviňující. V jedné z prvních scén Parthenope zcela zaskočí komisi vysokoškolských profesorů, před nimiž demonstruje své porozumění filozofii. O chvíli později se postarší přítel její rodiny ptá: „Kdybych byl o 40 let mladší, vzala by sis mě?“ načež mladá žena odpovídá: „Skutečná otázka je, jestli byste si mě vzal vy, kdybych byla o 40 let starší.“

Film v tuto chvíli vznáší obvinění vůči těm, kteří si mysleli, že se jedná jen o spanilou tvářičku bez intelektu. Po zbytek svého mládí je hrdinka rozkročená mezi kariérou herečky a akademičky. Sorrentino ale rozhodně věnuje zásadně víc prostoru tomu, aby nabídl showreel jejích nádherných obrazů. Je v takovou chvíli fér vytýkat divákovi, že pracoval s informacemi, které mu režisér poskytl, a také se soustředit hlavně na krásu Celeste Dally Porty? Možná, že kdyby filmař sledoval hrdinčin intelekt stejně intenzivně jako její vzezření, mohlo by totéž činit publikum.

Krása slouží víc než jedné věci

Tenhle rozkol je pro Sorrentinovu tvorbu typický. Jeho zastánci budou říkat, že chytře dekonstruuje šovinistická klišé, zatímco jeho odpůrci ostře namítnou, že hledá způsoby, jak je beztrestně naplňovat a schovávat se za výmluvy. „Dvou a půl hodinová módní přehlídka, která si o sobě myslí, že je řeckou bájí,“ napsal jeden americký kritik. Přeci jen mluvíme o filmu, kde hrdinčin mladistvý nápadník za doprovodu romantické hudby čichá k její zapomenuté podprsence. A přestože nezdravá obsese a fixace jsou jedním z motivů filmu, takže nejde o jednoznačně schválený akt, u audiovizuálního média je třeba brát v potaz i vyznění izolovaného okamžiku.

Je třeba chápat, že krása je pro Sorrentita totéž, co mládí – v jeho filmech nenajdeme herce pod 30, který by nevypadal jako z katalogu na voňavky.  A naopak na starších členech ansámblu jsou až absurdně zdůrazňovány jejich fyzické a povahové nedokonalosti, jako v případě bývalé herečky, která v důsledku zkažené plastické operace skrývá svou tvář za masku. Nebo amerického spisovatele zahraného Garry Oldmanem, který mluví o tom, jak není a nebude schopen s člověkem tak krásným a mladým nikdy navázat platonický vztah, a to přestože je gay.

Parthenope (foto: Aerofilms)

Staří a mladí jako by byly dvě odlišná etnika, dva národy, které mají jen stěží něco společného. Mnozí Sorrentinovým filmům vytýkají, že přes všechno vystavování spoře oděných nádherných těl jsou vlastně velmi asexuální. To však proto, že autorův vztah ke kráse je mnohem objemnější. Nejde jen o sex, v kráse/mládí se skrývá veškerý potenciál světa. Člověk by myslel, že je Paolovi mnohem víc než 54 let a už je zcela pohlcen životním bilancováním.

Dar a prokletí

Ve filmu se tedy často mluví o pomíjivosti krásy a Parthenope je v důsledku svého provokativně nadpozemského vzezření viditelně izolovaná od pouhých smrtelníků. Kritika ji často přirovnává k bájné Siréně, ovšem s tím rozdílem, že na rozdíl od ní láká zbloudilé námořníky proti své vůli. Dalším srovnáním je film Maléna od jiného italského mistra Giuseppe Tornatora, kde je však titulní postava s tváří Monicy Bellucci v důsledku své neodolatelnosti vystavena sexuálnímu i fyzickému násilí, nenávisti a závisti. Její příběh se odehrává na pozadí druhé světové války a zasahují do něj „velké dějiny“. Tak daleko Sorrentino ani v náznaku nezajde. Parthenope není obětí, je jen bezradná. Příběh nikdy nepřeroste osobní rovinu a nikdy až na jednu nadreálnou scénu nezachází do extrému.

Samozřejmě s výjimkou manýristické podoby dialogů, které v žádném ohledu nepůsobí jako něco, co by z úst vypustila skutečná bytost. „Člověk nemůže být šťastný na nejkrásnějším místě na světě,“ stěžuje si mladík, když chce vylákat peníze na výpravu mimo Neapol a zasněně hledí do dály. I Parthenope má vždy po ruce břitkou odpověď na každou otázku. Její cesta životem je složená z epizod, během nichž se potkává s lidmi, kteří s ní mohou vést tematicky padnoucí dialogy o smyslu života. Jestli si ale někdo myslí, že to je nějaký omyl, Sorrentino má pro něj vzkaz. Když hrdinka koketuje s herectvím, ptá se jí starší agentka, co ji na tom láká. „Herci umí ve filmech vždycky chytře odpovědět,“ míní Parthenope. „Ano, tak by to mělo být i v životě,“ přitakává její společnice.

Parthenope (foto: Aerofilms)

Sorrentino si svým novým počinem jistě nezíská nové příznivce. Ti, kteří jeho přístup již odmítli, si jedině stvrdí všechna svá podezření. A ani část jeho zastánců to tentokrát nebude mít snadné. Možná ale, že právě čistota Parthenope může o režisérově rukopisu odhalit něco nového. Jeho styl se neskrývá za atraktivní námět ani vzrušující dějové zvraty, máme tu jednu ženu obdařenou božskou krásou a jedinečnou inteligencí, která přemítá, na jako životní cestu se vydá.

  • Režie
  • Scénář
  • Herci
  • Kamera
  • Hudba
3.4

Parthenope (2024)

Paolo Sorrentino možná ještě nikdy nebyl víc sám sebou, než je ve své Parthenope. Jestli jde o lákavou, nebo odrazující myšlenku, to už za vás nerozhodneme. Film tak krásný, až to někdy provokuje a bolí.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © 2025 Aerofilms

Parthenope
Drama / Fantasy
Itálie / Francie, 2024, 136 min
Premiéra: 16. 1. 2025 Aerofilms
Režie: Paolo Sorrentino
Scénář: Paolo Sorrentino
Kamera: Daria D’Antonio
Hudba: Lele Marchitelli
Hrají: Celeste Dalla Porta, Gary Oldman, Stefania Sandrelli, Luisa Ranieri, Dario Aita, Silvio Orlando, Isabella Ferrari, Peppe Lanzetta, Nello Mascia, Brando Improta, Biagio Izzo, Silvia Degrandi, Giampiero De Concilio, Alfonso Santagata, Lorenzo Gleijeses, Alessandro Cucca, Daniele Rienzo

TotalFilm YouTube logoTotalfilm kanál TotalFilm Spotify logoTotalfilm podcast