Bridget Jonesová je ikonickým komentářem ženské emancipace přelomu století. Blízká a zároveň imponující hrdinka divačky a diváky svého času strhla, vždy se ale dočkávala i kritiky. Po dvou komerčně úspěšných dílech se o comeback pokusila o dekádu později v roce 2016, nicméně s rozporuplným výsledkem, jenž ještě víc než dřív spoléhal na samotné charisma Renée Zellweger. Jak je na tom čtyřka s názvem Bridget Jonesová: Láskou šílená, jež přichází o dalších devět let později?
Tohle bolí
Ještě nikdy jsme Bridget nepotkali v tak tíživé situaci. Už čtyři roky je paralyzovaná skonem své životní lásky, pana Darcyho, který ji po své smrti na mírové misi v Súdánu stále pronásleduje jako duch. Zemřel také její otec. Je to skutečně studená sprcha, vždyť tu hrdinka poprvé čelí nezměrnému traumatu přesahujícím její osobní sebenaplnění. Musí se postarat nejen o sebe, ale i o své děti, z nichž starší syn má na otce jen mlhavé vzpomínky a mladší dcera zná tátu jen z vyprávění.
Jakým způsobem se dá s takovou zátěží odvyprávět třeskutá a uvolněná romantická komedie? Inu… snadné to není. A rozhodně nemá smysl předstírat, že tvůrci přináší plynulý zážitek, který by občas nezakopl o nějaký ten hrbol. Rozhodně jde ale o fascinující pokus.
Bridget je v jádru stejná jako vždy. Privilegovaná žena, která nečelí žádným materiálním problémům. Přestože již čtyři roky žije jako nezaměstnaná samoživitelka, je díky vlastním úsporám z dob prominentní kariéry a nemalému dědictví víc než dobře zaopatřená. I když zápasí s tím, aby se postarala o svou hyperaktivní dceru a syna propadajícího depresi, může se ze dne na den rozhodnout najmout chůvu a vrátit se do práce. Zde ji přijmou s otevřenou náručí a vrátí jí bez jakýchkoliv okolků na lukrativní pozici vrchní produkční populární ženské talk show. Ihned po instalaci Tinderu se jí jako první člověk ozve ani ne třicetiletý koloušek (Leo Woodall), který se do ní bezhlavě zamiluje. A v záloze tu je solidní volba v podobě učitele jejích dětí s tváří Chiwetela Ejiofora, který je sice „jen“ o dekádu mladší než ona, ale se svým six packem by stále mohl obcházet magazínové titulky.
Boj o komedii
Máme tu tedy opět vyprávění, v němž se Bridget prezentuje jako troska na hraně sil, kterou opustilo veškeré štěstí, přitom ale celý filmový vesmír soupeří o její přízeň. Způsob, jakým se filmaři snaží Zellweger zošklivit formou neustále rozcuchaných vlasů a nepadnoucího oblečení, je navíc jako vždy roztomile nepřesvědčivý. U prvních dílů to vše bylo legitimní kritikou, dnes už jde spíš o vědomé pomrkávání na diváka. Dávno víme, že Bridget Jones je carevna všech problémů prvního světa. Není však těžké pochopit, proč je zábavné sledovat příběh někoho, kdo čelí povrchně povědomým svízelím, zároveň mu ale nikdy nehrozí opravdové existenciální riziko. Naše mámy vědí, proč tomu říkají „pohádky pro dospělé“.
Jenže stranou toho všeho tu je ono zcela nedělitelné a nekompromisní trauma v podobě smrti manžela, jemuž tvůrci dovolují, aby prostupovalo celý film. Různě se přihlašovalo o pozornost, nebo naopak ustupovalo do pozadí. Snímek dobře chápe, že tváří v tvář nekonečnému smutku a zavazujícím povinnostem je krajně nezodpovědné propadat sexuálním eskapádám a soustředit se na kariérní comeback. Střídají se tedy pasáže, kdy Bridget jako by na své povinnosti zapomínala, s těmi, kdy je jimi zcela pohlcená a neschopná se od nich oprostit. Zrcadlo jí tu dělá Hugh Grant, jehož sešlý seladon je ztělesněním toho, čím hrdinka nechce být. Boj filmu o to zůstat komedií pak odráží boj hrdinky o to najít ve svém životě něco trvale příjemného. Sice to na rovině scénáře ani režie není realizováno se zvlášť velkou finesou, přesto je nepopiratelné, že to filmu dodává na naléhavosti.
Nepropadejte mylnému přesvědčení, že zrovna Bridget Jonesová: Láskou šílená je nějakým hlubokým zamyšlením nad ztrátou. Snímek je v první řadě stále hlasitou a neurvalou komedií, kterou táhne jako vždy hlavně charisma Renée Zellweger, jež umí prodat svou hrdinku přes všechnu její paradoxnost a nekonzistenci. Jistě ně každý vtip byl napsaný zlatým inkoustem, přesto je ve filmu několik chvil, kdy se je snadné zasmát nahlas. A pak nastane zlom, během nějž na Bridget dolehne realita a ona se s tím musí vypořádat.
Je tohle konec?
Zatímco Dítě Bridget Jonesové působilo jako snaha sérii oživit, opět postavit na nohy a připravit na případný druhý život, Láskou šílená má odlišnou atmosféru. Jako by šlo o konečné bilancování a finální tečku. Je to vlastně trochu zvláštní, protože Zellweger je 55 let, což vskutku není věk na umírání nebo alespoň konec aktivního života. Čistě dějově se nestane nic fatálního, co by znemožňovalo v případě většího finančního úspěchu opět rozjet kamery. Příběh přesto opouštíme s dojmem, že cesta téhle postavy je završena. Nyní bude snad šťastnější a spokojenější, ale bude moc nudná na to, aby mělo smysl sledovat její další vylomeniny.
Možná je to ale dobře. Bridget Jones je definovaná tím, že si většinu problémů navozuje neschopností přijmout štěstí, kterého se jí dostává. Možná, že právě střet se skutečným traumatem ji konečně dotlačil na správnou kolej. Bylo by rozhodně znevážením jejího vývoje, kdyby se opět měla stát natolik ztracenou, aby o ní mělo smysl natočit další film. Je to vlastně ten největší happy end, i když tvrdě zaplacený.
Část podnětnosti čtvrtého dílu vyplývá z vědomých voleb tvůrců, část vyplývá z toho, že se přes své nedostatky a limitace pokusili poprat s něčím závažným. Láskou šílená je proto mnohem smysluplnější, než bylo Dítě Bridget Jonesové, jež se snažilo prostě nechat o dekádu starší hrdinku dělat totéž, co dělala vždy. Nyní poslední kapitola působí jako skutečný zlom a životní milník.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Bridget Jonesová: Láskou šílená (2025)
Musela se Bridget vrátit? Těžko říct. Rozhodně ale platí, že pokud se ještě po trojce zdálo, že bude moct své vylomeniny dělat navždy, čtyřku opouštíme s pocitem finálního dospění a konce příběhu téhle samozvané trosky. Konečně přišla na to, jak si vychutnat svůj život. Je to vlastně krásné.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © CinemArt 2025
Bridget Jonesová: Láskou šílená
Bridget Jones: Mad About the Boy
Komedie / Drama / Romantický
Velká Británie / USA, 2025, 125 min
Premiéra: 20. 2. 2025 CinemArt
Režie: Michael Morris
Scénář: Helen Fielding, Dan Mazer, Abi Morgan
Kamera: Suzie Lavelle
Hudba: Dustin O’Halloran
Hrají: Renée Zellweger, Leo Woodall, Emma Thompson, Chiwetel Ejiofor, Mila Jankovic, Casper Knopf, Hugh Grant, Colin Firth, Elena Rivers, Jim Broadbent, Gemma Jones, Isla Fisher, Josette Simon, Nico Parker, Dolly Wells, Neil Edmond, Sarah Solemani, Sally Phillips, Shirley Henderson, James Callis, Celia Imrie, Joanna Scanlan, Neil Pearson, Leila Farzad, Oli Green, Sebastian Dunn, Daniel Eghan, Claire Skinner, Jeff Mirza
