Brutalista je rozkročený mezi klaustrofobií a monstrozitou (recenze)

Brady Corbet má za sebou v tuhle chvíli více než dvacetiletou hereckou kariéru. Přesto se zhruba ve čtyřiceti rozhodl, že je načase stát se režisérem tak velkým, že Orson Welles by řekl: „Brzdi!“ Jeho třetí celovečerní film Brutalista (nicméně první, kterému se dostalo mainstreamové pozornosti) je pověstný právě svou okázalou snahou stát se filmovou freskou větší než život, srovnatelnou snad jen s těmi nejvýraznějšími kanonickými opusy. Snímek se tím nevyhnutelně stává snadným terčem parodie, nicméně se sluší říct, že na značnou část publika Corbetovo sebevědomé přihlášení se o pozornost zafungovalo.

Nový začátek v ne dost novém světě

Fiktivní maďarský architekt László Tóth (Adrien Brody) přežil koncentrační tábor a vydává se do zaslíbených Spojených států amerických. Zde se pokouší zapustit kořeny pod záštitou svého bratrance, jenž má oproti němu několik let náskok s asimilací a neprožil si hrůzy holokaustu.

Ačkoliv práce pro jeho maloměstskou stavební firmu je hluboce pod úrovní renomovaného studenta Bauhausu a autora několika chválených modernistických budov, László je jednoduše rád, že je rád. Zvlášť když se po příjezdu dozvídá, že jeho manželka Erzsébet (Felicity Jones) a neteř Zsófia (Raffey Cassidy) rovněž přežily. Jde o nečekaně skvělou zprávu, i když zatím není jasné, kdy a zda vůbec se k němu budou moct připojit.

Z ne zcela transparentních důvodů však dochází ke konfliktům mezi bratranci a László končí na ulici. Následující měsíce se živí v uhelných dolech, než ho kontaktuje multimilionář Harrison Lee Van Buren (Guy Pearce), jehož dřívější nespokojenost s vyhotovenou knihovnou přispěla k Lászlóvě krachu. Od té doby se však boháč dočkal tolika komplimentů, dokonce se ocitl i v prestižním architektonickém časopisu, že se v něm rozbušilo jeho filantropické srdce. Rozhodl se zaštítit vznik modernistického paláce, který bude věčným odkazem Tóthovy geniality… a samozřejmě také štědrosti jeho mecenáše.

Pomník mně

Díky konexím nového šéfa se dokonce daří dostat do Ameriky Erzsébet se Zsófií, byť zdrcený László zjišťuje, že manželka před ním v dopisech zatajila, že v důsledku podvýživy je její zdraví podlomené a (snad jen zatím) nedokáže sama chodit.

Zakázka, která se jeví jako splněný sen, se navíc rychle mění v peklo. Rádoby kultivovaný Van Buren je dalším z bezmyšlenkovitých snobů, kteří se zoufale snaží přisvojit si talent druhých. Pro ilustraci: Budovaný areál má mít křesťanskou kongregaci, aby se náboženská instituce finančně podělila, a pak knihovnu, protože Van Buren rád čte, a tělocvičnu, protože v mládí sportoval. Když se Laszló zeptá, jestli by projektu neslušel i bazén, jeho šéf se skoro nechápavým tónem zamítne s tím, že přece neumí plavat. Jedná se o první roztomilý střípek narcisismu, obsese sebou a neschopností empatie: „Proč by měl mít areál pro rozvoj místní komunity bazén, když já neumím plavat?“

Od toho okamžiku se začínají problémy postupně nabalovat. K stavbě přistupují další architekti, jejichž jediným cílem je ušetřit na materiálu. Příjezd Erzsébet navíc vnáší osobní konflikt, protože inteligentní a na Oxfordu studovaná novinářka má jen málo vůle krmit Van Burenovo ego, je tedy schopná ostře tnout do každé rádoby moudré floskule, která vypadává z jeho úst. László mezi tím zcela propadá svému brutalistnímu projektu, který se nad vším tyčí jako monstrum. Jehož pravou podstatu pochopíme až po téměř čtyřech hodinách v epilogu, do té doby se jeví jen jako neuchopitelná hromada betonu se skoro ironicky přilepeným „sponzorským“ křesťanským křížem.

Po několika letech dlouhého a komplikovaného projektu už veškeré masky padly k zemi a Laszló plně chápe, že je obětí parazitů, kteří nemají absolutně žádný zájem o to, co dělá, nad rámec zvýšení vlastního společenského statusu. Propadá depresím i drogové závislosti, aby se smířil s tím, že je objektem materialistického zájmu a touhy. A to do šokujícího a zvráceného důsledku, v němž Corbet zachází mnohem dál, než by nás nejspíš na začátku filmu napadlo. Málomluvná Zsófia se zatím odstěhovala budovat nově vznikající Izrael a Erzsébet zvažuje, že jde o dobrou alternativu i pro ni a Lászla.

NOMINACE OSCAR

Souboj o Oscary bude brutální. Kontroverzní trans muzikál se pokusí přezpívat Čarodějku

Letošní oscarové nominace skrývají jen málo překvapení. Hlavní otázkou je, jestli nečekaný úspěch Emilie Pérez bude pokračovat, nebo její spanilou jízdu sezónou udílení cen brutálně utne americká epopej Brutalista. Či se snad Oscary zazelenají v barvách Čarodějky?

Větší než velký

215 minut dlouhý snímek, jehož součástí je „povinná“ 15 minut dlouhá přestávka, je rozhodně nafouklý v každém slova smyslu. Corbet volí taktiku Christophera Nolana, který POTŘEBUJE natočit životopis vynálezce atomové bomby na nejdokonalejší IMAX kamery, protože když nebude jeho film největší, nejokázalejší a nejhlasitější, tak čím vůbec bude? Na jednu stranu to není „nutné“, na druhou je to ale neoddělitelnou součástí identity projektu.

Je tedy těžké si představit, čím by byl Brutalista, kdyby neměl tři a půl hodiny a nenárokoval si naši absolutní diváckou oddanost, přestože by i dvouhodinový film hypoteticky mohl odvyprávět stejný příběh bez toho, aby byla vyškrtnuta jediná informace. Přesto je unikátní ponořit se do filmu na tak dlouhou dobu a naladit se na jeho pomalé tempo.

Corbet tu paradoxně rozvíjí skoro klaustrofobickou noční můru. László unikl hrůzám genocidy do země se zdánlivě neomezenými možnostmi, přesto se v každém okamžiku zdá, že nemá jinou možnost než dělat právě to, co dělá teď, odkázaný na vůli druhých. Židovskou emigraci do spojených států si často spojujeme s prominencí velkých obchodníků a finančníků. Zapomínáme na drtivou většinu těch, kteří se cítili nejen nezvaní, ale dokonce přímo odmítaní. Antisemitismus byl (a je) problémem přesahujícím Německo a jakkoliv bylo po poražení Hitlera na místě předstírat, že máchnutím kouzelného proutku zmizel, pravda je o pořádný kus složitější.

Nepojmenované trauma

Přes mýtus židovské pospolitosti se László dočkává od prominentního židovského právníka podpory ohledně příchodu Erzsébet do Ameriky až ve chvíli, kdy začne být užitečný pro křesťanského multimilionáře. Corbet upozorňuje, že třída má v Americe přednost před jakoukoliv další identitou. I proto se pro mnohé Židy jeví jako lepší varianta budovat zcela novou zemi na druhém konci světa, než pokusit se integrovat do systému, který považují za nepřátelský. Upnout se na etnocentrický stát, jehož fundamentální součástí je pocit odmítnutí zbytkem světa, ale není ideální řešení, což víme nejen v důsledku události posledních měsíců. V jejich kontextu však vyznění Brutalisty dostává ještě komplikovanější rozměr.

László nikdy nemluví o traumatu holokaustu, až v epilogu se dozvíme, jak určující bylo prakticky pro vše, co ho ve filmu vidíme dělat. Brady Corbet je na jednu stranu velmi návodný – vynikajícím způsobem slizký Pearce a celá jeho rodina nám nikdy nedovolí zvažovat, že jsou cokoliv jiného než prohnilí kapitalisté. Otázkou pouze je, jak hluboko jejich prohnilost dosahuje. Adrien Brody jako pan brutalista osobně ale dokáže být až frustrujícím způsobem nečitelný a nekonzistentní – bude na vás, jestli to budete považovat za přesvědčivou nekonzistenci ztraceného člověka, nebo podivně napsanou filmovou postavu.

Je to člověk, kterému se těžko „fandí“, protože je to nakonec jen chlápek posedlý tím, aby postavil někde na kopci betonové monstrum, což je zřejmě jediné, pro co se dokáže nadchnout. Ostatně není vězněm, může kdykoliv odejít, a část těžkostí si způsobuje vlastní povahou. Brady Corbet si nejspíš uvědomuje paralelu k sobě samému, vzhledem k tomu, že sám točí monstrózní velkofilm. Asi i proto snímek končí trochu sebeshazujícím způsobem, kdy u titulků hraje rozjuchaná skladba, která je svou náladou zcela mimo atmosféru zbytku filmu, utopeného v sebevážnosti. Je rozhodně fér, když s touhle obsesivní studií obsese někdo nebude mít trpělivost, ale musí se nechat, že to je v mnoha ohledech unikátní zážitek.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © 2025 CinemArt, A24

Brutalista
The Brutalist
Drama
USA, 2024, 215 min
Režie: Brady Corbet
Scénář: Brady Corbet, Mona Fastvold
Kamera: Lol Crawley
Hudba: Daniel Blumberg
Hrají: Adrien Brody, Felicity Jones, Guy Pearce, Joe Alwyn, Raffey Cassidy, Isaach De Bankolé, Alessandro Nivola, Jonathan Hyde, Emma Laird, Stacy Martin, Peter Polycarpou, Michael Epp, Jaymes Butler, Jeremy Wheeler, Nick Wittman, Matt Devere, Rudolf Molnár, Péter Linka, Charlie Esoko