Opravdová bolest: Oscarová bolest? Eisenbergova road-movie zkoumá vzpomínky i přítomnost (recenze)

Američtí židovští bratranci David (Jesse Eisenberg) a Benji (Kieran Culkin) se vydávají na týdenní pamětní cestu Polskem, aby uctili svou právě zesnulou babičku. Chtějí si připomenout hrůzy holokaustu, který zažila, ale také poznat místo, odkud částečně sami pochází. Tedy to je jejich oficiálním plánem. Skutečný cíl, ač si to sami nepřipouští, je ještě o kus osobnější. O tom je Opravdová bolest.

Suchar vs. miláček davu

Povahově jsou poněkud odcizení bratranci jako olej a voda. David je neurotický, nesmělý, ale také logický a schopný. Aby mohl vyrazit na výlet, nechal doma svou ženu a dceru, které na něj čekají v pohodlném newyorském bytě. Oproti tomu Benji se probouzí na letišti jako člověk bez minulosti a současnosti přesahující daný okamžik. Oplývá však šarmem a bezprostředností, díky nimž je středem pozornosti a miláčkem každé skupiny, k níž se přidá – včetně party většinou postarších židovských turistů, s nimiž právě cestují.

Sympatie získává i přes časté emocionální výlevy. Vlastně se k Davidově zprvu skrývané nelibosti zdá, že čím vrtkavější a agresivnější Benji je, tím víc ho okolí miluje. Je oním typem člověka, co zažijí vrchol na střední, a pak se do konce života snaží zastavit čas. Šarmantní je pro ty, co ho znají pár dní, těžce stravitelný pro rodinu a přátele, kteří se s ním potýkají roky.

Při začtení do synopse nás asi napadne, že půjde o celkem přímočarý feel-good film, v němž dva odlišní muži navzájem docení své různé životní postoje. A v konečném důsledku tomu tak vlastně alespoň zčásti je. Přesto druhý režijní a scenáristický počin populárního herce Jesseho Eisenberga při sledování rozhodně umí překvapit a místy zaskočit.

Pevně v rukách

Kdybychom nevěděli, kdo na filmu pracoval, mohli bychom si myslet, že se režisér chopil rutinního scénáře a rozhodl se ho adaptovat proti jeho původnímu záměru. Na papíře komediální scény tedy realizuje tak, aby naznačil vnitřní bolest, která se za konáním postav skrývá.

Protože ale za oběma pilíři filmu stojí jeden a tentýž člověk, navíc ten, který se zároveň chopil jedné z hlavního rolí, musíme předpokládat, že nálada filmu je nastavená od prvního písmenka a Eisenberg dobře věděl, že chce zkomplikovat na první pohled roztomilé scény povědomé z desítek jiných road movies.

Zážitek stojí a padá na obou postavách, ústředních výkonech a na tom, nakolik přijmete hrdiny a jejich velmi archetypální konflikt. Eisenberg se rozhodně místy pohybuje na hraně karikatury a pro někoho půjde nejspíš přes čáru. Z jiného úhlu pohledu jde brát ale jeho přístup jako velmi čistý. Zkrátka nedělá ani o tah navíc, než potřebuje, aby jeho konflikt naplno vynikl. Film například doprovází takřka výhradně Chopinovy melodie, což je volba tak očividná, že může buď iritovat, nebo působit jako ujištění o vlastní sebejistotě.

Závidím, co nemám

Je jasné, že oba hrdinové si v nějakém ohledu navzájem závidí to, co ten druhý nemá. David možná svým charismatem nestrhává cizince, ale má rodinu, práci a život plný jistot. Benji se tváří, že o nic z toho nestojí, už zkraje filmu se ale dozvídáme, že jednou z hlavních motivací pro cestu je jeho nedávný pokus o sebevraždu.

Titul filmu Opravdová bolest holt nebyl vybraný náhodou. Eisenberg se ptá, který z hrdinů má nakonec větší důvod opravdu litovat svých voleb či dokonce svých vlastností. Jakou hodnotu má navíc jejich osobní nespokojenost v kontextu túry bývalými židovskými ghetty a koncentračními tábory, které staví problémy individuálního sebenaplnění do odlišného světla?

Vedle Brutalisty tu máme další letošní oscarový film, který zkoumá židovskou identitu. Oproti monumentálnímu skoro čtyřhodinovému opusu se největším možném kontrastu krčí titul, který devadesáti minut dosahuje jen díky závěrečným titulkům. Oba snímky spolu ale zajímavě komunikují. Kde Brutalista studuje poválečný pocit odmítnutí a ponížení, tam Opravdová bolest sleduje privilegované moderní hrdiny. Přinejmenším v tom smyslu, že dokonale splynuli s americkou společností na úrovni, kdy jim jejich původ nepřináší problémy, naopak se strachují, že s ním zcela ztratí kontakt. Krásně to ilustruje jedna z výmluvných závěrečných scén, kdy bratranci dorazí k rodnému domu své babičky, kde si počínají poněkud bezradně.

Na plátně i mimo něj

Je trochu legrační, že dynamika Eisenberga a Culkina přesahuje samotný film. Jesse celý projekt poctivě zkonstruoval od základního kamene a vynaložil nejvíc úsilí, aby se dostal na plátna. Nicméně je to Kieran, kdo se stává miláčkem publika a jedním z nejjistějších oscarových favoritů. Tím spíš, že se ho díky studiovým machinacím trochu nesmyslně podařilo prosadit v kategorii vedlejší role, kde mu nemůže nikdo konkurovat.

Jestli Eisenberg cítí stejnou závist jako David, je populární spekulací provázející diskuze o snímku. Oba herci neváhají spekulace v nadsázce rozdmýchávat, i když nejspíš hlavně proto, že chápou, že tenhle domnělý konflikt pomáhá jinak spíš nenápadnému filmu v médiích.

Tuhle pomoc pak rozhodně potřebují, protože jinak je Opravdová bolest opravdu malým filmem, který postrádá zjevná lákadla. Když na něj ale člověk zabloudí, čeká ho potenciální milé překvapení. Eisenberg prokazuje určitý cit na to, jak s minimem námahy dojít k rezonujícímu výsledku, k čemuž využívá hlavně svou bohatou hereckou zkušenost. Ať budete postavy milovat, nesnášet je nebo jich litovat, v každém z těchto případů dává výsledek smysl. Krátká stopáž pak zaručuje, že snímek nemá šanci se začít vléct a naprosto přinejhorším vás čeká několik nápaditých scén oživených dvěma dobrými herci.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon © 2025

Opravdová bolest
A Real Pain
Komedie / Drama
USA / Polsko, 2024, 90 min
Režie: Jesse Eisenberg
Scénář: Jesse Eisenberg
Kamera: Michał Dymek
Hrají: Jesse Eisenberg, Kieran Culkin, Jennifer Grey, Will Sharpe, Ellora Torchia, Jakub Gąsowski, Liza Sadovy, Kurt Egyiawan, Daniel Oreskes, Marek Kasprzyk