O křišťálové sošky Českého lva se v Rudolfinu v rámci 24 kategorií utkalo 29 titulů; večer ale suverénně opanovaly Vlny Jiřího Mádla. S prázdnou domů ale nepůjde ani Amerikánka, seriál Metoda Markovič nebo animák Život k sežrání. 32. ročník přinesl významné změny v oceňovaných kategoriích, nově byly rozšířeny herecké kategorie o výkony v seriálech a minisériích, a to v hlavních i vedlejších rolích. Navíc byly televizní minisérie a seriály sloučeny do jedné kategorie, zatímco televizní filmy jsou nyní posuzovány v rámci celovečerního hraného filmu.
Lví facelift
Předávání filmových cen, nejen u nás, ale i ve světě, usilovně hledá cesty, jak se otevřít širšímu publiku a stát se relevantnějším i pro mladší generace. Na ceremoniálu Českého lva se letos podílelo hned několik zajímavých umělců. Supervizi nad vizuální podobou a dramaturgií celého večera měl na starosti Matěj Chlupáček, režisér výtvarně vypiplaného Úsvitu, a večerem provázel influencer a youtuber Kovy. Právě jeho očima jsme se ve znělce letošního ročníku seznámili nejen s hrdiny aktuálních filmů a seriálů, ale i se zástupci méně nasvícených filmových profesí, jako jsou kaskadéři nebo asistenti režie. Jejich zástupci jednotlivé ceny i předávali.
Hudební doprovod zajistil DJ a producent NobodyListen. Jeho beaty dynamicky doplnily neonový vizuál, jemuž dominovala scéna navržená filmovým architektem a scénografem Henrichem Borárosem. Bylo tedy co poslouchat a rozhodně i na co koukat. Večer navíc odsýpal ke svému závěru velmi svižně.
V jednom ohledu však Česká televize zůstala u zajetých kolejí. Bez ohledu na loňský incident s dlouhou angažovanou řečí režisérky Dariy Kascheevy a jejím podle některých necitlivým, dle jiných však adekvátním utnutím, se televizního přenosu opět ujal režisér Michael Čech. Aby letos proslovy nepřekračovaly únosnou mez, nebyli ocenění tentokrát od pultíku „vykuřováni“, hrozilo jim ale nekompromisní vypínání mikrofonu. V poklidném průběhu večera k tomu nedošlo, oproti politicky poměrně umírněným Oscarům se ale aktuální situace zmiňovala v několika řečech.
Záznam slavnostního večera
Završení triumfu Vln
Příběh hrdinných redaktorů československého rozhlasu bojujících za pravdu během srpna 1968, národní doják, komerční megahit a biják hollywoodského střihu se vším, co k tomu patří. Vlny Jiřího Mádla vloni suverénně ovládly kina jako nejúspěšnější tuzemský kinohit, který dosud v českých kinech viděl skoro milion diváků. Oscarovou nominaci sice nakonec nevybojovaly, kromě Divácké ceny z Varů mají ale na kontě i prestižní americkou Satellite Award za nejlepší cizojazyčný film.
Ještě před startem lvího ceremoniálu se tvůrci mohli radovat z Ceny filmových fanoušků, a v jeho průběhu film posbíral ještě cenu pro Táňu Pauhofovou a Stanislava Majera za vedlejší role, za nejlepší zvuk, ale i nejzásadnější sošky za scénář, režii… a také za nejlepší film roku.
Amerikánka zabodovala ve výtvarných kategoriích
Křišťálové sošky za nejlepší kameru, kostýmy, scénografii si po zásluze odnesla audiovizuálně odvázaná Amerikánka. Úspěch doplňuje i nestatutární cena za filmový plakát. Životní projekt Viktora Tauše je silně stylizovaná, surrealistická jízda, která nezapře své divadelní pozadí. Způsob jejího vyprávění je místy diváckou výzvou a dost nelehkou podívanou, síla ústředního příběhu osiřelé dívky statečně se rvoucí s nástrahami života v dětském domově i mimo něj si ale zaslouží uznání, stejně jako neuvěřitelná výtvarná stránka, která nejen podle Akademie v Česku nemá obdoby.
Série fotografií dokumentem roku
Cenu za nejlepší dokument získal netradiční portrét složený výhradně z fotografií své protagonistky Libuše Jarcovjákové – Ještě nejsem, kým chci být. Není v něm jediný klasický kamerový záběr, nevystupují v něm mluvící hlavy, neobsahuje žádné dobové snímky ani zinscenované rekonstrukce. Přesto je jedním z nejsilnějších a nejautentičtějších svědectví z dob komunistického Československa, které kdy spatřilo světlo světa. Zážitek z něj je mnohovrstevnatý, emotivní a intimní, a jen stěží na něm lze najít cokoli negativního. Snad i proto si snímek odnesl cenu za nejlepší střih.
První Lev pro vdovu, čtvrtý pro zahradníka
Cenu za hlavní roli si poprvé odnesla Pavla Beretová za drama Rok vdovy. Ztvárňuje překladatelku Petru, která se ve čtyřiceti letech musí vyrovnat s náhlou smrtí manžela. Její výkon je přesvědčivý, detailní a jemný; kritici okolo premiéry oceňovali schopnost vyjádřit emoce bez zbytečného patosu, čímž přispěla k autenticitě celého snímku.
Oldřich Kaiser si odnesl již svého čtvrtého Lva za Zahradníkův rok, kde hraje mlčenlivého zemědělce čelícího šikaně ze strany nového majitele sousedního zámku. Jeho postava nepromluví ani slovo, přesto Kaiser dokáže prostřednictvím mimiky a gest vyjádřit širokou škálu emocí, od bezmoci po odhodlání. Tento minimalistický přístup k herectví je vyzdvihován jako důkaz jeho mistrovství a schopnosti vtisknout postavě život i bez dialogů.
Život k sežrání animákem roku
Za třináct let toho člověk stihne leccos. Třeba připravit krásně animovaný film Život k sežrání podle milované dětské knížky, ochutit ho písničkami z pera Jiřího Macháčka a pak tuhle ňaminu podávat s pořádnou porcí povědomých situací ze života, vtipu i správných poselství. To se povedlo režisérce Kristině Dufkové, podepsané jinak třeba pod trojkou Fimfára. Výsledek Akademie ocenila jako nejlepší animovaný film roku a ocenila i jeho hravou hudbu.
Televizní tandemy
Z televizních produkcí zaválela druhá řada minisérie Dobré ráno, Brno! II České televize a Jana Prušinovského, které s vtipem a nadhledem vypráví o zákulisí ranní show moravského studia. Sošku získaly Zuzana Zlatohlávková a Simona Lewandowská za role televizních moderátorek.
Naopak mužský tandem herců, Petr Lněnička a Petr Uhlík, si odnesl ceny za napínavou, autentickou a temnou detektivku Metoda Markovič: Hojer. „Tý voyo,“ odfrkl si při předávání vtipně představitel titulního vyšetřovatele. Chválený true crime Pavla Soukupa si odnesl i zásadní cenu za nejlepší minisérii.
Pocty legendám
Cenu za mimořádný přínos české kinematografii in memoriam získal Mario Klemens, významný český dirigent, který během své bohaté kariéry vedl Filmový symfonický orchestr a nahrál hudbu k více než 150 filmům. Jeho precizní vedení orchestru a cit pro filmovou hudbu z něj udělaly klíčovou osobnost, i když jeho jméno zůstávalo často skryté za zvukem velkolepých soundtracků. Sošku při ceremoniálu převzal jeho syn, skladatel a dirigent Adam Klemens, jenž tak symbolicky pokračuje v rodinném odkazu.
Druhým laureátem prestižního uznání se stal Karel Smyczek. Svoji kariéru zahájil jako dětský herec v 60. letech, později se ale přeorientoval na režii a scenáristiku. Jeho tvorba často reflektuje život mladých lidí a jejich sociální prostředí, jak dokazují Sněženky a machři či seriál Bylo nás pět.
Kompletní přehled oceněných
Nejlepší celovečerní film: Vlny, Monika Kristl
Nejlepší dokument: Ještě nejsem, kým chci být, Klára Tasovská, Lukáš Kokeš
Nejlepší minisérie nebo seriál: Metoda Markovič: Hojer, Voyo
Nejlepší animovaný film: Život k sežrání, Kristýna Dufková
Nejlepší režie: Vlny, Jiří Mádl
Nejlepší scénář: Vlny, Jiří Mádl
Nejlepší herec v hl. roli: Zahradníkův rok, Oldřich Kaiser
Nejlepší herečka v h. roli: Rok vdovy, Pavla Beretová
Nejlepší herečka ve v. roli: Vlny, Táňa Pauhofová
Nejlepší herec ve v. roli: Vlny, Stanislav Majer
Nejlepší herec v hl. roli seriálu: Metoda Markovič: Hojer, Petr Lněnička
Nejlepší herec v hl. roli seriálu: Dobré ráno, Brno! II, Zuzana Zlatohlávková
Nejlepší herečka ve v. roli seriálu: Dobré ráno, Brno! II, Simona Lewandovska
Nejlepší herec ve v. roli seriálu: Metoda Markovič: Hojer, Petr Uhlík
Nejlepší kamera: Amerikánka, Martin Douba
Nejlepší střih: Ještě nejsem, kým chci být, Alexandr Kascheev
Nejlepší zvuk: Vlny, Viktor Ekrt
Nejlepší hudba: Život k sežrání, Michal Novinski
Nejlepší scénografie: Amerikánka, Jan Kadlec
Nejlepší kostýmy: Amerikánka, Jan Kadlec
Nejlepší masky: Smetana, Martin Valeš, Jana Bílková, Martin Větrovec
Nejlepší krátkometrážní film: Bzukot země, Greta Stocklasa
Cena za mimořádný přínos: Mario Klemens, Karel Smyczek
Cena Magnesia za nejlepší studentský film: Plevel, Pola Kazak
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm, Aerofilms, Bioscop, Voyo, ČFTA © 2025
