Britská režisérka Andrea Arnold se mezi cinefily zapsala svými citlivými, empatickými, vizuálně poetickými filmy o přehlížených, zranitelných outsiderech. Je tomu tak i v Ptáčeti, které odpremiérovalo vloni v Cannes a nyní vstupuje do českých kin. Vypráví o dvanáctileté Bailey, která jako tichá pozorovatelka chaosu kolem sebe nachází nečekané pouto s tajemným tulákem přezdívaným Bird. Na pozadí zchátralého východoanglického sídliště líčí Arnold jejich vyrůstání ve vyloučeném prostředí – jenže tentokrát s nečekaně magickým zvratem. Ptáče se totiž povznáší nad šedivou realitu.

Realista i snílek
Od Red Road přes Fish Tank až po American Honey, Andrea Arnold se důsledně vrací k zranitelným mladým ženám jako protagonistkám. V přirovnáních jejího stylu se často skloňuje tvorba Kena Loache, ikony britského sociálního realismu – ne kvůli politickému aktivismu, ale kvůli pozornosti k detailům každodenního přežívání a snaze ukázat, že i v drsnosti se může skrývat něha. Ptáče ale tenhle rámec posouvá. Zatímco většina její tvorby stojí pevně na zemi, tady si jinak přísně přízemní příběh najde prostor i pro trochu fantazie.
Prvky magického realismu se tu objevují nenápadně, ale nepřehlédnutelně. Postava Birda, ztvárněná německým hercem Franzem Rogowskim, je podivínská, poetická, a zcela vybočuje z šedivé reality periferie, na které Bailey žije. Objevuje se v kiltech, na střechách, s hlavou nakloněnou jako pták a rozostřuje hranice mezi všední každodenností a podivným fantasy podobenstvím. Zvířata obecně – koně, ptáci, i halucinogenní ropuchy – v Ptáčeti hrají specifickou roli, jako by skrz ně do příběhu vstupovala příroda, magie a snad i podvědomí samotné Bailey.

Film v takových momentech připomene Loachovu Kes, která se zrovna tak zaměřuje na mladou protagonistku žijící v těžkých sociálních podmínkách a hledající útěchu v přírodě a vztahu s neobvyklým tvorem. Místo konkrétní symboliky ptáka jako úniku a svobody Arnold ale evidentně nabízí volnější prostor pro snění a žádnou interpretaci divákovi nenutí.
Poster boy a nový talent
Jestli se marketing Ptáčete může o někoho v očích širšího publika opřít, je to určitě Barry Keoghan. Málokdo se umí pohybovat mezi mainstreamem a artovou scénou s takovou lehkostí. Podobně jako ve Vílách z Inisherinu se mu tu daří podat vyváženě a citlivě tragikomický výkon. V roli Baileyina otce Buga přesvědčivě ztvárňuje chlápka, který nikdy nedospěl – vymýšlí bláznivé podnikatelské plány s halucinogenní ropuchou, paří na „Murder on the Dancefloor“ a celkově působí jako někdo, kdo by spíš rodiče sám potřeboval, než aby byl sám otcem.
Srdcem Ptáčete je ale debutující Nykiya Adams. Její Bailey je ztělesněním vnitřního napětí – pozoruje, mlčí, nasává svět kolem sebe a snaží se ho pochopit. Mladá herečka ji hraje s působivou křehkostí, v roli působí přirozeně, usedle, až dokumentárně; jako bychom sledovali skutečné dítě, které se snaží najít vlastní cestu mezi výbuchy dospělých, rýpáním kamarádů a vlastní touhou po klidu.

Nepřibarvené ptáče
Robbie Ryan, dvorní kameraman Andrey Arnold, svou výtvarností na první dobrou neohromí; to je ale zcela v souladu se zbytkem filmu. Jeho kamera pozoruje, nevnucuje se, svět snímá s neokázalou civilností. Zároveň ale nachází krásu v místech, kde bychom ji nečekali. Graffiti na zdech, prázdná pole, to vše sledujeme naprosto bez příkras… a přesto Ptáče ve výsledku působí zasněně.
Zároveň jde o film, který ignoruje klasickou dramatickou výstavbu, nemá jasný začátek, střed a konec. Jde spíš o mozaiku momentů, nálad a drobných setkání, a tohle zdánlivě bezcílné meandrování samozřejmě dovede netrpělivějšího diváka samozřejmě potrápit a lehce utahat. Scénář nevede k jednoznačné pointě, spíš skládá portrét jedné dívky, jednoho místa a jedné chvíle. Je na vás, jestli se v něm budete chtít na dvě hodinky ztratit.
Ptáče (2025)
Když se prokoušete jeho zdánlivě bezcílným vyprávěním, Ptáče vám vaši diváckou práci vynahradí svou upřímností a srdečností. Režisérka se nebojí kombinovat násilí s něhou, absurdno s dojetím, realitu s podobenstvím. Příběh dvanáctileté Bailey a její toulky sídlištěm díky tomu mají své silné kouzlo.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms © 2025
Ptáče
Bird
Drama
Velká Británie, 2024, 119 min
Premiéra: 17. 4. 2025 Aerofilms
Režie: Andrea Arnold
Scénář: Andrea Arnold
Kamera: Robbie Ryan
Hudba: Burial
Hrají: Nykiya Adams, Barry Keoghan, Franz Rogowski, Jason Buda, Jasmine Jobson, Frankie Box, James Nelson-Joyce, Rhys Yates, Calum Speed, Joanne Matthews
