Recenze: V druhém Zúčtování se Ben Affleck vrací jako autistický ninja úředník

Autistický úředník Ben Affleck s bojovým výcvikem a ochotou propůjčit své služby zločinu si před devíti lety v prvním Zúčtování získal řadu příznivců. Zvlášť při přesycení streamovacích služeb tímto žánrem pak platí, že se studia ráda vrací k úspěšným titulům. Je vlastně trochu zvláštní, že když už pokračování vzniklo, čekali jsme na něj tak dlouho. Režisér Gavin O’Connor, známý u nás především Hokejovým zázrakem a Warriorem, má být ale zárukou toho, že se na tenhle comeback vyplatí vyrazit do kina.

Ninja úředník na spektru

Zúčtování bylo typickým akčňákem s high conceptem, který však tvůrci sledovali trochu důsledněji, než je zvykem. Hrdinův autismus neopustili po pěti minutách a trochu přemýšleli o tom, jak s ním pracovat. Ne snad na důsledné diagnostické rovině, ale přece.

Druhý díl následuje ve stejné linii, navazuje ale také na zvrat prvního dílu. Z hlavního záporáckého nohsleda Braxtona (Jon Bernthal) se tehdy vyklubal Christianův (Affleck) dlouho ztracený bratr. Ten sice po událostech minulého filmu opět skoro na dekádu zmizel, nyní se ale hrdina ocitá v takové šlamastyce, že potřebuje jeho pomoc.

Christianův oblíbený agent Raymond King (J. K. Simmons), jemuž posílal tipy na ty zločinné organizace, které podle něj překročily hranici, byl zavražděn. Jeho poslední soukromou akcí byla z nejasného důvodu snaha vypátrat rodinu utečenců z El Salvadoru, právě to se tedy rozhodne Chris učinit. Brzy se zaplétá do šílené změti mezinárodního obchodu s lidmi, narukuje tedy nejen Braxtona, ale i agentku Marybeth (Cynthia Addai-Robinson). Ta má s ilegálními taktikami bratrů nemálo problémů, ale cíl je pro ni důležitější než cesta.

Můj brácha má prima bráchu

Přesná podoba zápletky je méně podstatná. Primárním cílem druhého Zúčtování je rozpracovat komplikovaný vztah Christiana a Braxtona, ovlivněný jak jejich netradiční výchovou, tak i Chrisovou diagnózou. Shodou okolností se podobným námětem zabývá aktuální český dokument Ta druhá, který sleduje život sestry autistické dívky. Jen v něm protagonistka během stopáže nezavraždí ani jednoho mafiánského bosse a místo toho se chystá na maturitu.

Díky přítomnosti záměrně neurvalého a bezohledného Braxtona je druhý díl o kus dravější a akčnější, což upřímně řečeno při svých více než 130 minutách potřebuje. O’Connor pak vsází veškerý kapitál filmu na chemii mezi Affleckem a Bernthalem. Pokud vám k sobě padnou a jejich hašteření si užijete, čeká vás příjemný zážitek. Nic složitějšího v tom není.

Kdybychom se v něčem chtěli rýpat, bude to asi zobrazení hrdinů coby jednoznačných zločinců. Christian alespoň občas nabonzuje své ilegální zákazníky úřadům, Braxton je ale profesionální nájemný vrah. Vyprávění je v tomto ohledu podivně neochotné vydat se jednou z dvou základních cest, jak se s tím vypořádat. Buď tento fakt zamést pod koberec, takže na jeho morální důsledky nemyslíme, nebo ho naopak vypíchnout a něco z něj vyvodit.

Scénář je dost svědomitý na to, aby zločiny našich hrdinů pojmenovával. Dokonce oprašuje postavu Marybeth, která je po chvíli natolik znechucená, že v půlce filmu (na čas) odmítne s bratry nadále pracovat. Nicméně v jistý okamžik se přehodí výhybka a tvůrci hodí veškeré pochyby za hlavu. Padouši unesou autobus plný uprchlických sirotků, které následně posadí do čerstvě vykopaného masového hrobu a chystají se je zlikvidovat. Tváří v tvář takto absurdně přestřelené hrozbě je vlastně jedno, jaký život bratři žijí a jaké prostředky používají, protože když své protivníky zastaví, jsou z nich automaticky relativní klaďasové.

Zločin a trest

Jedná se o další rovinu finálního zhroucení dávného amerického Haysova kodexu. Tedy seberegulační série cenzurních předpisů, která mezi 30. a 60. lety napevno určovala, co se ve filmech smí či nesmí objevovat. V půlce století systém padl a postupně ho nahradil koncept dnes známé věkové přístupnosti. Jeho ideový vliv ale v nějaké míře přetrval.

Dnes si Haysův kodex spojujeme hlavně s jeho nejvíce opresivními prvky, tedy s přísným zákazem zobrazovat queer postavy v pozitivním světle či připustit milostné vztahy mezi různými etniky. Požadavky kodexu byly ale mnohem širší. Ve zkratce značily, že když postava žije nějakým způsobem „špatný“ život, musí u ní dojít k morálnímu prozření. A když překročí určitou hranici, propadne světu tvrdých drog či zločinu, tak musí být nehledě na svou nápravu potrestaná. Ať už legálním systémem, nebo ranou osudu.

Asi i protože logika vykupujícího trestu je v principu dramaticky uspokojivá, tento prvek nejen v americkém mainstreamu přežil dlouho poté, co přestal být oficiálně vymáhán. Vlastně ve velké míře trvá dodnes, stačí si vybavit, jak často napravený zloduch na konci příběhu obětuje život, aby zachránil někoho nevinného.

V druhém Zúčtování se ale neděje nic, co by naznačovalo, že se hrdinové začnou živit něčím jiným. A dokonce ani, že by měli. Jejich osobní konflikt spočívá v neschopnosti si projevovat bratrskou lásku. Překonání tohohle problému nesouvisí s tím, že jeden z nich pomáhá multimiliardových korporacím krást a po ruce má tým superhackerů schopných a ochotných narušit soukromí každého člověka. Ani s tím, že druhý bratr je sadistický masový vrah.

Kompetentní ve všech ohledech

Fikce není realita a není důvod automaticky lámat rukama nad tím, když hrdinové dělají věci, které bychom netolerovali v našem světě. Bylo by na tom klidně i cosi transgresivního a drzého, kdybychom si však mohli být jistí, že scenáristé plně chápou, s jak bizarní morálkou pracují. Scénář Billa Dubuquea ani režijní přístup Gavina O’Connora nás však nesměřují k tomu, co si o tom všem vlastně máme myslet. Nikoliv ve smyslu hotového názoru, ale spíš způsobu, jakým k němu dojít.

Jedná se o nadsázku? Satiru? Kritiku? V různé momenty filmu jako by platily různé věci, kdy se navíc vždy všechno smete ze stolu vtipem. To je nakonec největší slabinou filmu, který je rozkročený mezi promyšlenějším postupem zobrazujícím následky činů a zábavnou žánrovkou, která něco takového odmítá. Jedná se o tu situaci, kdy tvůrci dělají ohledně domýšlení příběhu a jeho vyznění buď příliš, nebo ne dost.

Celé Zúčtování je přesto natočeno velmi kompetentně, i když střídmě. O’Connor nemá nic jako postřehnutelný rukopis či stylistický záměr, hýčká si ale dekády dlouhou zkušenost a know-how. Ví, kam postavit kameru a jak nasnímat akční scénu. Má také dvě silně profilované postavy, jejichž střet sleduje a spoléhá na to, že herci utáhnou většinu stopáže na svých bedrech. Druhé Zúčtování je v tomto ohledu „naplněnější“ než první díl, takže se dá předpokládat, že se vám dvojka přinejhorším nebude líbit méně, možná si ji dokonce užijete o kus víc. A to, že hrdinové nakonec odjedou za západem slunce, aniž by o sobě pořádně zapřemýšleli, nás trápit může a nemusí.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © Vertical Ent. 2025

Zúčtování 2
The Accountant 2
Akční / Krimi / Drama / Mysteriózní / Thriller
USA, 2025, 132 min
Česká premiéra: 24. 4. 2025 Vertical Ent.
Režie: Gavin O’Connor
Scénář: Bill Dubuque
Kamera: Seamus McGarvey
Hudba: Bryce Dessner
Hrají: Ben Affleck, Jon Bernthal, Cynthia Addai-Robinson, J.K. Simmons, Daniella Pineda, Grant Harvey, Kristen Ariza, Andrew Howard, Joe Holt, Paula Rhodes
Produkce: Ben Affleck, Matt Damon, Lynette Howell Taylor, Mark Williams
Střih: Richard Pearson