Právě uváděné Bolero režisérky Anne Fontaine nabízí pohled na život Maurice Ravela, francouzského skladatele, jehož jméno je dnes téměř synonymem pro jeho nejslavnější dílo – titulní orchestrální skladbu. Film se snaží přiblížit vznik skladby a osobnost jejího autora, nicméně zůstává v mezích tradičního biopicu, který spíše informuje než inspiruje.
Věčná melodie
Jedna z nejznámějších klasických skladeb na světě vznikla jako náhoda. Když si v roce 1928 u významného francouzského skladatele Maurice Ravela objednala choreografka Ida Rubinsteinová balet s hispánským nádechem, skladatel původně zamýšlel jen upravit několik skladeb. Kvůli právním sporům nakonec sáhl po zcela nové kompozici, která ve své době působila jako hudební kuriozita. Bolero s jedinou opakující se melodií a gradujícím rytmem začalo jako orchestrální experiment a výsledek je k zbláznění repetitivní; chtělo by se říct, že zní jak zaseklá deska. Právě v téhle monotónnosti ale evidentně je jeho hypnotická síla.
A nyní jej podle legendární, byť těžko ověřitelné statistiky, hraje někde někdo na světě každou čtvrthodinu a jeho melodii zná i publikum, které by jinak na koncert klasické hudby nikdy nezavítalo. Bolero se stalo součástí popkultury, jako by přestalo patřit skladateli a stalo se veřejným majetkem. Zaznělo v desítkách filmů, reklam, televizních pořadů a sportovních choreografií, z nichž nejslavnější je zřejmě krasobruslařské olympijské vystoupení z roku 1984. Dnes existují swingové, jazzové, rockové i elektronické verze skladby, a přesto si každá nese rukopis původního minimalismu.
Striktně podle not
Stejnojmenný film se pokouší rozkrýt okolnosti vzniku tohohle fenoménu i duševní svět jeho tvůrce. Chronologicky i retrospektivně sleduje Ravelovo tápání po nové inspiraci, konfrontaci s vlastní minulostí i melancholické osamění, které rámuje sklonek jeho života. Vizuálně zaujme zasněženou nostalgií a herecký výkon Raphaëla Personnaze vystihuje skladatelovu pedantskou křehkost. Z edukativního hlediska je film určitě přínosný už z prostého faktu, že poskytuje základní informace o skladateli a jeho tvorbě.
Ravel tu vystupuje jako samotářský perfekcionista, uzavřený do světa zvuků, který s okolím komunikuje zdrženlivě, skoro až s ostychem. Film se dotýká i skladatelových vztahů s několika osudovými ženami, jejich charaktery nicméně zůstávají spíš načrtnuty než skutečně rozpracovány. Přesto tvoří důležitou protiváhu Ravelovu vnitřnímu chladu jako připomínku, že za každou melodií se schovává touha i samota.
Výtvarná stylizace 20. let hezky navozuje dobovou atmosféru a příhodné je, že hudba dodává filmu emocionální hloubku a pomáhá překlenout některé jeho narativní slabiny. Podobně jako ženské postavy, i samotná režie i scénář totiž zůstávají u povrchu. Film se snaží evokovat cykličnost Bolera pomocí opakujících se scén, ale emocionální gradaci se mu vyvolat nedaří; pro diváky hledající hlubší umělecký zážitek naopak může působit skoro až ploše, předvídatelně. Chybí tu jakkoli inovativní přístup k žánru, příběh zůstává neochvějně věrný šabloně biografických dramat a výsledkem je standardní portrét génia, který neurazí, ale ani ničím nepřekvapí.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Bolero (2024)
Hudební životopis Bolero nabízí důkladný, byť spíše ilustrativní portrét slavného skladatele. Solidně přibližuje vznik jedné z nejslavnějších skladeb hudebních dějin, drží se ale bezpečně osvědčených životopisných šablon a jen zřídkakdy se mu daří vyvolat silnější emoci.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Film Europe; audio: London Symphony Orchestra © 2025
Bolero
Životopisný / Drama / Hudební / Historický
Francie, 2024, 120 min
Premiéra: 29. 5. 2025 Film Europe
Režie: Anne Fontaine
Scénář: Claire Barré
Kamera: Christophe Beaucarne
Hrají: Raphaël Personnaz, Doria Tillier, Jeanne Balibar, Emmanuelle Devos, Vincent Perez, Anne Alvaro, Sophie Guillemin, Alexandre Tharaud, Marie Denarnaud
