Recenze: Sebastian vypráví o hledání vlastní identity tam, kde je zatím prázdná nádoba

Finský režisér a scenárista Mikko Mäkelä přichází se svým druhým filmem, v němž se vtěluje do role mladého spisovatele, který se sám vtěluje do svého alterega, aby mohl nabýt životní zkušenosti a najít inspiraci ke psaní. Svět sexuálních pracovníků ale není zábavní park a Max může coby Sebastian objevit víc, než kolik se mu bude líbit.

Talent 100, Zkušenosti 0

Pětadvacetiletý Londýňan Max (Ruaridh Mollica) je talentovaným novinářem a aspirujícím spisovatelem, který touží po uznání, respektu, ale také sebevyjádření… a brzy zjistí, že nejde o tak spojené nádoby, jak by rád. Pokud se chce vůbec odrazit od břehu, potřebuje překonat svůj první a největší problém. Sám o sobě je třeskutě nudný a prázdný člověk. Jistě, ovládá jazyk, což mu skvěle slouží u textů do médií. Dokonce se může dokopat k čtivé povídce. Maxovy ambice ale sahají dál.

Zdá se, že postrádá fantazii, intuici a invenci na to, aby něco chytlavého a silného vymyslel od podlahy. Nezbývá mu tedy, než velmi doslovně jít naproti té nejzákladnější spisovatelské poučce: Piš, co znáš. Jenže při jeho mládí a klidném dospívání prožil jen málo z toho, co jde přetavit ve vzrušující vyprávění. Před pár dekádami by si možná vystačil s příběhem o mladém gayi, který si buduje kariéru ve velké městě, tím už ale dnes nikoho neohromí. Rychle tedy potřebuje zažít něco vzrušujícího a intenzivního. Tím něčím se stává svět mužských sexuálních pracovníků digitálního věku.

Není zcela jasné, jestli Max nejprve experimentoval sexuálně, a pak ho napadlo o tom napsat, nebo od počátku hledal námět. Poznáváme ho právě ve chvíli, kdy má za sebou jeden z prvních výletů do hotelového pokoje. Na každý pád brzy padá do jámy dalších a dalších sexuálních eskapád, které pak ve svých textech popisuje. A protože to je jeho silná stránka, rychle si ho všímá vydavatelka, ochotná zaštítit jeho debutový román. Pro jeho potřeby tedy vzniká Maxovo alterego Sebastian, jehož životem se nechá hrdina postupně pohltit.

Proč se tváříš tak divně?

Protože při tom všem tvrdí, že jeho příběhy jsou zcela smyšlené, založené na jeho rozhovorech se sexuálními pracovníky, nemá se komu svěřit s tím, jak moc je svými zkušenostmi stržen. A nemůže vysvětlit, proč je tak popudlivý, když po něm vydavatelka chce, aby v textu něco upravil či vynechal. Nemluvě o problémech v jeho denní žurnalistické práci, o kterou vzhledem k nedostatku času a zájmu přichází.

Můžeme se jistě ptát, nakolik je přesvědčivé, že tenhle věčně zakřiknutý a místy až nepříjemný mladík učarovává tolika lidem z literárního světa, kteří okolo něj krouží, aniž by zachytili, že s ním zjevně něco není v pořádku. Zvlášť když my to při sledování těkavého výkonu Ruaridha Mollicy cítíme z každé vteřiny. Jedná se o nevýhodu audiovizuálního média – v románu by nám vypravěč mohl sdělit, že zatímco navenek hrdina sršel charismatem, uvnitř byl rozervaný; ve filmu však potřebujeme onu rozervanost vidět. Což pak vyvolává otázku, proč ji nevidí nikdo uvnitř příběhu.

Stejně tak je třeba trochu přehlédnout chování Maxovy vydavatelky a mentorky, která bezelstně přijímá fakt, že její svěřenec své zkušenosti načerpává z extenzivních rozhovorů, aniž by se starala o to, kdo přesně jeho zdroje jsou, jak jsou důvěryhodné a jak přesně se ošetří, aby s použitím tolika intimních informací neměl nikdo z nich po vydání románu problém. A opravdu ji vzhledem k Maxově neurotickému chování nenapadne, že Sebastian je jen jeho velmi chabě maskovanou persónou? Pokud o tom ví a nechá ho touhle sebedestruktivní cestou kráčet ze zištných důvodů, film to nijak nereflektuje.

Nejistá odměna

Jako diváci zkrátka musíme přistoupit hned na několik zádrhelů vyplývajících z toho, že Mikko Mäkelä směřoval ke specifické atmosféře vyznačující se určitou otupělostí a nečitelností, během níž není prostor nic dlouze vysvětlovat. Těžištěm snímku je Maxova vnitřní prázdnota, což je samo o sobě riskantní – proč se o takového člověka zajímat? Je to tedy jeho touha dobrat se autenticity, co v nás má vzbudit zájem. Musí nás strhnout čistě potenciál hodnoty, po níž postava touží, ale zatím není přítomná. Proto Max největší smysl nachází ve společnosti výrazně starších klientů s bohatou životní zkušeností, kterou nasává jako vysušená houba, zatímco doufá, že to pomůže zažehnout i něco uvnitř něj.

Výsledek rozhodně není pro každého, jak naznačují některé zahraniční recenze, hořekující nad vágností a nečitelností postav, a především samotného Maxe. Tyhle výhrady jde plně pochopit. K Sebastianovi je třeba učinit hned několik vstřícných kroků, které jsou odměněny nejasným výsledkem. Ani po zhlédnutí si nejspíš nebudete jistí, jestli Max našel, co hledal. A dokonce ani, jestli měl někdy naději. Jestli si to zasloužil. Jestli není prostě jen sucharem, co umí pokládat slova vedle sebe. Na druhou stranu, i to je život. I takoví lidé si přece zaslouží štěstí.

U každé výtky jde říct, že popisovaná nekonformita nějak slouží tvůrčímu záměru a může posílit zážitek. Zároveň se ale prakticky nejde vyhnout výtce, že tu děláme jen mentální gymnastiku a přikládáme vyprávění více významů, než kolik tvůrci dokázali artikulovat. To je ale nakonec bezpředmětné – pokud vás snímek zaujme a vyprovokuje k přemítání, nešlo o ztracený čas. A potenciál tu stále je.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Queer Kino © 2025

Sebastian
Drama
Velká Británie / Finsko / Belgie, 2024, 110 min
Premiéra: 20. 6. 2025, Queer kino
Režie: Mikko Mäkelä
Scénář: Mikko Mäkelä
Kamera: Iikka Salminen
Hudba: Ilari Heinilä
Hrají: Ruaridh Mollica, Hiftu Quasem, Ingvar Sigurðsson, Jonathan Hyde, Lara Rossi, Leanne Best, David Nellist, Fleur Keith, Dylan Brady, Akbar Kurtha
Produkce: James Robert Benjamin Watson
Střih: Arttu Salmi, Mikko Mäkelä
Scénografie: Robbe Nuyttens
Masky: Kat Morgan
Kostýmy: Frank Gallacher