Apokalypsa Francise Forda Coppoly patří k těm kanonickým, mýty obklopeným filmům, které žijí z velké části z historek ze svého natáčení, jež v tomto případě často nabírají takřka hororový nádech. Jedná se o jednu z nejznámějších problémových produkcí, během níž se režisér a někteří jeho svěřenci málem zbláznili, aby dali světu pověstně intenzivní zážitek.
Z Afriky do Asie
Předloha Apokalypsy, novela Srdce temnoty z roku 1899, je jedním z důležitých důkazů, že koloniální a imperiální ambice Evropanů se s kritikou setkávaly už v době, kdy byly rozjeté v plném proudu. Mezi nejděsivější zjištění ohledně neměřitelných zločinů napáchaných především na africkém kontinentě ostatně je, že lidé byli morálně schopní chápat jejich špatnost, rozhodli se však své svědomí ignorovat. Joseph Conrad byl inspirovaný obzvláště zvěrstvy belgického krále Leopolda II., jehož soukromé vlastnictví Konga se změnilo v krvežíznivou tyranii rozměrů, které znepokojovaly dokonce i jiné kolonizátory. Právě události v Kongu vedly k ukotvení termínu „zločiny proti lidskosti“ ve veřejném lexikonu, a právě v Kongu se podle několika implikací v textu odehrává i původní novela.
Apokalypsa ale neměla být tak doslovná, aby se vracela do Afriky 19. století. Srdce temnoty není historické vyprávění, zabývá se problémy současnosti. A totéž měla dělat i jeho moderní adaptace. Válka ve Vietnamu skončila v době premiéry ani ne před pěti lety a byla ukázkou podobné nelidskosti, jakou Evropané předváděli v Africe. Sama za sebe mluví už známá statistika, že Američané na Zadní Indii, včetně jejích neutrálních území, shodili zásadně víc bomb, než kolik jich bylo použito během celé druhé světové války.
Proti zbytečnému konfliktu se nakonec se značnou silou vzedmulo veřejné mínění včetně divoké kontrakultury těch nejmladších protestantů. Američané museli neslavně přiznat vojenskou prohru ve Vietnamu a politickou prohru doma, ve společnosti ale navždy zůstala hluboká jizva tam, kde bylo doposud přesvědčení o své roli coby světových superhrdinů co do síly i morálky. A o tomhle pocitu je nakonec moderní adaptace Conradovy klasiky před vším ostatním. Alespoň tedy na papíře.
Tak se z toho nezblázni
Francis Ford Coppola, byl u projektu od začátku, ale nevěnoval se mu aktivně – pověřenou osobou byl jeho asistent John Milius. Mladý filmař dostal za úkol napsat scénář, na základě jehož kvality se Coppola rozhodne, jestli projekt zaštítí a komu ho režijně svěří. První draft byl hotový už v roce 1969, tedy deset let před eventuálním uvedením filmu. V době, kdy byla ještě vietnamská válka živou událostí. Miliusovým preferovaným režisérem byl začínající George Lucas, který tehdy stále neměl na kontě jediný celovečerní film. Nakonec se však projektu chopil zkušenější Coppola osobně, a chopil se ho tak, jak by se ho nedokázal chopit nikdo jiný.
Produkce Apokalypsy je jednou z těch nejnotoričtějších, a to z těch nejhorších možných důvodů. Původně šestitýdenní natáčení se protáhlo na šestnáct měsíců. Coppola zásadně přetáhl rozpočet a musel do produkce nalít 7 milionů ze svého, kvůli čemuž byl nucen si vzít půjčku jištěnou vlastním domem. Martin Sheen utrpěl během natáčení infarkt a potýkal se s alkoholismem. Marlon Brando, jak měl ve zvyku, sabotoval natáčení a jeho excentričnost nutila Coppolu na místě improvizovat. Když se jeden z nejikoničtějších herců dostavil na plac se zpožděním, bez jediné linky dialogu v hlavě a značnou nadváhou, režisér ho schovat do stínu a nechal blábolit improvizované věty. Při tom všem Coppola musel točit naslepo, protože na Filipínách nebyla jediná filmová laboratoř, nemohl tedy vyvolat a zkontrolovat filmový materiál, kterého pořídil na 200 hodin.
Tak bychom mohli pokračovat, i když si nejsme jistí, že bychom měli. A to nejen proto, že texty o Apokalypse koncipované jako výčet produkčních komplikací a demonstrací postupného propadání Coppoly šílenství není těžké dohledat (včetně dokumentu Srdce temnoty, k vidění na LFŠ). Tento romantizovaný a skoro až fetišizovaný pohled na celý projekt ale může být i škodlivý – v roce 2025 se učíme neidealizovat si filmové egomaniaky, kteří ve jménu naplnění vlastní ambice tolerují, nebo vytvářejí nepříjemné a často i nebezpečné podmínky na filmovém place.
Apokalypsa během Apokalypsy
Přesto je třeba uznat, jak moc ovlivňuje vyznění filmu představa toho, že příběh o postupné dehumanizace a ztrátě sebekontroly provázely podobné potíže – vyvolává to skoro mystický dojem, jako by se tu filmaři napojovali na nějakou vyšší pravdu. Na jednu stranu je proti tomuto fantasknímu uvažování třeba vystoupit, na druhou nejde popřít, že je s Apokalypsou od počátku spjato. Bez hutné mytologie obklopující vznik filmu by šlo o jiné umělecké dílo a jiný zážitek, i kdyby snímek vypadal políčko vedle políčka stejně.
Lze se dohadovat, nakolik je tento proces pozitivní a zvyšující divácký zážitek, nebo se jedná o parazitický motiv, který pohlcuje film a přivlastňuje si ho. Měli jsme tu mít alegorii kritizující západní kolonialismus a imperialismus, nakonec tu ale máme dílo, které je čteno hlavně jako zpodobnění abstraktní osobní obsese. Příběh kapitána Willarda a jeho posádky, vyslaných zavraždit šíleného plukovníka Kurtze, by měl varovat před násilným střetem civilizací a kultur; místo toho si většina publika udělá rovnítko mezi Willardem a Coppolou a Apokalypsu považuje vlastně za jakousi alegorii sebe sama. To, že interpretace filmu žije vlastním životem, není rozhodně špatně. Když za to však můžou víc historky z natáčení než samotné dílo, je tu otázka, jestli se nepřipravujeme o komplexnější zážitek ve jménu pár vzrušujících trivií.
Srdce temnoty je na jednu stranu přímočarý materiál na zadaptování – epizodická kniha o cestě z bodu A do bodu B, kdy může filmař vybrat, které zastávky na cestě považuje za stěžejní, které trochu předělá a které kvůli nutnosti časové úspory vynechá. Střih filmu přesto trval dva roky, nemluvě o následných návratech k projektu. Coppola si tak trochu zahrál na Ridleyho Scotta ohledně vygenerování hned několika veřejně dostupných sestřihů, jejichž délka se pohybuje od 140 do 200 minut. Na rozdíl u Blade Runnera však panuje obecné přesvědčení, že kinoverze určená pro širokou distribuci se svými 147 minutami je tím nejlepším možným zážitkem a rozhodně takovým, s nímž by měl divák začít. Tuto verzi rozumně promítá Letní filmová škola. Delší varianty, přidávající celé dlouhé sekvence, podtrhávají epizodickou podstatu vyprávění, značně jej prodlužují a zpomalují. Mohou pomoct proniknout do příběhu hlouběji, nicméně primárně pro ty, kteří už snímek znají, milují a při jeho opětovném sledování nehledají základní divácké uspokojení.
Apokalypsa je rozhodně intenzivním a strhujícím filmovým zážitkem. Právě proto doporučujeme zkusit odolat všem těm pověstem okolo, které budují osobní kult jejích tvůrců, a soustředit se na předložené dílo samo o sobě. Pak tu máme hrůzu nahánějící svědectví o zvěrstvech, jichž se může lidská společnost dopouštět z důvodů, na něž se už sama nerozpomíná.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: LFŠ © 2025
