Včera v noci ve 2:17 ráno se každé z dětí ze třídy paní Gandyové probudilo, vstalo z postele, sešlo dolů, otevřelo vchodové dveře, odešlo do noci… a už se nikdy nevrátily. Zůstali jen rodiče, kteří začínají hledat odpovědi. A někoho, koho by mohli obvinit. Výsledek vás přesvědčí, že jeho režisér patří spolu s Robertem Eggersem nebo bratry Philippouovými k současné hororové špičce.
Hlavně si to nepokaž
Zach Cregger si udělal jméno jako jeden z nejvýraznějších nových hlasů žánru díky svému průlomovému filmu Barbar. Originální a nečekaně vrstevnatý horor překvapil nápaditou strukturou, odvážnými zvraty a dovedným mícháním žánrů od psychologického thrilleru přes černou komedii až po čistokrevný body horor. Vysloužil si tak nadšené recenze za svou schopnost znejistět diváka a hrát si s jeho očekáváním i znalostí žánru – vylekat i někoho, kdo umí předvídat a číst lekačky na sto honů, je ostatně největší žánrové umění. S minimálním rozpočtem a neokoukaným hereckým obsazením se Barbar stal nejen festivalovým hitem, ale i komerčně úspěšným titulem, který připomněl, že horor může být chytrý, odvážný a zároveň přístupný.
Zkrátka nastavil laťku vysoko a nedávno se velmi povedl i jím produkovaný Společník, takže od Hodiny zmizení jsme měli největší očekávání. A zmlsaní hororoví fandové se mohou radovat, protože jen pár dní po excelentním Vrať mi ji je v kinech vidění další zástupce toho nejlepšího, co můžeme v tomhle žánru doufat. Větší rozpočet a důvěra studia Creggerovi jen prospěly, zvládá ho se stále stejnou lehkostí a pořád přesně ví, co dělá.
3:15 zemřeš, 2:17 zdrhneš
Podobně jako u Barbara tu dlouho nevíme, co čekat, a díky hrátkám s divákem a jeho očekáváním je Hodina zmizení od začátku do konce zábavná i napínavá. První náznak lekačky přichází až po dlouhé půlhodině a film dlouho funguje jako mysteriózní thriller o truchlících rodičích, potenciálně podezřelé učitelce a nevysvětlitelné záhadě o dětech, které se ve 2:17 sebraly a vzaly kramle.
Aniž by šlo o nabubřelý elevated horor, při čtení mezi řádky v něm lze vidět i temnou pohádku pro dospělé a alegorii selhání společnosti. V jádru Cregger vypráví o tom, jak snadno obětujeme jednotlivce ve jménu rychlé kolektivní úlevy – vždy je koneckonců pohodlnější najít vnějšího viníka než přijmout, že pravda může být složitější a že sami můžeme být součástí problému. Dozvuky tragické události skrze mozaiku různých perspektiv a skládá obraz komunity, která předstírá hledání pravdy, ale ve skutečnosti jen hledá, na koho ukázat prstem.
Hororová Magnolie
Stejně jako minule svůj film Cregger i rozdělil do několika kapitol, ve kterých se na tragické události několika dní podíváme několika očima, a stejně jako minule odejdete s o to silnějším zážitkem, čím méně toho o ději budete dopředu tušit. Napovíme ale, že pozorný divák se zálibou ve zkoumání pozadí a naslouchání zdánlivě nepodstatnému bude na konci odměněn zjištěním, že řešení ústřední záhady měl celou dobu v náznacích před sebou. A taky, že český název Hodina zmizení je oproti původním Weapons dost zavádějící a nápadně nepřesný. Vždyť bylo 2:17, kruci fix!
Jakkoli povídkové dělení do kapitol a přeskakování mezi protagonisty působí trochu mechanicky a ne všechny jsou pro celkový příběh stejně zásadní, Cregger v práci se svými postavami exceluje. I na ploše několika málo minut, co s nimi strávíme, se mu daří subtilně vykreslit jejich povahy i vztahy, ba nás i přimět necítit lhostejnost k jejich osudu! Co by za to jiné horory daly. Pochopitelně tu citelně pomáhají herci. Charisma Joshe Brolina nezná hranic a Julii Garner, která se jen pár týdnů po Fantastické 4 objevuje v dalším výrazném bijáku, bez problémů uvěříte jak drzejší, sebevědomější polohu, tak strach i zoufalství.
Jen se koukej, neboj se nic
Poklonu si zaslouží i způsob, jakým režisér pracuje se strachem a tradičními hororovými postupy. Cregger ví, že už jsme pár bubákovin viděli a co od nich čekáme. U lekaček si nepomáhá přestřeleným zvukem a zběsilými pohyby kamery, pěkně si s námi hraje a dělá pravý opak. To nejznepokojivější a nejděsivější se v Hodině zmizení děje pozvolna a pomalu. Cregger jako by svého diváka připoutal ke křeslu, nedovolil mu zavřít oči a nutil ho sledovat několik dlouhých vteřin něco, z čeho mu sakra nepříjemně běhá mráz po zádech. A že se vám to tu stane hned několikrát.
Tonální balanc mezi temnou atmosférou a černým humorem povětšinou funguje skvěle. Dost podvratně se tu pracuje i s finálním rozřešením celé záhady, které, pravda, samo o sobě nese jisté mezery v logice – a jakmile se film víc přikloní k nadpřirozenu, lehce tím oslabuje přízemní alegorii, co do té doby tak pečlivě budoval. I díky ironické tečce rozhodně ale nejde o nijak rušivě antiklimatický závěr, divák se tak na film nemůže příliš zlobit. Na Creggerův pokus vydolovat z žánrového bahna skomírající sérii Resident Evil, který se v těchto dnech u nás v Česku natáčí, se po tomhle zážitku těšíme jako na máloco.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Hodina zmizení (2025)
Hodina zmizení je rafinovaně vystavěný, znepokojivý a, čtete-li mezi řádky, alegoricky silný horor, který se nebojí ukázat prstem. A někdy i do zrcadla. Zach Cregger potvrzuje, že jeho úspěch s Barbarem nebyl náhoda, v děsivých scénách dovede vyběhnout i s protřelým a otrkaným divákem žánru a nutí vás dívat se i ve chvílích, kdy byste u jiného hororu už oči dávno zavřeli.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Vertical Entertainment © 2025
Hodina zmizení
Weapons
Horor / Thriller / Mysteriózní
USA, 2025, 128 min
Režie: Zach Cregger
Scénář: Zach Cregger
Kamera: Larkin Seiple
Hudba: Ryan Holladay, Hays Holladay, Zach Cregger
Hrají: Josh Brolin, Julia Garner, Alden Ehrenreich, Austin Abrams, Benedict Wong, Amy Madigan, Cary Christopher, Toby Huss, June Diane Raphael, Whitmer Thomas
