Recenze: Vrať mi ji si troufá zajít dál než popové horory, aniž by se vzdalo jejich atrakcí

Vstupujeme do éry australského hororu? Ještě než se i do našich kin na konci srpna dostanou žraločí Nebezpečná zvířata, tu máme druhotinu talentovaného režijního dua, které strhlo svět nízkonákladovým hororem Mluv se mnou. Jejich směrem okamžitě zavětřilo prestižní studio a distribučka A24, takže Vrať mi ji už vznikalo v mnohem víc profi podmínkách, což tvůrcům otevřelo řadu nových možností

Přeřadit rychlost

Máme za sebou dva popové franšízové horory Nezvratný osud: pokrevní linie a Tajemství loňského léta, z nichž první se dočkal slušného kritického i komerčního úspěchu, druhý nikoliv. Nám se líbily oba, a to podobným způsobem. Nakonec jde o hodně podobné projekty mířící za podobným publikem pomocí podobných taktik. Tím spíš je však načase si odpočinout u jiného trendu, a sice nového elevated hororu. Tedy takového, který necílí primárně na zábavnost a vzrušení.

Dvojčata Danny a Michael Philippouovi se značné mezinárodní pozornosti dočkali před třemi lety, když uvedli svůj zprvu nenápadný snímek Mluv se mnou s skupince teenagerů, kteří pomocí kouzelné pracky komunikují s mrtvými. Dočkali se nadšených reakcí na festivalech a americké distribuce jejich dílka se chopilo prestižní studio A24. U své druhotiny už tvůrci mohli pracovat s větším rozpočtem a počítat s automatickým zájmem zvenčí – podpora A24 už byla tentokrát jistá po celou dobu produkce, nikoliv až na základě výsledku.

A světe div se, v těchto lepších podmínkách také vznikl lepší film! Kde Mluv se mnou bylo především příslibem, tam je Vrať mi ji naplněním tvůrčí vize. Sledujeme opět příběh o vyrovnávání se se ztrátou, jež však probíhá nezdravým, toxickým a nakonec (sebe)destruktivním způsobem. Místo jedné seschlé rekvizity uzavřené v jedné místnosti tu ale máme celý prokletý barák.

Působí mile. Až moc mile…

Hlavními hrdiny jsou nevlastní sourozenci Andy (Billy Barratt) a Piper (Sora Wong), jejichž otec právě podlehl zdánlivě ustupující rakovině. Společně ho nalezli mrtvého ve sprše. Událost je pochopitelně traumatizující pro oba, byť trochu jiným způsobem. Andy vždy svou slepou sestru chránil, tajil tedy před ní, že ho otec fyzicky týrá. Zatímco tedy dívka ztratila zdánlivě milujícího rodiče, Andyho pocity jsou mnohem složitější.

Mladíkovi má být za tři měsíce 18, chystá se tedy zažádat o svěření Piper do své péče. Zatím musí k pěstounce Lauře (Sally Hawkins), která jen velmi chabě maskuje, že Andyho přijímá se sebezapřením a její nekonečné sympatie míří především k dívce. Přišla o vlastní slepou dceru a je velmi zřejmé, že ji v Piper vidí. Andy tedy musí opět procházet znovu celým koloběhem, kdy své sestře na jednu stranu závidí, že na rozdíl od něj je milovaná, na druhou nad ní ale sám vší silou drží ochrannou ruku.

RECENZE

Recenze: Máme tu zatím nejlepší Tajemství loňského léta. Jak si k němu najít cestu?

Tajemství loňského léta mělo vždy perfektní námět a chytlavý titul, přesto Hollywood s jeho realizací opakovaně šlapal vedle. Může to změnit legacy sequel režisérky Jennifer Kaytin Robinson? Přináší teen slasher, který se jednoznačně odkazuje k estetice 90. let, ale zároveň …

A že ochranná ruka bude potřeba! Od prvních okamžiků je patrné, že s hystericky usměvavou Laurou není něco v pořádku. Sourozencům to nejdřív připadá prostě jako excentrické chování ženy, která sama zápasí se smutkem, my ale víme, že se děje něco mnohem horšího. Film otevírají těžko dešifrovatelné záběry jakýchsi brutálních rituálů, jejichž kontext nechápeme. Jakmile si však všimneme, že Lauřin dům obklopuje velký kruh z vápna, je nám jasné, že tady se děje něco nekalého. Nemluvě o strašidelném nemluvném dítěti (Jonah Wren Phillips), kterého Laura vydává za svého autistického synovce. Ale to bychom nesměli vidět jediný horor, aby nám nebylo jasné, že s tímhle klukem s krví podlitýma očima není něco v nepořádku.

Víme co, ale nevíme proč

Přestože jednoznačným protagonistou filmu je Andy, do jehož osobního světa se noříme nejčastěji, vyprávění se nenechává uzamknout v jeho zorném poli. Tvůrci velmi rozumně příliš neotálejí s tím, aby plně přiznali, že Laura se skoro určitě chystá sourozence nějakým brutálním způsobem zavraždit. Sledujeme ji, jak tráví čas u šílených videozáznamů (těch samých, které otevíraly film), jak krade vlasy mrtvého otce sourozenců, jak komunikuje se svým zdánlivým synovcem, jako by mu v něčem sloužila a plnila nějaký jeho úkol.

RECENZE

Smrt znovu úřaduje. Nezvratný osud se vrací přesně tak, jak ho fandové mají rádi (recenze)

Série Nezvratný osud, která odstartovala v roce 2000, se rychle stala kultovním fenoménem. Nejen díky své originální premise, ale i díky tomu, jak s ní dokázala pracovat napříč pěti pokračováními. Základní koncept je jednoduchý, ale děsivě účinný. Skupina lidí unikne …

Víme v tomto ohledu mnohem víc než Andy a většina děsu je generovaná výhradně pro publikum – naši hrdinové si Lauřina konání, nebo alespoň jeho rozsahu nejsou vědomi. Piper tedy Lauře pomalu propadá, zatímco Andy je manipulovaný, aby se své sestře zcizil a navenek působil jako agresivní blázen. Neznamená to ale, že Philippouovic dvojčata vykládají všechny karty na stůl, otázkou pro publikum pořád zůstává, co přesně je vlastně Lauřin cíl. To vysvětlení je nakonec celkem jednoduché, ale efektní a s úžasnou tematickou rezonancí.

Jednou z předností snímku jsou vynikající herecký výkony. Asi nikoho nepřekvapí, že držitelka Zlatého glóbu a dvojnásobná oscarová nominantka Sally Hawkins zvládá Lauru na jedničku. Dokáže působit zcela vyšinutě, ale ne jako karikatura. Přestože my v ní vidíme zcela nepředvídatelnou hrozbu, lze chápat, proč jí Piper důvěřuje a proč je pro Andyho tak těžké dát si vše dohromady. Větším překvapením jsou jistě výkony méně okoukaných tváří. Obzvlášť osmnáctiletý Billy Barratt dokazuje, proč se ve třinácti stal nejmladším držitelem mezinárodní televizní Emmy. Na svých bedrech nese prakticky veškerý emocionální rozměr filmu a zvládá to, aniž by přestal působit jako normální kluk.

Tohle jste nečekali

Philippouovi se nebojí i velmi krutých momentů, kdy si především ke konci možná leckdo řekne: „Nemůžu uvěřit, že to opravdu udělali.“ Jedná se skutečně o elevated horor v pravém slova smyslu, kdy žánrová zábava nemá prim, takže se tvůrci netrápí s tím, aby publikum odešlo s pocitem, že se „příjemně bálo“. Pracují s tísní rozpadem jistot a důvěry, nemohou tedy skončit jednoznačným happy endem. Jedná se nakonec o rodinnou tragédii o neutěšitelném smutku, který pohlcuje všechno okolo.

Zároveň ale tvůrci nejdou vyloženě cestou festivalových hororů, které se zcela vzdávají jakékoliv myšlenky na žánrovou atrakci. Pořád tvoří výrazné hororové obrazy a napínavé scény, díky nimž je možné občas uvěřit tomu, že sledujeme další popový horor – tím víc pak bolí rána, která tenhle falešný pocit bezpečí zase vyvrátí. Vrať mi ji se tedy rozhodně povedlo a jedná se o skvělou alternativu k teen slasherům, na které jsme koukali nedávno. Ovšem s tím, že tvůrci přímo neantagonizují mainstreamové publikum. Ideální kombinace.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon © 2025

Vrať mi ji
Bring Her Back
Horor
Austrálie / USA, 2025, 104 min
Česká premiéra: 31. 7. 2025, Falcon
Režie: Danny Philippou, Michael Philippou
Scénář: Danny Philippou, Bill Hinzman
Kamera: Aaron McLisky
Hudba: Cornel Wilczek
Hrají: Sally Hawkins, Billy Barratt, Sora Wong, Jonah Wren Phillips, Stephen Phillips, Sally-Anne Upton, Mischa Heywood, Brendan Bacon, Arianny Ross, Sophie Wilde
Produkce: Samantha Jennings, Kristina Ceyton
Střih: Geoff Lamb
Zvuk: Emma Bortignon
Scénografie: Vanessa Cerne, Sasha Webster
Kostýmy: Anna Cahill