Série Vetřelec byla vždy unikátní tím, jak moc se jednotlivé její zářezy odlišují. Vlastně jen poslední celovečerní příspěvek s podtitulem Romulus jde považovat v nějakém ohledu za sázku na jistotu a pokus primárně replikovat předchozí úspěch, za což si získal příznivce i odpůrce. Jakkoliv sympaticky však tato bohatost zní, je třeba přiznat, že v kánonu se zatím jednoznačně pozitivně zapsaly jen Scottova jednička a Cameronova dvojka, přičemž vše další se zpětně jeví jako historie slepých uliček. Máme však za sebou dva z osmi dílů seriálu Vetřelec: Země a troufáme si tvrdit, že je na nejlepší cestě za nalezením kompromisu mezi starým a novým.
Dobrý příběh, nebo soudržné wikiheslo?
Představa, že by se Vetřelec v prequelovém seriálu podíval na Zem, zněla fanouškům podivně. Z původní série sice víme, že elity o existenci xenomorfů musely mít nějakou představu, rozhodně šlo však o enormně exkluzivní informaci. To bychom ale nečekali ve chvíli, kdy by před pár lety loď s vesmírným zabijákem přistála uprostřed velkoměsta, což je iniciační incident seriálu Vetřelec: Země.
Po prvních dvou dílech ale monstrum pořád řádí v izolovaném a evakuovaném baráku patřícímu jediné korporaci, takže jsme zatím neviděli nic, co by kontinuitu doopravdy narušovalo. A víte co? Je moc velké vedro na to, abychom předstírali, že nám na něčem takovém záleží. Úpěnlivé dbaní o kánon, jeho kontinuitu a jeho konzistentní rozšiřování je přeceňovaným aspektem dnešní popkultury a nic není otravnějšího než vidět příběh, jehož jediným účelem se zdá být dodat informace pro autory fanouškovských wiki.
I kdyby byl nový Vetřelec do roky dopisovaného vyprávění zasazen jen s odřenýma ušima a za cenu nutnosti odhlédnout od pár nefunkčních návazností, je to cena, kterou bychom měli být ochotní zaplatit. Ostatně už Ridley Scott se Prometheem a Covenantem postaral o pár lapsů a tvůrci Romula se netajili tím, že je zajímají především první dva díly a o víc se nestarají – a to je správný přístup. V nějakou chvíli si u podobně košatých sérií musíte vybrat, jestli chcete vyprávět zajímavý příběh, nebo jestli chcete tančit mezi skořápkami a kontrolovat, jestli všechno zapadá dohromady.
Teď už víte, jaké to je
Stejně jako co do fikční historie je svět Vetřelce bohatý na motivy a témata. Scott, za štědré pomoci H. R. Gigera koncipoval svou zrůdu jako alegorii sexuálního násilí. Falický Vetřelec ohrožuje bez diskriminace ženy i muže a mládě deroucí se z hrudníku je drsnou metaforou nechtěného těhotenství, které po znásilnění nastává – jen v případě xenomorfa tento následek nenesou pouze ženy.
James Cameron tento přístup ve větší míře opustil a rozjel antikorporátní, antikapitalistickou a antiimperialistickou satiru (jak nás u režiséra pozdějšího pocahontovského Avatara jistě nepřekvapuje). Od čtvrtého Vetřelce se pak plně rozvinul doposud spíš nenápadný motiv eugeniky, genetického inženýrství a touhy po vytvoření dokonalé životní formy, což bylo i téma, které zajímalo Scotta v jeho kontroverzních prequelech.
Pokud tyto tři motivy považujeme za základní tematické pilíře Vetřelce, seriál Země se zatím opírá o dva z nich. A sice antikapitalistickou kritiku, což by v roce 2025 ani jinak nešlo, a pak hranice lidství a technologie, což skvěle zapadá do éry všudypřítomného generativního AI. Tvůrce Noah Hawley v tomto ohledu čerpá i z širší historie kyperpunku, s kterým byla série i před jeho příchodem často v intimním kontaktu. Můžete se tedy těšit na návštěvu světa ovládaného zlými korporacemi a arogantními milionáři, kteří se snaží zotročit lidstvo monopolizací technologie, jež začíná přepisovat to, co si pod “lidstvem“ vůbec představujeme.
Nic než parta děcek
Jak už padlo, vyprávění začíná záměrnou havárií výzkumné lodi, kterou nasazený spící agent a kyborg (tedy člověk s mechanickými implantáty) strhne z plánovaného kurzu doprostřed rušného města. Jedná se o nešťastný konec pochybné výpravy firmy Weyland-Yutani, jež na své palubě schraňovala hned několik nebezpečných biologických exemplářů včetně zvláštních slizkých vajec… Zatím nevíme, jestli je náhoda, nebo záměr, že loď spadla na budovu konkurenční korporace, v jejímž čele stojí „Boy Kavalier“ (Samuel Blenkin), další z mnoha karikatur moderních tech miliardářů. Začíná tedy souboj mezi Kavalierem a Weyland-Yutami o to, kdo první ukořistí cenný obsah havarované lodi.
Kavalierova tajná zbraň je elitní jednotka prototypů syntetických bytostí, do jejichž těl byla přenesena mysl skutečných lidí. Jako tolik jiných miliardářů (včetně několika v tomto fikčním světě) je i jednou z jeho motivací nalezení nesmrtelnosti, kterou by hypoteticky tento proces mohl zajistit. Problém je, že zatím jde přenést jen jednoduchou a nedovyvinutou mysl dětí. Komando nadlidsky silných supermanů se tedy skládá výhradně z kopií mozků mezi deseti a dvanácti lety. Včetně naší protagonistky Wendy (Sydney Chandler), jež na místo vyráží zachránit svého staršího bratra, vojenského zdravotníka Hermita (Alex Lawther), který si doposud myslel, že jeho vážně nemocná sestra dávno podlehla své nemoci.
Možná jste trochu vyděšení myšlenkou, že hlavní postavou je tu de facto dvanáctiletá holka, respektive dospělá herečka, která se musí chovat, jako by jí bylo mentálně dvanáct. Tvůrci naštěstí dobře vědí, jak tento riskantní krok vybalancovat, takže ve vhodných chvílích nechávají vyniknout dívčinu naivitu a nezkušenost, v jiných nechají celé komanto trochu blbnout a imitovat dětský manýrismus. Nikdy ale v míře, která by pohlcovala dění a bránila dramatickým okamžikům vyniknout. Opět platí, že konzistence je méně důležitá, takže tvůrci chápou, že se jejich synthové nemůžou jako předpubertální děcka chovat opravdu do důsledku a pořád. Přesto s tím pracují dost důrazně, aby nešlo o zbytečný prvek a vedlo to k několika vtipným i silným okamžikům. A herci se mohou rozhodně vydovádět.
Nejlepší Vetřelec od osmdesátek?
Co se týče hororu, násilí a obecně atmosféry, seriál vypadá velmi sympaticky staromilsky, znovuoživuje sedmdesátkovou, dnes už by se dalo říct skoro retrofuturistickou estetiku. Hrdinové čelí jedinému Vetřelci, působí jako dostatečná hrozba, i když se přímo neopakuje situace z jedničky, kdy by šlo o neporazitelnou a neznatelnou bytost. Kyborg, který nechal loď ztroskotat a ví, s čím má co do činění, zná i účinné způsoby, jak Vetřelce zpacifikovat. Pro nepřipravené pozemské jednotky jde moc velké sousto, pro něj o splnitelný úkol. V tomto ohledu se daří propojit historii série, kdy se v některých dílech kosí Vetřelci po desítkách a v jiných mají postavy co dělat s jedním. Jediný xenomorf, obzvlášť proti vyzbrojené jednotce, už zkrátka nemůže být absolutní hrozbou. Lze se ale dostat do situaci, kdy jí je.
Vzhledem k tomu, že v Česku budeme sledovat seriál na Disney+, překvapí, že tvůrci se občas nebojí detailu nějaké té brutality – v tomto ohledu zacházejí o kus dál než relativně opatrný Romulus. Akce opět přepíná mezi klaustrofobičtějšími scottovskými momenty a cameronovou akcí a musí se nechat, že tvůrci i zde vědí, jak spolu tyhle zdánlivě neslučitelné přístupy mohou komunikovat.
Máme za sebou jen dvě epizody a necelé dvě hodiny stopáže, takže s finálním verdiktem nebudeme spěchat, ale první dojem mohl být stěží silnější. Seznámili jsme se se sympatickými postavami i chytlavou zápletkou, seriál vypadá dobře a start netrpí nějakým dlouhým a pomalým představováním, takže na rozdíl od tolika jiných případů nejsme navnadění na potenciál dalších dílů, ale jsme už plně uvnitř zážitku. Snad se podaří tuhle laťku udržet, protože, a nechceme to zakřiknout, tu dost možná můžeme nejlepší vetřelčí eskapádu od 80. let. Jistě nejde o odvážný radikální odklon jako některé předchozí příspěvky k sérii, přesto má výsledek vlastní identitu a působí jako živoucí práce se sérií, s čímž měl „muzejní“ Romulus trochu problém.
Vetřelec: Země, epizody 1 a 2 (2025)
Publikum upnuté na kontinuitu kánonu je možná nervózní z přicestování Vetřelce na planetu Zemi v době, kdy by jeho existence neměla být snadno dostupnou informací, nicméně v tuto chvíli nevíme, jestli bude tenhle předpoklad narušen. A i kdyby ano, důležitější je pro nás dobrá žánrová podívané, jíž jsou první dvě epizody příslibem. Tvůrci mají nakročeno stát se nejlepším vetřelčím zářezem od Cameronovy dvojky.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Disney+ © 2025
Vetřelec: Země
Alien: Earth
Sci-Fi / Horor / Thriller
USA, 2025, 6 h 33 min (Minutáž: 45–66 min)
Na VOD od: 13. 8. 2025, Disney+
Tvůrci: Noah Hawley
Režie: Noah Hawley, Dana Gonzales, Ugla Hauksdóttir
Scénář: Noah Hawley, Robert De Laurentiis, Bobak Esfarjani, Lisa Long (více)
Kamera: Dana Gonzales, David Franco, Colin Watkinson
Hudba: Jeff Russo
Hrají: Timothy Olyphant, Sydney Chandler, Alex Lawther, Essie Davis, David Rysdahl, Sandra Yi Sencindiver, Kit Young, Samuel Blenkin, Adarsh Gourav, Moe Bar-El
Produkce: Lisa Long, Chris Lowenstein, Darin McLeod, Bobak Esfarjani
Střih: Regis Kimble, Robin August, Curtis Thurber
Zvuk: Joe DeAngelis, Nolan McNaughton, Brad North, Albert Romero
Scénografie: Jason Knox-Johnston, Andy Nicholson, Vaughan Flanagan
Masky: James Dreichel, Tiffany Anderson
Kostýmy: Suttirat Anne Larlarb
