Udělování cen bývá upřímně řečeno ta nejméně zajímavá část festivalů, důležitá víc pro filmovou industry sekci a její vnitřní mechanismy než pro bezprostřední veřejnost. Letos v Benátkách to ale bylo jiné, především kvůli mrazivému dramatu o zavražděné palestinské dívce. Demonstrace a protesty se podle všeho odehrávaly nejen v ulicích města, ale i v samotné hlavní porotě, která prý na nějakou dobu skončila v patu. Jak to tedy dopadlo?
Skoro se poprali
Přední otázkou závěrečného cremoninálu bylo, jestli si hlavní cenu odnese snímek The Voice of Hind Rajab, nebo něco jiného. Samo za sebe mluví pro letošek rekordních 22 minut standing ovation po premiéře zdrcujícího snímku, vystavěného okolo autentických nahrávek palestinské dívky, jež byla uvězněna v autě, zatímco izraelská armáda likvidovala před jejíma očima jednoho po druhém členy její rodiny, posléze zdravotníky, kteří jí byli vyslaní na pomoc, a nakonec i ji.
Izrael jako tradičně popíral, že k události došlo, než se na veřejnost dostaly nahrávky Hind, jež po celou dobu vedla hovor se zástupci Červeného půlměsíce, kteří se jí marně snažili pomoct. Právě na dispečinku humanitární organizace se odehrává i film režisérky Kaouther Ben Hania. Vypráví o bezradnosti, bezmoci i smutku a podle všeho jde o opravdu intenzivní zážitek, nevyhnutelně podtržený vědomostí, že tu filmaři pracují s autentickými důkazy skutečného zločinu. Snímek má v tuto chvíli od festivalové kritiky 100 % kladných recenzí na Rotten Tomatoes.
Poslední den festivalu kuloáry kolovalo, že porota je zaseknutá na místě v poměru pět hlasů kategoricky pro hlavní cenu pro Hind Rajab a dva hlasy stejně zatvrzele proti, snad včetně letošního předsedy, amerického režiséra Alexandera Paynea. Přičemž od uměleckých porot se tradičně očekává jednohlasný výsledek, stvrzený právě předsedou. Jedna z členek poroty, brazilská autorka Fernanda Torres, měla prý se vším seknout a naštvaně opustit festival. Tuhle zprávu ale berte s rezervou, nejspíš se nikdy s jistotou nedozvíme, co se přesně událo za zavřenými dveřmi.
Pokud je to pravda, Payne si nakonec prosadil svou a snímek získal Velkou cenu poroty, obecně považovanou za pomyslné druhé místo. Zlatého lva si odnáší Jim Jarmusch se svým „antiakčním“ antologickým rodinným dramatem Father Mother Sister Brother, jež rovněž patří mezi nejchválenější letošní počiny – i klasik amerického nezávislého filmu se pyšní 100% spokojeností odborného publika. Režisér Mrtvého muže a Ghost Doga se tímhle filmem podle reakcí dostává coby sedmdesátník na rovinu japonského klasika Jasudžiró Ozua a jeho ikonických studií každodennosti. S pomocí ansámblu čítajícího jména Tom Waits, Adam Driver, Mayim Bialik, Charlotte Rampling, Cate Blanchett a Vicky Krieps se noří do fenoménu slow cinema a nabízí vtahující zážitek.
Kdo míří k nám?
Zvláštní cenu poroty, neboli třetí místo, uzmul domácí italský dokument Below the Clouds, jenž je poctou městu Neapol. Stříbrného lva, tedy cenu za režii, si odnesl Benny Safdie za svůj samostatný debut Mlátička. Ikdyž jistě nejde o cenu, v kterou pro tento film doufal Dwayne Jonhson, pro nějž jde o velký comeback mezi relevantní herce. Jeho oscarový kapitál ale i tak jedině vzrostl. Nejlepším filmem sekce Horizonty se stalo trochu překvapivě mexické queer drama On the Road, které ještě nemá ani stránku na anglické Wikipedii. Příběh odehrávající se na dohled volantu jednoho kamionu ale zjevně porotu přesvědčil i bez hlasitých fanfár.
Ceny za celoživotní dílo si už dříve během festivalu odnesla opravdu velká jména. Ikonická herečka Kim Novak a německý režijní génius Werner Herzog. Zatímco Novak poslední dekády už jen objíždí akce a přebírá čestné ceny, Herzog se nezastavuje a dál chystá nové projekty.
Ohledně české distribuce v tuhle chvíli ještě není zdaleka jasno, mnohé americké filmy jako Mlátička a Frankenstein u nás však mají svůj slot vyčleněný už dávno. V přítomnost The Voice of Hind Rajab doufejme spíš na vybraných festivalech jako Jeden svět, filmy s palestinskou tematikou to v distribuci nemají snadné nikde na světě. Aerofilms už se ale pochlubili tím, že přiváží tři výrazné počiny. Předně vítěze Father Mother Sister Brother a zahajovací film La Grazia od milovaného i vysmívaného Paola Sorrentina, jímž Toni Servillo vyfoukl cenu za herecký výkon The Rockovi. Dorazí i jeden z nejdiskutovanějších počinů No Other Choice korejského kultovního filmaře Parka Chan-Wooka, který překvapivě nevyhrál žádnou cenu, vyvolal ale tolik šeptandy, že to ani nepotřebuje.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Venice IFF, Aerofilms, Vertical © 2025
