Tuniská Francouzka proslavená italskými klasikami Claudia Cardinale byla do světa filmu vtažena díky své nezvyklé kráse, víc než půl století kariéry ale mohla přesvědčovat i o svém charismatu a talentu. Herečka, která si v 60. letech připsala spolupráci snad s každým evropským velikánem, si zahrála stovky rolí. V úterý 22. září zemřela ve věku 87 let.
Z Tuniska do Itálie
Claude Joséphine Rose Cardinale se narodila ve francouzském Tunisku. Lokální celebritou se stala poté, co spolu se svými spolužačkami ztvárnila vedlejší roličky v krátkém filmu Reného Vautiera, jenž se dostal na berlínský festival. Následně byla přesvědčena, aby se chopila hlavní role v lokální produkci Goha. Claudia ale pořád ještě neměla ambici stát se hvězdou – měl ji však každý, kdo ji spatřil.
Jako mnoho jen trochu slušně vypadajících dívek se v roce 1959 ve svých devatenácti účastnila soutěže krásy, kterou nepřekvapivě vyhrála. Stala se nejkrásnější ženou Tuniska. Vítězstvím byla cesta do Itálie na benátský filmový festival. A jakmile italské oči padly na mladou Cardinale, o její budoucnosti bylo rozhodnuto. Producenti se jí chopili, naučili ji italsky, i když to téhle doby neuměla ani slovo, a začalo se pracovat na zrodu ikony. Ve filmovém průmyslu šlo tou dobou o promyšlený a soustředěný proces – filmovou star se málokdy někdo stával zcela organicky, většinou se jednalo o vědomé rozhodnutí shora a důsledek marketingu i úzké spolupráce s médii.
Průlom v 60. letech
Jakmile ale padla zelená, výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Do poloviny 60. let měla za sebou Cardinale roli v Gancově Napoleonovi u Slavkova, první z mnoha spoluprací s Maurem Bologninim ve snímku Krásný Antonio a Viscontiho kanonické klasice Rocco a jeho bratři. Hrála vedle milovaných herců jako Alain Delon a Marcello Mastroianni, jenž se do ní zamiloval, ovšem bez zájmu Cardinale.
Zásadní byl ročník 1963, kdy se objevila v Viscontiho Gepardovi, Felliniho 8 a ½ a komediální klasice Růžový panter. Poté už nemohla být považovaná za nic než hvězdu první velikosti. A 60. léta byla její dekádou. České publikum si ji asi spojí především s Leoneho mistrovkým postwesternem Tenkrát na Západě. Ačkoliv ona sama se za tyto filmy nedočkávala individuálních ocenění, měla v portfoliu prakticky všechny místní zásadní filmaře a jejich stěžejní díla. Ustanovila se jako přední herečka, jejíž malá role v Herzogově Fitzcarraldovi byla ještě v roce 1980 argumentem pro filmové investory, až taková byla zkrátka její síla. Její pozdější role ale už méně často než v 60. letech přesahovaly lokální měřítko.
Krása jako zbraň i stigma
Není nepřesné říct, že Cardinale svou kariéru vystavěla na své kráse. Patřila ke generaci hereček, jimž se přezdívalo „sirény sexu“, řadila se tak vedle žen jako Sopfia Loren či Brigitte Bardot. Z dnešního hlediska se takové prohlášení jeví jako automaticky objektivizující a sexistické, v dobovém kontextu však bylo také považováno za akt emancipace. Žena se hlasitě přihlásila ke své kráse a vytvořila z ní komoditu, s níž je ochotná aktivně pracovat ve svůj prospěch. Odmítla sebe a své tělo pro ochraňovat jako posvátný majetek, který musí zůstat čistý pro nějakého muže.
Samozřejmě, že tento přístup měl své stinné stránky. Cardinale měla zkraje kariéry podepsanou smlouvu, že si nesmí ostříhat vlasy, přibrat ani se vdát. Svého syna, zrozeného za nešťastných okolností, vychovávala dvě dekády v domnění jeho i veřejnosti, že je mu starší sestrou. Začátek kariéry strávila v neustálé depresi, stresu a myšlenkách na sebevraždu – stěží šlo o opravdovou svobodu, spíš o vzrušující iluzi svobody, která vypadá dobře na obálce magazínu.
Od filmové ikony k bojovnici za práva žen
Zůstává ale faktem, že tuniské dívce by se dveře do světa neotevřely, kdyby mnozí, kteří na ni pohlédli, nenabyli přesvědčení, že se jedná o nejkrásnější ženu planety. Cardinale si klady a zápory své moci, kterou jí průmysl na okamžik propůjčil, dobře uvědomovala, proto skončila jako ambasadorka boje za skutečná ženská práva pro UNESCO, s nímž spolupracovala od roku 1999. Na rozdíl od mnohých sirén sexu neodešla do důchodu ve chvíli, kdy ji opustila mladistvá krása – její herecká kariéra nikdy doopravdy neskončila. Do roku 2017 se objevovala v několika produkcích ročně, až po osmdesátce zpomalila. Zemřela ve věku 87 let ve Francii.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: archiv, ČSFD, Wikimedia Commons © 2025
