Simona Monyová se vypracovala na úspěšnou autorku takzvané „ženské literatury“. Bohužel to nebylo její literární nadání, co nejvíc utkvělo v povědomí veřejnosti, ale její vražda z rukou vlastního manžela, od níž za rok uplyne 15 let. Právě tehdy se do širší distribuce dostane i nová šestidílná minisérie od Oneplay nesoucí její jméno, která na festivalu Finále Plzeň předvedla první epizodu.
Bulvární téma, nebulvární provedení
Oneplay opět ukazuje svou občasnou ambici nabízet víc než základní spotřební obsah. Samotné téma rozhodně spadá pod největší komerci – brutální vražda vysokoprofilové osobnosti, to zkrátka (někdo řekne „bohužel“) frčí a frčet bude. Realizace projektu se ale chopila režisérka Zuzana Kirchnerová, o jejíž debutový canneský Karavan jste přinejmenším zprostředkovaně v médiích jistě zavadili. Scénář pak psali tvůrci, kteří mají na kontě nadějné tituly jako Špína Terezy Nvotové a edukativní drama TBH České televize. Zjevně tu je tedy snaha, aby projekt na bulvární téma dopadl nebulvárně.
Samozřejmě nebudeme po první epizodě vynášet soudy, projekt přesto pomalu nabírá tvar. Hybatelem děje zatím není samotný zločin, ale start kariéry Monyové. Její cesta za tím, jak vyjít ze skořápky a vydat první knihu, v níž se vypisuje ze svých životních frustrací. Sama to tedy popírá, její příběhy nemají být o ní, nicméně rodina a přátelé rozpoznávají (často s pramalým nadšením) přesné situace a dokonce i pronesené věty, které Simona přetvořila v dialogy.
Utíkat před realitou se dá jen do určité míry
Série tedy nejspíš bude o ženě, jež před realitou unikala k umělecké tvorbě, která jí poskytla útočiště v míře, v jaké to jen bylo možné. Jenže fikční světy v našich hlavách nás mohou ochránit před ledasčím, bohužel však ne před fyzickým nebezpečím. Druhého manžela Monyové (Tereza Ramba) a pachatele zločinu (Igor Orozovič) jsme zatím potkali jen v menší míře, protagonistka zatím tráví čas ve svém prvním manželství s dobrosrdečným, ale zcela fádním a nudným mužem (Kryštof Hádek), který absolutně netuší, jak své ženě projevit cit.
Jako první seriál zaujme vizuálně. Oproti minimalistickému Karavanu tu Kirchnerová uhýbá k expresivitě, která musí připomenout pozdější série Ivety. Vzhledem k tomu, že 90. léta, kdy se děj odehrává, ještě nemají stanovenou jasnou vizuální identitu, je zajímavé sledovat, jak si je filmaři představují – těžko říct, nakolik teplé barvy a všechny odstíny růžové odpovídají dobové realitě a našim vzpomínkám, ale to nakonec není tolik podstatné. Umělecká reflexe může jít vlastní cestou.
Tvůrci navíc zjevně pracují i s estetikou samotné Monyové. Do dění často vstupuje voiceover z jejích knih, který vyznívá maličko kýčovitě, ale dává smysl, proč tvůrci s tímto materiálem manipulují. Nejspíš se najde publikum, jež bude právě těmito prvky poněkud otráveno, ale ať si o Monyové coby spisovatelce myslíme cokoliv, pracovat v projektu o ní s jejím tvůrčím rukopisem je jedině na místě a vyjadřuje to zájem o ni jako osobu. Může se to vymstít, ale může to být také to, co projekt odliší a dostatečně ozvláštní.
Víc než záminka
Série má jistě možnost přispět něčím dobrým. Podtrhnout, jak důležité je nepřijímat násilí ze strany nejbližších, od nichž statisticky přichází nejčastěji. Je krutá pravda, že největší hrozbou nejsou lidé, kvůli nimž každý večer zamykáme dveře bytu, ale ti, kteří mají vlastní klíče. Z mnoha kulturních i osobních důvodů je ale člověk většinou přesvědčen, že musí vydržet tomuhle nebezpečí čelit co nejdéle, než se odhodlá zakročit. Simona Monyová, zatím představená jako osoba, která nerada „dělá vlny“, čekala příliš dlouho. A když už se snažila emancipovat, neměla sílu být v tom důsledná.
Bývá naivní ohánět se u true crime nějakým vyšším cílem. Většinou tak jen chceme ulevit vlastnímu svědomí a najít záminku, proč se nimrat v něčím tragickém soukromí a jeho šokujících detailech. Zároveň ale platí, že přítomnost nějakého tématu v populární kultuře může mít větší váhu než sebelepší edukativní program a upozornění na nebezpečnost domácího násilí je rozhodně tisíckrát přínosnější než pseudopsychologické patologizování sériových vrahů.
První z šesti epizod je na úplném začátku cesty, přičemž minisérie není jen o smrti Monyové, ale i o jejím životě. Nezbývá než čekat, jak tvůrci nevyhnutelný zdrcující prvek zapracují – zdali k němu budou přirozeně směřovat, nebo bude šokem a náhlým přetnutím niti osudu. Svým citem pro melodrama série na první pohled připomíná Ivetu, která vykročila správným směrem. Podaří se nyní dostat zase o kus dál?
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Oneplay © 2025
Monyová
Drama / Životopisný
Česko, 2026
Režie: Zuzana Kirchnerová
Scénář: Barbora Námerová, Ivana Sujová, Jakub Haubert
Kamera: Lukáš Hyksa
Hudba: Jiří Hájek
Hrají: Tereza Ramba, Igor Orozovič, Kryštof Hádek, Klára Melíšková, Václav Kopta, Jenovéfa Boková, Vojtěch Machuta, Simona Kollárová, Denisa Barešová, Anna Fialová, Martin Myšička, Taťjana Medvecká
Produkce: Klára Follová, Veronika Finková
Střih: Zdeněk Marek
Zvuk: Martin Ženíšek
Scénografie: Mariana Hädler
Masky: Lukáš Král
Kostýmy: Zuzana Mazáčová
Casting: Maja Hamplová
