Po Freddiem, Elvisovi, Eltonovi a Robbiem, ale ještě před epickou tetralogií o Beatles a dvojfilmem o Michaelovi tu máme nový hudební životopis. Nyní o rockerovi Bruci Springsteenovi. Tento žánr je v Americe za svou nadužívanost kritizovaný na podobné bázi jako naše kriminálky. Proto nestačí už jen natočit normálně dobrý film, vždyť identických normálně dobrých filmů tohoto ražení je zkrátka dost. Od tvůrců se čeká, že když už vstupují do stejné řeky, přijdou alespoň s pořádným ozvláštněním. V Elvisovi to byl luhrmannovský postmoderní exces, v Better Manovi digitální opice místo britského fracka. Co tedy přináší režisér Scott Cooper v Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma?
Co s tím klukem je?
První minuty filmu v nás mohou vzbudit nervozitu a nedůvěru. Sledujeme černobílé obrazy toho, jak malý chlapec se slzami v očích pozoruje dveře svého pokoje, za nimiž se hádají jeho rodiče – to je skoro parodická rovina biografického klišé. A platí, že celý film se příliš nevzdaluje od struktury typické pro podobná díla. Už to, nakolik je hnacím motorem komplikovaný vztah s otcem, je extrémně povědomé. Nakonec se ale přeci jen daří najít pevnou půdu pod nohama.
Bruce Springsteena (Jeremy Allen White) potkáváme poté, co prorazil se svým rádiovým hitem a je nyní považován za hvězdu na vzestupu. Jeho oddaný manažer Jon Landau (Jeremy Strong) dělá vše pro to, aby svému svěřenci umetl cestu na vrchol, aniž by ho zahltil. Přesto s nervozitou sleduje, že s Brucem zjevně není něco úplně v pořádku. Jedná se o typické manýry rozervané hvězdy, nebo něco víc?
Zpěvák, který by se měl radovat ze svého úspěchu, se místo toho zamkne do pokoje a o samotě nahrává bolestivé písně plné obrazů temnoty a někdy i násilí. Fanoušci historie rocku ví, že se před našima očima rodí kultovní syrové album Nebraska, z pohledu Jona a výše postavených studiových hlav se však zdá, že Springsteen se nadobro zbláznil. Trvá na tom, že album musí vyjít ve stejné zvukové podobě, v jaké ho on nahrál na provizorní aparaturu. Je to jednak komerčně nevděčné a jednak paradoxně technicky velmi náročné, protože masová produkce nepočítá s reprodukcí tak amatérského materiálu.
Jon sám nepředstírá, že Bruceovi rozumí, přesto svému klientovi plně důvěřuje a dělá vše pro to, aby splnil jeho zadání. Včetně přání, že nahrávku nebude provázet žádná hudební tour ani výstupy v médiích. Studio se vyděšeně chytá za hlavu. Zvlášť, když stranou toho sedí Bruce na zaručených hitech, o nichž publikum nespíš ví, že se jednou stane Springsteenovým největším mainstreamovým úspěchem, albem Born in the U.S.A.. Producenti by rozhodně viděli na pultech raději tyto vděčné skladby, tvrdohlavý zpěvák však trvá na tom, že Nebraska musí vyjít jako první.
Tohle nebude legrace
Stranou toho zažívá milostné vzplanutí s “civilistkou“ Faye (Odessa Young), svobodnou matkou, která nejdřív sbalila svého idola s vidinou náhodného povyražení, nakonec se však mezi oběma zrodily upřímné city. Znamená to, že vše jde, jak má? Studia brblají, Bruceovi ale nakonec vždy ustupují. V soukromí bují romance – co víc chtít? Bohužel, jak už padlo, s Brucem není něco v pořádku…
Tím něčím jsou těžké deprese, které ho sužují a prakticky ho zcela paralyzují. Právě proto se uzavírá jak před jednoznačným kariérním růstem, tak i před emocionálním naplnění vedle partnerky. Zprvu vyznívá jako další z nesnesitelných „uměleckých géniů“, kteří jsou „pronásledovaní démony“, jichž jsou hudební životopisy plné. S trochou kritického odstupu se většinou tito hrdinové odhalují jako sebestřední narcisové, jejichž „trápení“ je zapříčiněno tím, že po nich někdo chce, aby se chovali jako dospělí a nesli zodpovědnost za svoje činy.
Springsteen se po část filmu chová podobně, nakonec si ale musíme připustit, že jeho deprese zachází o kus dál, že nejspíš dosahuje diagnostikovatelné podoby a jedná se o plnohodnotnou nemoc. Potvrdíme si to, když si přečteme, že snímek je adaptací stejnojmenné knihy, jejímž primárním cílem je na případě slavného zpěváka demonstrovat nebezpečí neléčené deprese, v jejímž důsledku se sebelépe mínící člověk může stát zátěží pro sebe i své okolí. Nesledujeme tedy životopis „o těžkostech slávy“, ale o nemocném člověku, který potřebuje podstoupit konkrétní kroky a opatření, aby se mu ulevilo. Nemůže čekat, že jeho situaci vyřeší přítelkyně, úspěch, volno od práce ani odvedení myšlenek jinam – musí se prostě léčit.
Právě intenzita zobrazené depky je tím, co scénář o daddy issues rockové hvězdy povyšuje k něčemu intenzivnějšímu. Typicky soustředěný a odhodlaný Jeremy Allen White hraje Springsteena tak, abychom plně pocítili jeho neschopnost učinit prakticky jakékoliv rozhodnutí, aniž by mu to působilo bolest. Každou volbu provází nedůvěra v sebe sama, každý úspěch vede k provinilosti. V důsledku toho ho prakticky nemáme šanci poznat jako osobu – jeho nemoc nad ním zcela přebírá kontrolu a před námi je jen nešťastná skořápka.
Depka je depka
Asi vás tedy nepřekvapí, že se snímek nemá moc velkou tendenci odevzdávat hudebním číslům a nepřepíná do pasáží, během nichž bychom si mohli prostě užít populární písničky. Několik jich slyšíme, na vzrušující rekonstrukce koncertních vystoupení v Elvisovi nebo Úplně neznámém ale zapomeňte. Je to příjemná podívaná? Jistě, že není. Ale ani nemá být.
Jedná se o poměrně odvážný přístup u typu produkce, která většinou láká na možnost užít si něco jako koncert s většími production vallues. Vysvoboď mě z neznáma je opakem Bohemian Rhapsody, která měla nulový zájem o Freddieho Mercuryho, takže jen představila korektní verzi jeho příběhu a nakonec na dvacet minut přepnula do fetišistické rekonstrukce Live Aid. V takovém případě jde asi o divácky vděčnější film, Springsteen ale přináší něco hodnotnějšího a smysluplnějšího.
Výtka by pak mohla směřovat leda k tomu, že Scott Cooper nejde v tomto ohledu až na dřeň a pořád zůstává v povědomých vodách. V recenzi už ostatně padlo, že po část filmu vyznívá dění poměrně fádně, než snímek překročí hranici a plně pochopíme stav hrdinovy mysli. Možná by stálo za to zapracovat na tom, abychom se k tomuhle okamžiku nemuseli tak dlouho probíjet. To je asi největší výtka k filmu, který stále zvládá obhájit svou existenci, což vzhledem ke konkurenci uvnitř zvoleného žánru není samozřejmost.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Herci
-
Hudba
Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma (2025)
Tak už nám zfilmovali Springsteena! Jeho životopis je na jednu stranu velmi předvídatelnou záležitostí, na druhou je však natolik odhodlán zobrazení deprese, až se dobrovolně vzdává prakticky všech typických atrakcí. Tuhle odvahu je třeba respektovat, i když nezbývá než počítat s tím, že nevyrážíte na příjemný snímek, během kterého si nekomplikovaně užijete oblíbené písničky vašeho milého autora.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon © 2025
Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma
Springsteen: Deliver Me from Nowhere
USA, 2025, 120 min
Česká premiéra: 23. 10. 2025, Falcon
Režie: Scott Cooper
Předloha: Warren Zanes (kniha)
Scénář: Scott Cooper
Kamera: Masanobu Takayanagi
Hudba: Jeremiah Fraites
Hrají: Jeremy Allen White, Jeremy Strong, Paul Walter Hauser, Stephen Graham, Odessa Young, David Krumholtz, Gaby Hoffmann, Harrison Sloan Gilbertson
Produkce: Scott Cooper, Ellen Goldsmith-Vein, Eric Robinson, Scott Stuber
Střih: Pamela Martin
Zvuk: David Giammarco, Paul Massey, Tod A. Maitland
Scénografie: Stefania Cella, Christopher J. Morris, Kris Moran (set dekoratér) (méně)
Masky: Jameson Eaton
Kostýmy: Kasia Walicka Maimone, Brittany Loar
Casting: Francine Maisler
