Pluribus se velmi rychle vyšvihl na pozici nejvyhajpovanějšího nového seriálu. Apple TV, dlouhá léta sbírající drobky, tak po Severence alias Odloučení přichází s dalším prestižním zeitgeistovým projektem, kterému musíte věnovat pozornost, pokud na sociálních sítích vedle svých cinefilních přátel nechcete vypadat jako ignoranti. Zaslouží si sci-fi od tvůrce Perníkového táty takovou prominenci?
Rýmička, co vás stmelí
Carol Sturka (Rhea Seehorn) je autorkou fantasy romancí, i když není úplně jasné, nakolik je na tuhle svou pozici hrdá a nakolik je jí tvorbu trapně. Cynická a frustrovaná žena však nemá mnoho času na rozjímání nad kariérními volbami ani talentem, jednoho krásného dne totiž přežije apokalypsu.
Lidstvo zachytilo vzdálený vesmírný signál, který se podařilo rozluštit jako recept na chemickou látku. Nadšení vědci ji v laboratoři replikují a začnou testovat na zvířatech. Netrvá dlouho, než je kontaminovaný první člověk, no a začíná mela. Virus žene své oběti k okamžitému a podivně koordinovanému šíření. Postižení lidé, s rozmyslem dalece přesahujícím intelekt filmových zombies, brzy ovládnou celý svět. Nejprve tichou infiltrací a nakonec explozí nákazy ve vhodný okamžik.
Carol je z nějakého důvodu imunní, pokouší se tedy ukrýt ve svém domě a připravit na útok vetřelců, kteří jí dozajista budou chtít zabít. V tom se ale plete. Na její dveře klepe žena s identickou vizáží jako postava z obálek jejích knih a s úsměvem se s Carol pouští do řeči. Událost, k níž došlo, prý není mimozemskou invazí. Virus do těl lidí neimplementuje vědomí nějakých extraterestriálních bytostí á la Invaze lupičů těl. Dosahuje jen a pouze toho, že se mysl všech spojí v jednu.
Má jít o dar vyspělé civilizace k dosažení vyššího stupně existence. Každá individuální mysl je zachována, ale žádná se nedostává do popředí. Vzniklá Entita nemůže přímo přepínat z jedné osoby do druhé, nicméně má přístup ke všem informacím, všem vzpomínkám, všem zkušenostem. Jednotlivá těla nyní fungují v dokonalé koordinaci a mohou buď plnit určené úkoly, nebo i s přesným načasováním kopírovat jeden pohyb – kolektivní mysl má absolutní kontrolu. A nic ji netrápí víc, než že Carol je z téhle úžasné zkušenosti vyňatá.
Kolektiv je proti
Carol tyto novinky přijímá s menším nadšením, než Entita čekala. Napojení na vzpomínky její nejspřízněnější duše Helen, která během apokalypsy podlehla zkáze, rozhodně nemá uklidňující účinek, spíš naopak. Carol je připravená se dál bít, ale Entita ji ujišťuje, že jí nehrozí žádné nebezpečí. Kolektivní mysl je neschopná záměrně někomu ublížit, zkáza během převzetí moci byla jen nezbytnou obětí, jinak by se světovým vládám podařilo aplikovat účinné karanténní prostředky. Jakmile se ale usadil prach, tak Entita doslova není schopná ublížit mouše.
Nyní si klade za cíl přijít na to, jak Carol a nějakých dvanáct dalších neovlivněných lidí z celého světa napojit na síť. Do té doby s nimi bude jednat jako se šlechtou a pokusí se před nimi vyargumentovat, proč je čeká úžasný zážitek. Carol poté, co se s dalšími „přeživšími“ setká, zjišťuje, že jsou s vývojem událostí podivně smíření. Coby hrdá Američanka je zastánkyní individualismu, takže jí nestačí argumenty ohledně konce veškerých válek, schopnosti vyčlenit prostředky na nakrmení každého člověka ani budování megaprojektů, které zlepší celkovou úroveň života.
Carol odmítá chápat, že zbytek nenapojených, s nimiž se setkává, má na potenciál věčné klidu, míru a materiálních jistot poněkud jiný pohled než ona. Lidé, pocházející často z rozvojových zemí, zkrátka mají odlišnou představu o tom, co je v životě důležité. Nemluvě o tom, že Carol není zrovna sympatická osoba schopná jednat s druhými. Brzy se stává dost neoblíbenou osobou v téhle partičce a uchyluje se zpět do izolace. Tím spíš, že její výčitky a záchvaty hněvu při překročení určité meze dokážou v Entitě vyvolat „záchvaty paniky“, během nichž umírá několik milionů lidí.
Co si z toho vzít?
Vince Gilligan opět narazil na zlatou žílu divácké atraktivity, námět Pluribusu jednoznačně zapadá do dnešních konverzací o společenské nerovnosti a globálním rozvržení sil, ale i o smyslu individualismu a jeho zneužití. Velmi specifická podoba námětu však tradiční podobu společenské satiry strhává překvapivě svěžím směrem. Virus, který vede k jakémusi absolutnímu kolektivismu, je účinný s až strašidelnou intenzitou, přičemž je ale patrná daň, kterou si nový řád vybírá. Lidstvo by tímto způsobem skutečně vyřešilo většinu svých geopolitických problémů. Jenže jakou má vlastně hodnotu pohodlí jednotlivců, kteří ztratili individualitu?
Lze namítnout, že vyprávění tu představuje falešnou binární volbu. Carol zvažuje, zda vyřešení všech „velkých“ problémů lidstva stojí za ztrátu sebe sama. Můžeme protestovat, že ve skutečném světě nejde o buď/anebo. Usilovat o ukončení nerovnosti, konfliktů a zneužívání slabších silnějšími nemusíme automaticky stavět do protikladu k osobnímu naplnění. Entita má navíc fundamentálně odlišnou agendu než lidstvo bez ohledu na to, jestli se z něj zrodila – co je dobré pro ni, není automaticky dobré pro nás. Je tedy otázka, nakolik jde z této fantaskní situace čerpat metafory uplatnitelné na naši zkušenost. Je ale příliš brzo pouštět se do zhodnocení idejí seriálu, který v prvních třech epizodách zatím hlavně rozestavěl figurky.
Gilligan může vzít příběh mnoha zajímavými směry a onu binární volbu například představit jako záměrnou léčku. Entita ostatně nemusí mluvit pravdu ohledně své podstaty ani cíle, rozhodně v její logice můžeme už teď najít několik trhlin. Už to, že by kolektivní mysl lidstva byla ultimátně pacifistická a neschopná násilí, je poněkud neintuitivní. Tvůrci mají rozhodně právo na takový optimismus, stejně tak ale může jít o lež. (V tomto ohledu je zvláštní, že podle dosavadních reakcí se zdá, že slova Entity publikum většinou automaticky přijímá jako pravdivá.)
Péče algoritmu
Soustředěnost vyprávění se také může přesunout na osobnější rovinu, jak naznačuje hlavně nejnovější třetí epizoda. Tehdy se metafora spíš než globálního měřítka bude týkat ženy, která se celý život emocionálně izoluje a „miluje, když je jí špatně“. Carol vidíme nejen v současnosti, ale i ve flashbaccích, jak se rochní v negativních emocích a skoro se aktivně brání tomu, aby jí bylo líp. Zároveň spoléhá na benevolenci těch, kteří ji přese všechno mají rádi. Nyní ji opečovává doslova celé lidstvo, které se snaží splnit vše, co by jí mohlo potěšit. A ona je nevděčnější než kdy dřív.
Ne že by Entita byla v tomto ohledu bezchybná – způsob, jakým Carol zahrnuje materiálním luxusem, který je na jednu stranu dokonale personifikovaný na její potřeby, ale zároveň postrádá lidský cit, evokuje moderní algoritmický konzumerismus. Takže Carol není ohledně své nedůvěry naprosto mimo. Pořád je vlastně fascinující, jak rychle nás seriál dokáže přimět, abychom argumenty Entity vůbec zvažovali, když sci-fi tradice nás učí bytostem jako ona nevěřit.
Asi je to i tím, že Carol patří k lidem, kterých bychom měli v realitě brzo po krk. Ve fikci naštěstí cítíme dost odstupu, abychom s ní mohli jednak cítit a jednak se s ní identifikovat a v ní rozpoznávat vlastní nešvary. Přesto pomáhá mít tu postavu přesahující pozici kladné hrdinky. Gilligana považujeme po Breaking Bad za mistra v konstrukci antihrdinů. Carol samozřejmě není stejně neomluvitelně zvrácená jako Walter White, stejně jako on je ale předním strůjcem svého neštěstí.
Zatím se můžeme soustředit hlavně na maličkosti a detaily, k nimž se seriál uchyluje a které v nás budí optimismus ohledně toho, že nesměřuje prostě k uzívané pointě o tom, jak pravda je někde uprostřed. Vynikající herci, skvěle vystavěné situace, vzrušující otázky, na které bude radost hledat odpověď, všeho je dost. Přičemž věříme, že tu tvůrci nezabřednou do principu abrahamsovského mystery boxu a opravdu mají, co říct. Rozhodně je mnoho důvodů těšit se teď na uvedení všech devíti epizod a věřit, že hajp nastolený prvními díly bude odměněn.
Pluribus (2025) - První dojmy po 3 epizodách
Špičkově nadesignovaný seriál, u kterého je pochopitelné, že se mu rychle podařilo strhnout publikum. To teď, i v důsledku společenského kapitálu Vince Gilligana, očekává nový majstrštyk. Rozhodně jsou pak důvody k optimismu, protože až si navykneme na samotný námět, pořád tu bude zajímavá protagonistka, se kterou tohle dobrodružství podstoupit.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Apple TV © 2025
Pluribus
USA, 2025, 7 h 11 min (Minutáž: 43–62 min)
Tvůrci: Vince Gilligan
Režie: Vince Gilligan, Gordon Smith
Scénář: Gordon Smith, Alison Tatlock, Vera Blasi, Jenn Carroll, Jonny Gomez
Kamera: Marshall Adams
Hudba: Dave Porter
Hrají: Rhea Seehorn, Karolina Wydra, Miriam Shor, Samba Schutte, Peter Bergman, Karan Soni, Allan McLeod, Woody Fu, Blair Beeken, Eric Steinig, Sam Quinn, Menik Gooneratne, Max Reeves, Olivia Rouyre, Viji Nathan, Phuong Kubacki, Imani Love, Kaabil Sekali, Cheri Montesanto
Produkce: Chris Smirnoff
Střih: Skip Macdonald
Zvuk: Larry Benjamin, Kurt Nicholas Forshager, Kathryn Madsen
Scénografie: Guillermo Llaguno, Ashley Michelle Marsh
Masky: Trish Almeida, Cheri Montesanto
Kostýmy: Jennifer L. Bryan
Casting: Sharon Bialy, Russell Scott, Sherry Thomas
