KVIFF recenze: Mouchy nabízejí jemný příběh chlapce a hospodyňky, kteří se vyrovnávají se ztrátou a nejistotou

V Karlových Varech a posléze v české distribuci vám možná mexické drama Mouchy okamžitě nevyvstane v mysli jako film, u kterého je třeba být. A skutečně se nejedná o ten typ festivalového hitu, o němž se vedou vášnivé debaty. Ostatně není moc, o čem diskutovat: Jedná se o skvěle natočené a s citem zahrané drama, které jednoznačně chytne u srdce. A vidět ho je jedna radost.

Infiltrace hospodyňky

Do snímku vstupujeme s Olgou (Teresita Sánchez), spořádanou ženou, která se straní společnosti a žije svůj osamocený život v pečlivě udržovaném bytě uprostřed Mexico City. Nejvíce vzrušující věcí, co musí poslední dobou dělat, je honit po svém pokoji zatoulané mouchy, jimž se v této části světa nevyhne ani ta nejlepší hospodyně.

Nenadálý účet spojený s operací zaníceného palce na noze ji nutí jeden ze svých příkladných pokojů pronajmout. Volba padá na spořádaně vyhlížejícího Tulia (Hugo Ramírez). Její instinkt ji na jednu stranu slouží dobře – jedná se skutečně o slušného chlapa. Tedy s tím zádrhelem, že má devítiletého syna Cristana (Bastian Escobar), kterého do pokoje každou noc tajně vpašuje.

Tulio a Cristan potřebují střechu nad hlavou právě zde, protože chtějí být na blízku své manželce a mámě, která leží s těžkou nemocí naproti přes ulici v nemocnici. Pro devítiletého chlapce jde o obzvlášť velkou zkoušku, protože musí trávit čas v cizím prostředí a táta mu říká, že svou mámu nemůže vidět. Děti prý mají vstup k takto vážně nemocným pacientům zakázaný.

Divák je vůči tomu to vysvětlení jistě podobně nedůvěřivý jako Cristian, který tedy hledá způsob, jak se do nemocnice dostat. V mezičase přežívá na ulici, kde potkává různé lidi. Obzvlášť ty, kteří se potloukají v blízkosti jeho milovaného arkádového hracího automatu, který nalezl za jedním rohem. Olze samozřejmě netrvá dlouho, než přítomnost třetí hlavy pod střechou odhalí a zpočátku zuří. Chystá se dvojici okamžitě vyhodit na ulici, Tulio si ale vyprosí odklad na pár dní. Bezděky tím svému synovi prostor získat si srdce a náklonnost Olgy, která má za sebou vlastní ztrátu.

Všeho dost

Již osvědčený festivalový režisér Fernando Eimbcke přichází s černobílým melancholickým dramatem, v němž sledujeme především hemžení každodennosti. Přestože můžeme tušit základní dějový oblouk, tedy otevření srdce Olgy a Cristanovo prozření ohledně vážnosti stavu své mámy, nejedná se o typ filmu, který sledujeme pro zvraty a vývoj děje.

Hlavní figurou je jistě Cristian, který okolo sebe šíří bezelstně dobru náladu a jako kouzlem nutí lidi, aby vůči němu po chvíli trochu pookřáli. A to přestože jde o pořádného rošťáka, který se nijak zvlášť nepokouší zalíbit. Řekněme, že jakmile Olga udělá chybu a nechá někde válet volnou minci, Cristian už s ní bez váhání pádí k arkádě.

Minimalistické filmy jako Mouchy mohou paradoxně přepnou do pozice významové přeplněnosti. Když je snímek relativně oproštěný od mainstreamových vypravěčských zvyklostí, stává se totéž, jako když při procházce lesem vyndáme z uší sluchátka s hudbou. Najednou se můžeme zaposlouchat do mnohem hutnějších zvuků, které by nám jinak unikly. V minimalistickém filmu se každý objekt stává symbolem, každé slovo dílkem skládačky, jemuž máme tendenci přikládat obrovský význam. Stačí nenápadná scéna v lékárně s příliš drahým zbožím, aby se otevřelo sociální téma. Jeden dinosauří oblek ve skříni může nést celou tíhu světa.

Stačí otevřít oči

Můžeme hádat, že i to je jeden z důvodů, proč se Eimbcke rozhodl točit bez barev. Existuje mnoho specifických důvodů přesahujících estetickou preferenci. Ten nejvíc prozaický je, že v černobílém obraze se snáz skrývají produkční kompromisy ohledně kontroly natáčecího placu, hlavně co do svícení. Takový obraz také zdůrazňuje geometrii scény a kompozici. Pokud nás pak naučil Robert Bresson jednu věc, tak že nic není emotivnější než černobílý detail na lidské ruce – lekci, kterou si Fernando Eimbcke zapsal tučnou tužkou. Jeho film je plný úžasných intimních detailů na ruce v pohybu a vzájemné interakci, které okamžitě vyvolávají silnou emocionální odezvu.

Mouchy na MFF Karlovy Vary:
pá – 3. 7. v 22:00 Městské divadlo
út – 7. 7. v 22:00 Lázně III
pá – 10. 7. v 19:00 Pupp

Také, což je podle nás rozhodující faktor, spolu s barvami mizí další „přebytečné“ stimuly, jež strhávají naši pozornost. Eimbcke rozhodně chce, abychom se během sledování nedali ničím vyrušovat a zvládli se soustředit na ty nejvíce křehké vjemy, obklopující Cristanův pokus o infiltraci nemocnice a jeho následné rodící se přátelství s Olgou.

Eimbcke přinesl v nejlepším slova smyslu přímočarý festivalový zážitek, který vtáhne do svého světa a rychle nás přiměje k zájmu o své postavy a jejich trápení. V téhle jednoduchosti je ale rozhodně síla a zážitek z takového filmu může díky režisérově zručnosti, jeho úžasné spolupráce s kameramankou Maríou Seccou a v neposlední řadě skvělým hercům být značný.

foto/video: © KVIFF 2026

Mouchy
Moscas
Flies
Mexiko / Španělsko, 2026, 99 min
Česká premiéra: 16. 7. 2026, Aerofilms
Režie: Fernando Eimbcke
Scénář: Fernando Eimbcke
Kamera: María Secco
Hrají: Teresa Sánchez, Bastian Escobar, Hugo Ramírez, Enrique Arreola
Produkce: Fernando Eimbcke, Michel Franco, Eréndira Núñez Larios
Střih: Fernando Eimbcke
Zvuk: Javier Umpierrez
Scénografie: Alfredo Wigueras