Recenze: Švábi jsou příjemná kusovka o frustrovaném urologovi, kterému se život sype na hlavu

Na filmovou novinku Švábi režiséra a scenáristy Luboše Kučery po městě moc billboardů neuvidíte. Jedná se o nezávislou produkci, která stála pár korun, jež spolkly především zásoby guláše coby jedné z hlavních rekvizit. Stojí za to dát komedii o frustraci a ponížení šanci?

Všechno se rozpadá

Miloš (Rudolf Skopec) je muž na hraně sil. Především psychických. Mladý urolog přišel o práci, protože řekl příliš nahlas vtip o svém pacientovi. Pomalu mu docházejí peníze. Na chodbě domu to smrdí a od sousedů se neustále ozývá nesnesitelný hluk, se kterým policie odmítá něco dělat. Těhotné manželce (Anita Gregorec Sedláček) přesto víc chutná jejich guláš než cokoliv, co uvaří nadšený, ale neschopný kuchtík Miloš.

Protagonista, ve všech ohledech vykastrovaný a ponížený, se chce bít za svou pravdu, ale nikdo se o to nezajímá. Jeho pokusy napravit svou situaci tedy vycházejí naprázdno. Po škole, kde manželka učí, se navíc začíná šířit staré porno, v němž vystupuje herečka se stejným tetováním a na stejném místě jako ona. Žena vehementně popírá, že jde o ni, ale nikdo jí to nevěří.

Moc dobré vůle jí nejspíš nebude prokazovat ani publikum. Tím spíš, že má za sebou stále skrývanou nevěru. S kým jiným, než s tělocvikářem (Petr Šmíd). Snaží se ji definitivně ukončit, ale neodbytný prosťáček je do ní velmi majetnicky zamilovaný a chce o ni bojovat. Předstírá tedy, že je mužem z videa a pokouší se Miloše přesvědčit, že ho manželka nemiluje. A právě to může být pro frustrovaného manžela poslední kapka.

Tolik, kolik je třeba

Nezávislý snímek Luboše Kučery, vyprodukovaný jeho manželkou Adélou, stál prý 40 000 korun a natočil se za 60 hodin. Z toho vyplývají nároky, jaké má smysl na výsledek klást. Vzhledem k tomu, že štáb je tvořen lidmi s profesionální zkušeností, to překvapivě nejsou ani tak nároky technické – film bychom mohli v klidu zaměnit s malou produkcí vznikající pod záštitou zavedených produkček, kde sice nebyl prostor na velkou výpravu, je však postaráno o každou řemeslnou náležitost.

Nezávislost tohohle krátkometrážního tělesa se tedy projevuje hlavně určitou lehkostí a bezstarostností vyprávění. Výsledek nepůsobí jako pevně vysoustruhované dílo, jehož scénář byl nekonečně přepisován pod dohledem deseti institucionálních dramaturgů. To platí v dobrém i zlém. Prostupuje ho tedy samohybnost filmu vznikajícího s nehercem v čele (i když Skopec má několik krátkometrážních kreditů, takže to asi není úplné ucho), kde se mohli tvůrci řídit intuicí a vytyčit si jen úzký okruh zájmů. A také nesoudržnost, která z takového postupu může vyplývat.

Vzniklý tvar, dosahující 66 minut i se závěrečnými titulky, rozhodně neobstojí, kdybychom chtěli pátrat po jasném konceptu. Nemůže být řeč ani o velké „originalitě“, pokud tenhle přeceňovaný a zkompromitovaný pojem chceme vůbec vytahovat – Švábi jsou povědomou etudou o navenek tichém, uvnitř stále víc nasraném chlápkovi, jemuž se vše sype na hlavu a musí přečkávat jedno ponížení za druhým. Za něco si může sám svou neschopností a malicherností, za něco ne.

Myslet i na ni

Přesto jde zmínit několik slepých uliček, kterým se tvůrci vyhýbají. Tento námět především hrozí tím, že skončí jako sebelítostná tiráda zhrzeného muže v krizi. Milošova manželka se zpočátku zdá jako typická karikatura nevděčné ženy, nakonec se ale pro Gregorec Sedláčkovou daří vyčlenit dost prostoru, aby nabyla trochu rozměrnosti a umožnila nám na chvíli uvažovat i o její perspektivě. Vyprávění jí navíc vyčleňuje samostatný quest, kdy přichází její tchýně Zuzana Slavíková a dělá tentokrát peklo ze života jí. Přestože protagonistou jednoznačně zůstává Miloš, tahle ochota opustit jeho úhel pohledu snímek posouvá o kus výš (a nedá se zbavit pocitu, že kdyby se vyprávění ještě víc posunulo směrem k jeho manželce, dojem by byl ještě o kus lepší).

Hodinovému snímku může být vytýkána rozklíženost, nesourodost stylizace a nadsázky, krása zvoleného formátu však spočívá v tom, že to všechno snese. Fikční svět nás v sobě nepotřebuje uzavírat jako v koherentním a soudržném systému, na to v něm netrávíme dost času. Máme tu prostě sérii scének, které na základní rovině drží pohromadě, ale taky se nebojí uhýbat k potřebám daného okamžiku i za cenu toho, že celek jako takový maličko skřípe. Je možné to vznést jako stížnost, ale ne nutné.

Tvůrci se pokoušeli sehnat prostředky na profesionální produkci, a v takovém případě by nejspíš došli k celovečerní stopáži. Samozřejmě můžeme předpokládat, že v takovém případě by se scénář ještě dál piloval. Ale kdo ví, jestli by naopak nesešli z cesty a neskončili jen u křečovitých karikatur a vyšumělých vtipů. Takže za nás jsme rádi, že tu máme tenhle lehký a volný tvar, který snese všechny přítomné neduhy a přitom příliš neomezuje ty největší klady, tedy práci s herci a vtipnými, povědomými situacemi.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Artcam © 2025

Švábi
Česko, 2025, 66 min
Premiéra: 20. 11. 2025, Artcam Films
Režie: Luboš Kučera
Scénář: Luboš Kučera
Kamera: Tomáš Pavelek
Hudba: Jakub Roll
Hrají: Rudolf Skopec, Anita Gregorec Sedláček, Petr Šmíd, Radim Neuvirt, Zuzana Slavíková, Martin Šesták, Štěpán Pech, Olivie Adams, Martin Motl, David Vigner
Produkce: Adéla Kučerová, Max Funda
Střih: Michal Böhm
Zvuk: František Šec