Bryan Fuller má na kontě vpravdě kultovní seriály Mrtví jako já a Řekni, kdo tě zabil, v nichž nezaměnitelným způsobem kombinoval morbiditu, romantiku a naivitu. Největší poprask však vzbudil jeho Hannibal, který mimo jiné udělal mezinárodní star z Madse Mikkelsena. Jeho tvorba vždy oslovovala spíš věrné, ale vyhraněné výseky publika, proto většina jeho seriálů končí předčasně, kvůli nízkým číslům sledovanosti, ale následující roky nalézá nové a nové oddané publikum. Je nakonec rozumné, že se Fuller dokopal k filmovému debutu, který mu žádný producent neutne v předposlední aktu. V Prachové příšeře rozhodně využívá potenciál nové platformy.
Co s příšerou pod postelí
Aurora (Sophie Sloan) je malá holčička, která měla jednoho dne nerozumné přání: Chtěla, aby se objevila příšera, co se postará o její otravné pěstouny. A tak se i stalo, dokonce už několikrát v řadě. Příšera ji od té doby pronásleduje do každé nové rodiny a vždy se skryje pod postelí, kde čeká, až padne tma. Tak tedy situaci vnímá sama dívka. Právě přišli na řadu její aktuální adoptivní rodiče, kteří za zvuků šarvátky přes noc zmizeli, jistě vinou příšery. Aurora dochází k závěru, že než se opět přestěhuje, musí situaci vyřešit.
Zároveň si všimá, že její tajemný soused (Mads Mikkelsen) se vydává na podivné noční výpravy. Když ho sleduje, je svědkyní scény, kterou si vynaloží jako boj s nestvůrou, končící elegantním vítězstvím. To je člověk přesně pro ni! Aurora tedy vykrade kostelní sbírku a kořist nabízí udivenému sousedovi výměnou za to, že nestvůru pod její postelí zabije .
Muž samozřejmě na monstra nevěří a rychle si skládá dílky skládačky po svém. Sám je nájemným zabijákem, předpokládá tedy, že se do Aurořina bytu omylem vloupalo komando určené pro něj a pěstouni se stali obětí nešťastné záměny. Na místě skutečně nachází stopy šarvátky. Chvíli koketuje s myšlenkou se Aurory zbavit a mít klid, nakonec se v něm ale hne srdce. Přinejmenším než zjistí, kdo po něm vlastně jde.
Kdo rozřeže mrtvolu?
Možná si myslíte, že se bude zabiják snažit udržet Auroru v nevědomosti a pokusí se krmit sny o monstrech, aby uchránil její nevinnost. To jste ale nejspíš nikdy neslyšeli o Bryanu Fullerovi a jeho svéráznému přístupu ke smrti jako motivu. Zabiják, a protože nemá jméno, říkejme mu třeba Mads, Auroře promptně vysvětluje, že její pěstouni jsou mrtví a bylo by dobré, kdyby přestala fantazírovat. Dívka je ale tvrdohlavá a trvá si na svém – a poukazuje na díry v realistické logice. Předně se nedaří nevysvětlit zmizení předchozích pěstounů.
Mads se vypravuje za šéfkou podsvětí (Sigourney Weaver), která pro něj má jistou slabost, ale nedaří se mu dobrat k odpovědi. Místo toho musí odrazit útok dvojice zabijáků, kteří mají od Sigourney za úkol zbavit se Aurory, protože by mohla Madsovým směrem navést policii. Mafiánka to považuje za dobře míněnou službu kamarádovi. S jedním z nich si poradí Mads sám a druhý beze stopy mizí – Aurora se dušuje, že ho sežrala příšera. V následné scéně, kdy náš hitman rozřezává mrtvolu, aby dal zmizet důkazy, pak Aurora projevuje bizarní bezstarostnost a dokonce zvědavost, nejradši by se pilky chopila sama. Co je tahle holka probůh zač?
Prachová příšera je šarmantní mix Faunova labyrintu a Leona. V jejím středu je netradiční rodičovský vztah dívky, která je stejnou měrou naivně dětská, ale také bezohledně fascinovaná vším temným, a stárnoucího zabijáka, v němž se poprvé probouzí svědomí. Za ještě důležitější, než o čem film je, však musíme označit způsob, jakým o tom je. Bryan Fuller vždy testoval hranice televizní tvorby, a to vypravěčsky i řemeslně. Až v Dust Bunny se ale může naprosto utrhnout ze řetězu.
Film se prezentuje v monstrózním obrazovém formátu 3:1, jedná se tedy o extrémně širokoúhlý rám, který překonává i klasické hollywoodské velkoprodukce. A tenhle prostor zaplňuje nepřestávající hrou s pohyby, tvary, barvami a stíny. Prachová příšera vypadá naprosto úžasně. Přestože nejde o film za stovky milionů, je radost kochat se obrazy a budovanou atmosférou – nejde než si vzpomenout na Tarsema Singha, který se vyznačuje podobným citem, i když poslední roky bohužel kamsi zmizel a zůstala po něm velká nezaplněná jáma.
Pomyslete někdo na děti!
Co se týče násilí, Prachová příšera volí spíš implikace než sledování aktů. Pokud jsme se tu před chvílí bavili o řezání mrtvol, samozřejmě nic z toho nevidíme, tělo se nachází mimo záběr. Ve filmu nemáme před očima nic, co není přípustně pro běžný rodinný film, takže pár přestřelek a soubojů bez krve. To, čím Fuller znepokojuje, je samozřejmost, s nímž jsou temné prvky vkládány do dětského příběhu. Je to nevyzpytatelnost skrývající se pod povrchem roztomilé dívky. A snad žádný jiný film ještě nedokázal zpodobnit dětské fantazie strachu ze tmy tak sugestivně, aniž by musela téct krev plným proudem – je to prostě čistá filmařská zručnost.
Do kina se tedy nemusíte bát vyrazit s ratolestmi, které se na internetu setkávají s mnohem explicitnějšími věcmi. Pravděpodobně je mile překvapí film, v němž je dětská postava tak moc ve středu dění a tvůrci se netváří, že ji je třeba odstavit od všech konfliktů a ochránit ji za každou cenu. Proč by měl děti zajímat příběh, v němž se postavy jako ony nesmí naplno účastnit dobrodružství? Fuller chápe, že fikční svět je bezpečným prostorem, kde mohou být postavy vystaveny nebezpečí bez jakýchkoliv důsledků. Jistě, Prachová příšera v tom zachází do extrému, kdy cca desetiletá dívka vyráží jednat s hlavou podsvětí, ale právě v tom spočívá zábava!
Pokud má tenhle zážitek nějaký deficit, je to absence silnější emocionální katarze. Film vypadá úžasně, Mikkelsen ždímá svá charisma na maximum, Sigourney Weaver si užívá epizodní roli – je to všechno velká zábava. Jen když se Fuller ke konci pokouší o emocionální tečku, vychází trochu zkrátka, což je škoda, protože i to byla v minulosti jedna z jeho silných stránek. Snad je to proto, že za 106 minut jednoho filmu nemá příležitost představit nám postavy do stejné hloubky.
To je ale v celkovém objemu kvality nakonec omluvitelné. A tím spíš, že jde o film, jaký nemá mnoho srovnání. Nemůžeme očekávat, že Prachová příšera bude trhat rekordy návštěvnosti, u nás ani ve světě. Na Fullerovi je ale úžasné, že má pořád ještě kariéru, přestože se nikdy o nic takového nepokoušel. Je jedním z mála autentických kultovních tvůrců, tedy takových, kteří vědomě oslovují menší skupiny lidí, tím osobitější a nápaditější ale může být jejich tvorba.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Prachová příšera (2025)
Bryan Fuller točí poprvé film a zjevná radost, jakou zažívá, je nekonečně nakažlivá. V každém okamžiku hravá Prachová příšera nezapře jeho vizuální cit, nyní exponovaný do nových výšin, ani jeho ochotu mixovat velmi černá témata s dětskou naivitou. Něco takového jen tak znovu neuvidíme a jakkoliv je těžké najít přesnou skupinu publika, které může výsledek padnout do vkusu, tím úžasnější je, že se takový kousek podařilo natočit.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Vertical Entertainment, Lionsgate 2025
Prachová příšera
Dust Bunny
USA, 2025, 106 min
Česká premiéra: 11. 12. 2025, Vertical Ent.
Režie: Bryan Fuller
Scénář: Bryan Fuller
Kamera: Nicole Hirsch Whitaker
Hudba: Isabella Summers
Hrají: Mads Mikkelsen, Sophie Sloan, Sigourney Weaver, David Dastmalchian, Rebecca Henderson, Sheila Atim, Nóra Trokán
