Recenze: Vítejte v Derry je delší verzí filmového To, se všemi plusy i mínusy

Když před deseti lety na Netflix poprvé dorazily Stranger Things, mnoho diváků v nich ihned rozpoznalo očividnou inspiraci dílem Stephena Kinga. Malé městečko terorizované monstrem, parta dětí na kolech, holčička se superschopnostmi, dokonce i taková drobnost jako styl fontu v názvu. Všechno tohle nový hit evidentně přebral právě od Kinga. Když tedy o dva roky později v kinech strašil autorův klaun Pennywise, mohlo se skoro zdát, že od Stranger Things krade naopak To. Naštěstí se dvě soupeřící značky navzájem nepožraly a o necelou dekádu později spolu na obrazovkách soupeří znovu. Seriálový prequel Vítejte v Derry svým stylem i filmařinou navazuje přesně tam, kde filmy skončily. Ne vždy se to ale vyplácí.

Návrat ke kořenům

Režisér a hlavní scenárista Andy Muschietti se k vraždícímu klaunovi vrací po neúspěšném pokusu prorazit do světa akčních velkofilmů s předloňským Flashem. K prokletému projektu se uvázal snad jako pátý režisér a pro jeho záchranu nejspíš mohl udělat máloco. Zároveň je ale potřeba připomenout, že už s pokračováním svého původního hitu, To: Kapitola 2, předvedl nabubřelou, jako kšandy nataženou podívanou, která se vám svým strašením snažila především urvat uši. Vítejte v Derry evidentně chce vlažně přijatou dvojku nechat za sebou, vrací se k dětským hrdinům a místy se mu kouzlo prvního filmu i daří oživit. Předloha ale došla, novinka tedy musí mnohdy vařit z vody.

Jako hlavní inspirace pro seriál posloužily „mezihry“ o historii města Derry, které Stephen King vložil mezi jednotlivé části knihy. Tato okénka ale sloužila hlavně jako krátké bonusy pro čtenáře zažrané do příběhu, a kromě zevrubné historie města Derry mnoho materiálu k adaptaci neposkytla. Vyjma několika zásadních milníků si tedy tvůrci museli všechno ostatní domyslet, včetně hlavního děje, nových postav i jejich srážek s proměnlivým monstrem.

Klub loserů 2.0

V tom nejdůležitějším naštěstí uspěli. Že se klauna Pennywise nepovede porazit ani polapit, to už víme předem, a jelikož na něj koukáme už dobré dva filmy, mnoho nezodpovězených otázek okolo něj také nezbývá. Pokud by tedy tvůrci zpackali postavy, stavěli by od počátku na neexistujících základech. Novou partičku dětí, na které by si zubatý potvorák rád smlsnul, se ale povedlo velmi dobře obsadit a vytvořit mezi nimi dostatečně zajímavou dynamiku. Nic příliš objevného nečekejte, ve spoustě ohledů se novinka evidentně snaží evokovat původní Klub loserů. Mladí hrdinové i jejich představitelé si vás ale nakonec získají.

Jak nechtěně předvedla Kapitola 2, koncept vraždícího klauna poháněného strachem prostě funguje mnohem lépe v kombinaci s naivními dětskými protagonisty, a tady tomu není jinak. Kdykoliv se totiž od hlavní party odvrátíme, rozpadá se seriál velice rychle. Celá linka s americkou armádou a jejich pokusy kosmickou entitu odchytit je totiž nedotažená, nedomyšlená a především nezábavná

Kéž bychom se vznášeli!

Přes několik stupidních generálů s přihlouplými plány by se ale člověk přenesl, zase tak zásadní část seriálu přeci jen netvoří. Co tomuto hororu bohužel skutečně podtrhává nohy, je samotný strašák a jeho kostrbaté využití. Bill Skarsgård coby tančící klaun Pennywise je stále stejně zábavnou příšerou jako ve filmech a seriál s ním nakládá poměrně úsporně. Každé jeho vybafnutí zpoza rohu tedy stojí za to. Všechna další digitální zvěrstva, se kterými tvůrci přišli, jsou ale ve srovnání s ním pěkně ubohá.

Muschiettiho nevysvětlitelná záliba v čvachtavých brutalitách a uřvaných monstrech tu prosakuje do prakticky každé hororové scény, ale namísto strachu ve vás vyvolá hlavně nutkání ztlumit hlasitost. Do okřídleného dvouhlavého mimina nebo slizovité hlavy s chapadly pak počítačoví animátoři evidentně nalili spoustu hodin práce. Ani na moment ale nejde uvěřit, že se na hrdiny žene něco jiného než halda jedniček a nul.

Recenze: To Kapitola 2 je solidním zakončením kultovního hororu

V roce 2017 snímek To sklidil fenomenální úspěch, kdy ho vcelku nečekaně obrovský divácký zájem katapultoval na samotnou špici nejvýdělečnějších hororů všech dob. A jelikož je v Hollywoodu dobrým zvykem kout železo, dokud je žhavé, po pouhých dvou letech přichází do kin …

Epický horor? Ne, díky

Režijně je pak většina scén vyhnaná do tak přehnaných rozměrů, že je prostě nelze brát vážně. Méně je někdy více a nenápadný pohyb v pozadí by mnohdy posloužil daleko lépe než ozubená mrtvola dupající ke kameře. Jelikož To samotné dovede prakticky cokoliv a neřídí se žádnými pravidly, je těžké okolo něj sepsat skutečně napínavé scény, aniž by mu scenáristé nasadili pomyslný náhubek nebo naopak provedli postavám dočasnou lobotomii.

Kvůli strukturování děje okolo těchto neefektivních strašáren se první polovina seriálu vleče šnečím tempem. Už v Kapitole 2 se měňavé monstrum a jeho rutina (vybafnout, vystrašit, zmizet) docela omrzela. Jelikož Vítejte v Derry si může dovolit maximálně jednu či dvě dražší scény za epizodu a zbytek je potřeba vyplnit dialogy, seriál vás nedostane šanci svým točením v kruzích udolat. Pokud ale skutečně dostaneme ještě další dvě série, jak Andy Muschietti avizuje, bude potřeba na hororových scénách skutečně zapracovat. Namísto napínavého osvěžení uprostřed příběhu totiž momentálně celé vyprávění akorát ruší.

foto/video: © WBD, HBO Original 2025

TO: Vítejte v Derry (seriál)
IT: Welcome to Derry
Horor
USA, (2025–2027), 16 h 1 min (Minutáž: 54–68 min)
Tvůrci: Jason Fuchs, Andy Muschietti, Barbara Muschietti
Režie: Andy Muschietti, Andrew Bernstein, Emmanuel Osei-Kuffour
Předloha: Stephen King
Scénář: Jason Fuchs, Austin Guzman, Guadalís Del Carmen, Gabriel Hobson
Kamera: Daniel Vilar, Rasmus Heise, Catherine Lutes
Hudba: Benjamin Wallfisch
Hrají: Bill Skarsgård, Taylour Paige, Jovan Adepo, Chris Chalk, James Remar, Madeleine Stowe, Stephen Rider, Chad Rook, Peter Outerbridge, Matilda Lawler