Metoda Markovič: Hojer patří jistě k tomu lepšímu, co nekonečná kriminální fetiš českého publika v posledních letech přinesla. 90 % na ČSFD je možná maličko přehnané nadšení, na druhou stranu ale také značí, jak moc chceme, aby ošuntělý žánr vznikal s alespoň nějakým filmařským rozmyslem a citem. Po Hojerovi nyní přichází Straka, alias spartakiádní vrah, a vrací se scenárista Jaroslav Hruška, který je spolu se svým bratrem Tomášem uváděn jako tvůrce projektu. Mění se režijní pozice, Pavla Soukupa střídá dvojice Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar.
První, ale ne poslední dojem
Nutno podotknout, že v úvodu nové série zatím chybí to, co jsme na Markovičovi měli nejradši. Tedy přímá konfrontace vyšetřovatele (Petr Lněnička) a excentrického vraha Hojera (Petr Uhlík). Jistě, ani v případě první série jsme se jí nedočkali hned od začátku, nicméně všichni víme, jak to chodí, když si jednou zvykneme na vyšší třídu a najednou se musíme vrátit na standard.
Tvůrci by nejspíš udělali lépe, kdyby Strakovo dopadení urychlili, protože sledovat řemeslně zručně provedené, ale jinak rutinní kriminální pátrání je v námi viděné ochutnávce celkem fádní zážitek. Těžko říct, jak to souvisí s prostřídáním režisérů, což je v televizní praxi běžné. Pavlíček a Vejnar, kteří se zapsali například povedenou černou komedií Přišla v noci, přitom rozhodně v minulosti prokázali cit.
Spartakiádní vrah, skutečným jménem Jiří Straka, je jedním z nejznámějších pachatelů české kriminalistické historie. Na jaře roku 1985, během příprav na celostátní spartakiádu, spáchal sérii brutálních útoků na ženy a dívky, které v Praze terorizovaly město i bezpečnostní složky. Straka byl teprve šestnáctiletý, což vyšetřování i veřejnost šokovalo, protože brutalita činů odporovala jeho věku. Nakonec byl dopaden díky kombinaci náhody, svědeckých stop a intenzivního pátrání. Po odsouzení prošel zamřížemi i psychiatrickou léčbou; později změnil identitu a odpykal si trest mimo pozornost médií. Téma spartakiádního vraha se dodnes vrací ve veřejných debatách jako připomínka temné epizody posledních let normalizace.
Zde určitě udržují laťku vysokého řemesla, nicméně bez výrazných okamžiků, kterých bychom minule našli hned několik. Hojer v prvních minutách strhnul nezvyklým řešením představení první vražedné scény, kdy jsme oběť vůbec neviděli. Obecně se s větším rozmyslem pracovalo s tím, jak zobrazovat násilí. Dočkali jsme se i několika zajímavých montáží. Straka v každý okamžik vypadá skvěle, ale nepřekvapivě. Nemůžeme tušit, v jaké míře může za tento posun režie a v jaké tvůrčí duo, jež avizovalo v principu chvályhodnou touhu pojmout dvojku jinak. Vzhledem ke specifikům televizní produkce bychom větší vliv na výslednou podobu měli připisovat Hruškovým.
Tohohle cucáka si nezamilujete
Zatím nás to tedy táhne k oddělené lince mladíčka na učňáku Jiřího (Maxmilián Kocek), který doposud v klidu provádí své zločiny. Jeho Straka je v tomto ohledu dokonalým opakem Hojera. Uhlíkův prosťáček působil jako nepochopitelně čistá duše, v níž se něco povážlivě zvrtlo. Jeho bezelstnému charismatu propadali i policisté navzdory tomu, že mladý muž si stěží uvědomoval, co se okolo něj děje. Straka je oproti tomu inteligentní, skoro metodický ve své touze ženy v lepším případě manipulovat k sexu, v horším se na nich dopouštět odporných násilných činů. Má mnohem blíž k tomu, jak si sériového vraha typicky představujeme.
Na rozdíl od Hojera je také vrcholně nesympatický, čiší z něj arogance a sebedůvěra. Konflikt ohledně jeho jinak veskrze negativních charakteristik přináší hlavně jeho nízký věk, je mu nějakých šestnáct. Jistě tedy bude zajímavé sledovat, až se s ním Markovič setká. Minule si vytvořil nezvykle blízký vztah s naivním klukem, přestože podle jeho činů by ho šlo nazvat nejhorší lidskou zrůdou. Vycítí vyčůraný manipulátor Straka tuhle tendenci a pokusí se vetřít do vyšetřovatelovi přízně?
Chce to trpělivost
Vedlejší postavy pak řeší otázky rodičovství a vztahů, i do toho Straka zapadá jakožto jednak sám skoro dítě, a pak člověk, který vztahů se ženami maximálně zneužívá. Hruškovi si tedy velmi rozumně připravují základ pro to, aby Strakova postava mohla přirozeně zasáhnout do životů mužů zákona. Jak moc se druhá série povedla, budeme moct doopravdy posoudit teprve tehdy, až se tyhle motivy střetnou a tvůrci budou moct sklidit své ovoce. Rozjíždí se i politická linka ohledně tlaku shora na Markoviče, která se samotným Strakou moc nesouvisí, ale v případě „spartakiádního vraha“ se jí nedá vyhnout.
První dojmy tedy možná znějí trochu rozpačitě, ale tak to chodí, když stanovíte laťku natolik vysoko. Nakonec může všechno krásně zapadnout do sebe. Pokud zatím režie vyznívá maličko fádně, tak možná i proto, že Pavlíček a Vejnar jsou nejsilnější ve vedení herců, přičemž v tomto ohledu se ještě série neměla šanci rozjet. V téhle fázi má rozhodně výhodu Soukupovo větší hračičkovství v každém okamžiku. Až se Straka a Markovič potkají, můžeme se šmahem dostat k zážitku, který nebude stejný jako minule, dosáhne ale podobné intenzity. Proto jsme optimističtí.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © OnePlay, Skupina Nova 2026
Tento text byl poprvé zveřejněn již v září 2025 v rámci Finále Plzeň.
Minisérii následně ohodnotíme jako celek.
Metoda Markovič: Straka
Krimi
Česko, 2026
Producent: Skupina Nova
Premiéra: 9. 1. 2026 Oneplay
Tvůrci: Tomáš Hruška, Jaroslav Hruška
Režie: Tomáš Pavlíček, Jan Vejnar
Scénář: Jaroslav Hruška
Kamera: Ondřej Belica
Hudba: Janny Richter
Hrají: Petr Lněnička, Sarah Haváčová, Maxmilián Kocek, Václav Neužil ml., Adam Mišík, David Prachař, Michal Isteník, Otto Dušek, Marek Sendecký, Matěj Havelka, Sára Černochová, William Mlčkovský
Produkce: Lukáš Mráček, Tomáš Hruška
Casting: Gabriela Dorantová
