Většina lidí nejspíš zná mýdlo s jelenem, i kdyby jen jako vágní vzpomínku z dětství. Ne každý už bude vědět, že se tento ikonický obraz vztahuje k jediné specifické firmě z Ústí nad Labem, dokonce k jedné rodině, jež svého času symbolizovala úspěch srovnatelný s baťovským koncernem. Dokument Království mýdlových bublin nám tento fascinující kus historie připomene.
No nekupte to
Určitá nedůvěra ve film o firmě, který začíná jejím logem, je jedině na místě. Zároveň bychom ale odpor neměli automaticky hnát do extrému. Ve svém principu nakonec nejde o nic jiného, než když jdeme na životopis popového zpěváka, jehož tvůrci se dokonce chlubí tím, že se svým předobrazem či jeho pozůstalostí diskutovali podobu výsledku tak, aby jim byla po chuti. Když vyrážíme na Království mýdlových bublin, musíme stejně jako v případě chystaného Michaela o králi popu předpokládat, že některé hrany byly obroušeny. Konečnou otázkou je, jestli to, co zůstává, stojí za pozornost. V případě fikční biografie primárně dramaticky, v případě klasického dokumentu i informačně.
Osud tradičních firem, které si prošly dramatickými proměnami dvacátého století, je přitom rozhodně fascinující téma a Tomáš Baťa nemůže být jediný osvícený kapitalista s nárokem na mytizaci. Když můžeme za národního hrdinu považovat výrobce bot, co přestavěl Zlín, proč ne výrobce mýdel, který zušlechtil Ústí? Johann Schicht se přitom projevoval jako podobný mogul a filantrop, pod jehož benevolentním dohledem vzkvétá celý kraj, a to dokonce s náskokem pár dekád oproti Baťovi.
Během první republiky už firmu vedli jeho potomci, kteří tak mohli spravovat kolos s vlivem na naprosto vše od místní kultury po vzdělání. Vedle toho tu pak byly osobnosti jako matriarcha Martha Schicht, která si dala v 30. letech, v době rozpuku moderny, tvrdohlavě vystavět opulentní archaické sídlo evokující éru zaniklé šlechty a jen tak mimochodem podnikla jako druhá občanka Československa cestu kolem světa.
Jak to bylo s tetou Marthou
Je tu zkrátka, o čem se bavit, i když musíme počítat s oslavným tónem, jednoznačně podtrhávajícím pozitivní roli Schichtových. Ti tu vystupují prakticky jako místní aristokracie. Pokud považujete za problematické, že má jedna firma a jedna rodina pod malíkem celou komunitu na rovině, kdy dodává výukové materiály pro školy, Království mýdlových bublin vaši nedůvěru nesdílí, naopak je z toho nadšené. Tedy alespoň během první republiky, jež je obecně maximálně idealizovaná.
Dokument ale konfrontuje i největší výzvu, jíž Schichtovi čelili, a sice druhou světovou válku. S tím háčkem, že tak činí výhradně prostřednictvím výpovědí potomků, kteří byli dětmi a nyní krčí rameny ohledně toho, že si nejsou zcela jistí, jak to přesně se sympatiemi pratety Marthy k Hitlerovi bylo. Nejlépe dopadla větev rodiny v Anglii, jíž Jan Masaryk osobně posvětil její roli v exilovém odboji. Část rodiny, jež zůstala v německých Sudetech a radovala se z toho, že pohraničí patří konečně Německu, dopadla méně slavně. Snímek se tedy neotáčí zády k faktu, že někteří členové rodiny vyjadřovali sympatie k nacismu, zahaluje to ale mlhou matné vzpomínky. Vyhýbá se tak detailům, jaké by poskytl třeba historik, který se zde vyjadřuje k jiným érám. Vracíme se ale k podstatě snímku, který je z principu vůči ústřední rodině vstřícný a těžko se dalo očekávat něco jiného.
Neznamená to ale, že film nesděluje nic nad rámec základních fakt o úspěchu firmy. Zajímavou poznámkou je například zamyšlení pravnučky nad tím, že rodina ve své luxusní zámecké vile žila jen dvanáct let od jejího dokončení po vyhnání, což vlastně není zase tak dlouhá doba. Přitom následující skoro už století se k této zlaté době potomci vracejí, sní o ní a považují ji za základ své identity. Schichtovi se v posledních scénách do zašlé velkostavby vracejí a bloudí jí jako duchové uvěznění ve vzpomínce. Chtějí pro ni najít užitek, který by symbolizoval česko-německý smír a není důvod nevěřit jejich šlechetným úmyslům. V tuto chvíli jsou ale vytržení z přítomnosti a praktičnosti – není jasné, kam má jejich cesta teď vést.
Mýdlová kronika
Historie mýdla s jelenem je pro tvůrce historií rodiny Schichtů – jakmile nad podnikem ztrácí kontrolu během vykoupení firmy za znárodňovacího procesu, stává se nějakých 80 let zbývajících do dneška obsahem rychlého epilogu. Ne že by historie neposkytovala dost dalších dramat, jako hojně mediálně pokrývané vytunelování porevoluční Setuzy Tomášem Pitrem. To je ale mimo horizont rodinné kroniky, kterou chce snímek být.
To je nakonec jeho silná stránka i slabina. Daří se převyprávět dramatický a celkem chytlavý příběh o vzestupu a ztrátě jedné výjimečné rodiny, což ale jako rámování samo o sobě také přináší řadu slepých míst a nutných dějinných zkratek. Když se však podíváme na jiné filmy, které vznikají podobně ohroženy agendou sponzora, dopadl výsledek příkladně. Ostatně stojí za zmínku, že projekt vznikal i tradiční institucionální cestou, má podporu České televize a filmového fondu, jejichž dramaturgové jsou určitou garancí, že film splňuje (v tomto případě i přesahuje) základní standardy nutné k udělení podpory.
Režisérka Taťána Marková i střihačka Šárka Sklenářová mají značný cit na to, jak podat informace sdílně a srozumitelně, ale ne banálně a povrchně. Bylo tolik možností, jak výsledek pokazit a skončit u hloupě znějícího propagačního videa, ale každé z nich se tvůrkyně a tvůrci úspěšně vyhnuli. Jistě, čistě hypoteticky by se dalo zajít do větší hloubky. Předně podrobit reflexi i mýtus prvorepublikového triumfu. V rámci realistických očekávání jde ale jednoznačně zvednout palec nahoru.
Království mýdlových bublin (2025)
Překvapivě informačně i dramaticky sdílný dokument, který má sice své limitace sponzorského díla, ale pracuje v jejich hranicích velmi vkusně. Rodina Schichtova a její namydlená velmoc se sice drží některých historických zkratek a klišé, přesto zvládají tvůrci odvyprávět působivé historické drama.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Krutón 2026
Království mýdlových bublin
Kingdom of Soap Bubbles
Česko, 2025, 82 min
Premiéra: 29. 1. 2026, Krutón
Režie: Taťána Marková
Kamera: Petr Vejslík
Produkce: Jarmila Poláková, Jan Bodnár
Střih: Šárka Sklenářová
Zvuk: Vojtěch Knot, Vladimír Chrastil
