Bratrům Safdieovým se podařilo chopit zeitgeistu a společně zapsat do dějin kinematografie desátých let. Jejich hektická a nepříjemná tvorba plná antihrdinů, žijících ze dne na den a snažících se urvat každou cetku, která se jim zablyští před očima, dokáže strhnout jako máloco. Po majstrštyku Drahokam z roku 2019 se ale oba vydali vlastní cestou. Tedy… Jak se to vezme. Oba natočili a skoro naráz uvedli sportovní drama s problémovým protagonistou, jemuž padá svět na hlavu. Hlavní roli svěřili produkujícím hercům, pro něž má jít o dosavadní tvůrčí vrchol. A oba filmy zaštiťuje studio A24. Skoro jako by nás vyzývali k tomu, abychom je srovnávali. Jak si tedy Joshův Velký Marty poradil s Bennyho Mlátičkou?
Dokud se s ním nemusíme potýkat, tak je fajn
Marty Mauser (Timothée Chalamet) je ten typ skrčka, kterého byste za žádnou cenu nechtěli ve svém životě, ale je k popukání o něm sledovat film. Talentovaný hráč ping pongu se na konci 40. let pokouší ze sportu s nulovým zastoupením ve Spojených státech udělat stejný fenomén, jakým je v Asii. Nejspíš ne proto, že má dát do sportu srdce, ale protože by mu to přineslo pořádný ranec a uznání.
Neměli bychom ale příliš jasně pojmenovávat Martyho motivace, nakonec se jeví být především příslovečným psem, co se honí za vlastním ocasem. On to tak nevidí, sám by řekl, že si jen jde tvrdě za svým cílem, který je pro něj jasný a zřetelný: sehnat patronát a vybojovat titul. Způsob, jakým to dělá, ale moc rozmyslu a zájmu o samotný sport nedokazuje. Jeho ambice rozhodně sahají až k mrakům, jeho neomalenost, neurvalost a netaktnost mají ale jen omezenou účinnost. Jistě, daří se mu vrazit nohu do dveří a strhnout na sebe pozornost, dřív nebo později se ale tenhle nekontrolovatelný třiadvacetiletý kluk svým mecenášům zprotiví.
Martyho nemusíte litovat, je to vrcholný sobec, který sežvýká a vyplivne každého tak, jak se mu to hodí. Ať už jde o kamarádku z dětství, jíž udělá dítě (Odessa A’zion), nebo bohatou herečku (Gwyneth Paltrow), když ji svede, aby se dostal k jejímu bohatému manželovi, popřípadě jí mohl krást šperky nutné k zaplacení nákladů na turnaje. Netrvá dlouho, než jde Martymu po krku policie, zločinecké podsvětí i sportovní instituce a on se jako kluzký had snaží vysmeknout každé ruce, co po něm chňapá.
Máme tu další hektickou jízdu, kde na hrdinu padá jedna rána za druhou a my nevěřícně zíráme, do jak velké šlamastyky je schopný se dostat. Za něco z toho si nepochybně může sám, za něco z toho může systém, který stojí proti němu, a něco je prostě neuvěřitelně blbá náhoda. Uprostřed filmu se Marty ležící ve vaně v zaplivaném hotelu prostě z ničeho nic propadne do pokoje o patro níž, což se ukáže být zásadní událostí, která změní běh jeho života. Je to naprosto absurdní a šílené, ale pořád to není to nejvíc absurdní a šílené, čeho jsme svědky. To je holt život.
Po návštěvě kina ozdravný víkend v lázních
Tak žene scéna za scénou dvě a půl hodiny. Je to na hraně únosnosti. Na film podepsaný jménem Safdie ale přece jenom nejdeme s tím, že u něj načerpáme energii, ale právě naopak ji do poslední kapky vydáme. Samozřejmě to není pro každého, ale zdá se jasné, že právě po tom příznivci sourozenců touží. Bennyho Mlátička zvolila zásadně pomalejší tempo a klidnějšího hrdinu. Mark Kerr v podání Dwaynea Johnsona je v jádru podobně toxická osobnost odmítající možnost prohry jako Marty, snaží se to ale skrývat za fasádou „rozumného chlápka“, který má hrůzu z toho, že by byl i mimo ring považovaný za maso bez mozku. Výsledek je jemnější, ale také méně vtahující.
Joshův spratek žádné takové skrupule nezná. K chlapeckému šarmu se uchyluje jen tehdy, když chce bezprostředně někým manipulovat. Protože ho už ale většina lidí prokoukla, spíš už na nějaké předstírání kašle. Největší rozdíl mezi Mlátičkou a Velkým Martym tedy je, že Josh nám veškerou negativitu sype na hlavu a nechá nás tápat, jestli se pod tím vším odpudivým a nesnesitelným v Martym přece jen skrývá špetka dobra. Benny přesně naopak zpoza masky klaďase nechává vykukovat komplexy a nevyřešené problémy. Asi proto Mlátička vznikala za účasti svého předobrazu, zatímco Josh cítil potřebu skutečného Martyho Reismana přejmenovat, aby se od něj trochu distancoval, měl volnější ruku a mohl události vyšponovat nad historická fakta.
Velký Marty tak vykazuje mnohem větší kontinuitu se starší Safdieovic tvorbou, což by ale nemělo být překvapivé. Není to nakonec tak, že by oba sourozenci budovali své projekty od úplného základu. To dělá v mnohem větší míře Benny, který sice stále pracuje pod stájí A24, jinak si ale tvoří novou identitu s novými lidmi. Josh pokračuje ve velké míře se štábem, s nímž má zkušenost – především se scenáristou Ronaldem Bronsteinem, kameramanem Dariusem Khondjim a skladatelem Danielem Lopatinem. Rozhodně tedy dává smysl, jak moc Velký Marty vypadá a zní stejně jako předchozí Safdieovic produkce. Není to nutně znamení toho, že Josh osobně je výhradně autorsky zodpovědný za jejich estetiku, zkrátka jen udržuje v chodu tentýž mechanismus.
Velký Marty je tedy o kus intenzivnější a silnější zážitek, ale také mnohem „stejnější“. Nezdá se, že by se filmařskými postupy Josh někam posunul od Drahokamu. Protože Uncut Gems patří k nejlepším filmům svého druhu, tak jejich nášup po šesti (!) letech zachutná, lze ale pochopit, proč Benny necítil potřebu se opakovat. I když jeho individuální prvotina zatím nedopadla stejně dobře.
Nesnesitelný miláček Timmy
Možná vás trochu překvapí, že největší výtkou vůči Marty Supreme se zatím zdá být, že film nekončí stejně destruktivně jako některé předchozí Safdieovic produkce a Josh na konci rozsvěcuje pro zdánlivě nenapravitelného antihrdinu světélko na konci tunelu. Byť nijak negarantuje, že se k němu Marty vydá. Bere se to jako možná ještě větší zrada než v případě Mlátičky, u níž takový přístup dával vzhledem k celkové zvýšené smířlivosti větší smysl. Na druhou stranu nemůžeme vyloženě vyžadovat, aby každý Joshův film končil absolutní katastrofou – chudák filmař má taky nárok občas pocítit kus naděje. I pro zvíře jako Marty.
Co se týče Timmyho Chalameta, jehož kontaktní marketingová kampaň už pro slušných pár lidí překročila hranici otravnosti, tomu se skutečně podařilo dosáhnout svého vrcholového výkonu. Jak byl poslední zhruba půlrok na ránu, když se v rozhovorech přirovnával k hereckým velikánům, skvěle pasuje k jeho postavě. Nyní nezbývá než doufat, že 100 % z jeho veřejných výstupů byla phoenixovská veřejná performance.
Cítíme, jak moc pro něj tenhle film znamená. Ani ne proto, že trénoval dlouhé roky a pingpongový stůl ho podle všeho provázel i na place Duny. Sport ostatně ve filmu nehraje zvlášť velkou roli, takže sportovní výkon vážně nezaměňujeme s tím hereckým. Posedlost Chalameta a posedlost Martyho tu ale skvěle splývají. Stejně jako zážitek z Mlátičky povyšuje naše vědomí toho, co znamená tento herecký comeback pro Johnsona, Chalametova touha se prosadit mezi hereckou elitu ovlivňuje naše vnímání. Nikdy si nebudeme moct být jistí tím, nakolik jde o skutečnost a nakolik si tu do výsledku projektujeme meta informace, které nám do hlavy vsadil marketing. To ale na přítomnosti tohohle metazážitku nic nemění.
Velký Marty rozhodně uspěl víc než Mlátička, i když se naše číselné hodnocení obou filmů skoro neliší. Asi protože jsme o kus vstřícnější k Bennymu, který hledá nové způsoby vyjádření, než k Joshovi, který tu dobrušuje svůj uncut egem, takže na něj pochopitelně máme vyšší nároky. Je jasné, který z těchto filmů upřednostnit (pokud je nutné jeden z nich upřednostňovat), i Josh však bude muset dřív nebo později zkusit něco nového.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Velký Marty (2025)
Kdo miluje Safdieovic tvorbu, ten si jako vždy přijde na své. A pro ty, kteří se s ní střetnou poprvé, třeba protože je naláká Chalamet v čele, se tu chystá pořádné překvapení. Snad milé. Velký Marty opět představuje odhodlaného hustlera, který se pere s nástrahami života (včetně těch, které si sám nastražil) s neurvalostí, která musí strhnout.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Vertical Entertainment, A24, 2026
Velký Marty
Marty Supreme
USA / Finsko, 2025, 150 min
Česká premiéra: 1. 1. 2026, Vertical Ent.
Režie: Josh Safdie
Scénář: Josh Safdie, Ronald Bronstein
Kamera: Darius Khondji
Hudba: Daniel Lopatin
Hrají: Timothée Chalamet, Gwyneth Paltrow, Odessa A’zion, Fran Drescher, Abel Ferrara, Tyler the Creator, Penn Jillette, Luke Manley, Kevin O’Leary, Sandra Bernhard, Emory Cohen, Géza Röhrig, Mahadeo Shivraj, John Keating, Philippe Petit, David Mamet, Bill Buell, Isaac Mizrahi, Joris Stuyck, Charles Glover, Cody Kostro, Levon Hawke, Spenser Granese, Hailey Gates, Fred Hechinger, Alison Bartlett, Ralph Colucci, Larry Sloman, Johnny Zito
Produkce: Ronald Bronstein, Eli Bush, Timothée Chalamet, Anthony Katagas
Střih: Ronald Bronstein, Josh Safdie
Zvuk: Chris Chae, Skip Lievsay, Paul Urmson
