Bratři Safdieovi zatím překročili čtyřicítku jen z půlky, už se ale stihli stát jedněmi z nejvlivnějších a nejcitovanějších dnešních režisérů, srovnatelných z jejich generace asi jen s Ari Asterem. Devětatřicetiletý Benny a jednačtyřicetiletý Josh spolu natočili čtyři celovečerní filmy, z nichž především Dobrý časy a Drahokam patří k nejvýraznějším počinům poslední dekády. Zdá se ale, že především o dva roky mladšímu Bennymu začalo vadit, že jejich společná stránka na Wikipedii je propracovanější než jejich individuální biografie. Duo se tedy rozešlo a v sezóně 2025 přišlo se sólovými počiny, jež jsou shodou okolností (a nebo ne?) oba biografiemi problémových sportovců s hollywoodskými hvězdami v čele. Benny uvedl před dvěma měsíci Mlátičku a Josh právě pouští do světa Velkého Martyho.
Kluci z New Yorku
Josh a Benny se narodili s dvouletým odstupem do židovské rodiny s kořeny napříč celou Evropou. Sami jsou ale ryzími Neyworčany, vyrostli ve Velkém jablku a poznali ho skrz naskrz, jak ostatně svou tvorbou jednoznačně prozrazují. Jejich předním zájmem během vyrůstání byl basketbal, aktivně se však nakonec zamilovali do filmařiny, především v její indie podobě.
Celovečerně debutoval nejprve sólo Josh, když dostal v roce 2008 za úkol natočit reklamu na luxusní kabelky. Mladík tak sršel nápady, že nakonec vznikl plnohodnotný film The Pleasure of Being Robbed, sledující hlavní hrdinku kleptomanku při její vzrušující a sebedestruktivní pouti městem. Filmu se již daří načrtnout hlavní rysy safieovské estetiky, tedy problematické antihrdiny, nesnesitelné tempo a syrové řemeslo. Přesto by byla chyba myslet si, že Benny pak jen naskočil do rozjetého vlaku – bratři byli vždy neodlučitelní. Už v době, kdy Josh pracoval na svém debutu, nebyl Benny od staršího bráchy nikdy moc daleko. Spolupracoval ostatně na střihu.
Společným režijním debutem se již o rok později stalo městské drama Daddy Longlegs, inspirované jejich vlastním vyrůstáním, když po New Yorku pendlovali mezi rozvedenými rodiči. Příběh sleduje mladého nezodpovědného otce (ztvárněného jejich následným dvorním scenáristou Ronaldem Bronsteinem), který se musí po dlouhé době na pár dnů postarat o dva malé syny. Jednoduchý námět, který ukazuje i sentimentální stránku Safdieů, která se vždy skrývá pod neurvalým a agresivním povrchem. Snímek si odbyl premiéru v jedné z vedlejších sekcí canneského festivalu, takže vzestup sourozenců na vrchol začal od jejich prvních společných kroků.
Hezky si to rozdělíme
V jejich pracovním procesu se zdánlivě ustanovil jasný rytmus. Oba sourozenci spolurežírovali, přičemž Benny pracoval i na střihu a Josh psal spolu s Bronsteinem scénáře, i když je jasné, že si občas všichni kecali do všeho. Přesto se nám tu na rozdíl od takových Coenů přeci jen rýsují určité individuální preference, zvlášť když si k tomu připočítáme Bennyho herecké ambice, které Josh zatím neprojevil.
Následujících pět let krom řady nepříliš známých krátkometrážních filmů připravovali basketbalový dokument Lenny Cooke (2013) a fikční druhotinu Bůh ví, co (2014). Filmy opět ponořené do atmosféry New Yorku, vycházející z autentických svědectví místních obyvatel. Bůh ví, co premiérovalo v Benátkách a dočkalo se velmi úspěšné jízdy po množství důležitých světových festivalů.
Opravdový Humbuk ale nastal až po premiéře Dobrých časů v roce 2017, v jejichž čele stanul vedle samotného Bennyho Robert Pattinson. Snímek byl přijatý do hlavní soutěže v Cannes a okamžitě strhl cinefilní svět. Tvůrčí tým tu nedělá nějaký velký skok, příznivci režijního dua už byli touhle dobou v jejich práci celkem pohodlně zabydlení a zde mohli rozeznávat oblíbené postupy obou sourozenců. Snímek přesto prozrazuje vyšší sebejistotu ve snaze vtáhnout nás do horečnatého děje a přivést na pokraj infarktu. Příběh dvou nezvedených bratrů, kteří se dostávají z jednoho průšvihu do druhého, svou bezkonkurenční energií a nenechal nikoho spát.
Pak následovala třešinka na dortu v podobě Drahokamu alias Uncut Gems, v nichž Adam Sandler předvádí svou vrcholnou kreaci coby manický majitel zastavárny s gamblingovou závislostí, jemuž se v důsledku vlastní šílené nezodpovědnosti dvě a čtvrt hodiny v kuse sype svět na hlavu. Snímek, vznikající pod záštitou Netflixu, posunul tedy bratry do povědomí většího množství publika. Benny se následně spolčil s komiken Nathanem Fielderem a připravil s ním seriál Kletba a střihl si i roli v Oppenheimerovi, takže pokud byli Safdieovi před premiérou Drahokamu doménou milovníků indie filmů, nyní bylo prakticky nemožné se jim a jejich vlivu vyhnout.
Můj brácha měl prima bráchu
Drahokam se ale ukázal být i jejich společnou labutí písní. Ačkoliv přesně nevíme, co k odluce bratrů vedlo a oba to popisují jako přirozený vývoj jejich kariér, považuje se za pravděpodobné, že jde o akt emancipace mladšího Bennyho, který vždy vynakládat víc snahy být vidět samostatně. Stejně tak nevíme, jestli se bratři navzájem aktivně hecli a ve (snad) přátelské rivalitě si záměrně vybrali tak podobné filmy, nebo se jedná o náhodu. Na každý pád se oba rozhodli natočit jako první „porozchodový“ film sportovní drama s antihrdinou v čele, svěřený herecky přední hollywoodské hvězdě.
Pokud je rozdělení dua skutečně iniciativou Bennyho, má to trochu ironický výsledek. Jakkoliv jsme my osobně v Mlátičce našli kus zalíbení, po premiéře Velkého Martyho je jasné, že wrestlingový comeback Dwaynea Johnsona jednoznačně prohrál boj o veřejnou přízeň. Většina komentátorů se nebojí výsledek zařadit na úplný spodek Bennyho filmografie. Vzhledem k tomu, že není podepsaný pod špatným filmem, to není úplná katastrofa, rozhodně ale nemůže jít o vysvědčení, v jaké doufal.
Oproti tomu Velký Marty získává jednoznačně lepší ohlasy, vyšší tržby a oscarový buzz pro Timothée Chalameta, jenž je jedním z frontrunnerů na hereckou sošku. Nebýt nebývale silné sezóny dominované Jednou bitvou za druhou, nejspíš by měl starší Safdie další želízka v ohni, zatímco Benny může očekávat možná nominaci pro The Rocka jako pomyslnou cenu útěchy, ale nic víc. Oba letos vyjdou s prázdnou, ale je jasné, kdo z nich je Oscarovi alespoň na dohled.
Samozřejmě ale, že za sebou máme jen jedno klání, takže by bylo velmi předčasné Bennyho odškrtnout jako toho méně talentovaného sourozence, který nedokázal do svého filmu přenést jedinečnou adrenalinovou nálož, jakou si se Safdieovými spojujeme. Příště to může zase dopadnout v jeho prospěch – nakonec mu ještě není ani čtyřicet, takže má vážně čas najít pevnou půdu pod nohama, o kterou v tuhle chvíli, zdá se, dobrovolně přišel.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Netflix, Vertical, Bohemia MP, Reddit 2025
