Někteří z tuzemských diváků už měli možnost vidět novinku oscarového režiséra Mstyslava Chernova na loňském Karlovarském festivalu. Teď bude snímek 2000 metrů do Andrijivky uveden na nadcházejícím festivalu Jeden svět a následně i do českých kin. Oceňovaný režisér po 20 dnech v Mariupolu znovu přepisuje hranice válečné dokumentaristiky. Z první linie zachycuje nejen hořkou pachuť Pyrrhova vítězství ve spálené zemi, ale především pohlcující obrazy války jako noční můry, z níž se nelze probudit.
Režisér Mstyslav Černov opět vstupuje přímo do první linie. S využitím autentických záběrů a kamer z přileb vojáků vytváří obraz války, která se odehrává nejen na mapě. Smrt je všudypřítomná, postup pomalý a cena nesmírná. Film je svědectvím o tom, co znamená „jeden kilometr“ v moderní válce. O krvi, která se za něj platí. A o světě, který mezitím sleduje čísla na obrazovkách.
Malá vesnice Andrijivka na okraji okupovaného Bachmutu je pouhým bodem na mapě — a zároveň symbolem celé fronty. Jediná cesta k ní vede úzkým, zaminovaným lesem plným zákopů, které připomínají hroby. Úkolem jednotky je projít dva kilometry a dobýt zpět to, co zůstalo z jejich země.
Ohlasy světových médií
Světové ohlasy se shodují, že nový dokument Mstyslava Černova patří k nejintenzivnějším válečným filmům posledních let a funguje především díky bezprostřednosti. Kritici opakovaně píší, že divák postupuje krajinou doslova metr po metru spolu s vojáky a že současná válka se tu proměňuje v únavný, technicky řízený konflikt dronů, zákopů a neustálého čekání. Recenze vyzdvihují fyzický, téměř hmatatelný účinek filmu a jeho schopnost spojit napětí s vyčerpáním, takže z něj nevychází klasická dramatická křivka, ale pocit dlouhodobého opotřebení.
Silně rezonuje i etická rovina sledování skutečné smrti v přímém přenosu. Kritici upozorňují, že film nic nestylizuje ani neulehčuje a že právě střet syrové reality s diváckým zážitkem vyvolává ambivalentní pocity, včetně otázky, zda je vůbec možné podobné dílo hodnotit běžnými kritickými měřítky. Zároveň se v textech objevuje motiv kontrastu mezi únavou západního světa z války a konkrétními tvářemi vojáků, kteří v ní dál žijí a umírají.
„Jedním slovem biják s velkým B. Po filmařské stránce neuvěřitelně natočené. Je to jako koukat se na hollywoodský trhák, dokud si neuvědomíte, že tady ti lidé ale skutečně umírají.“
Petr Drbohlav, Člověk v tísni
Často se také připomíná tematická návaznost na 20 dní v Mariupolu: místo chaosu prvních dnů invaze sledujeme vyčerpávající dobývání několika kilometrů území, které se mění v metaforu celé války. Recenze mluví o cestě do stále hlubší temnoty, z níž nevede jiné východisko než pokračovat dál, a zároveň o silném aktu paměti a pocty konkrétním lidem, jejichž osudy film zachycuje. Právě v tom kritici vidí jeho největší význam.
Snímek získal Cenu za režii na loňském festivalu Sundance a cenu Directors Guild of America za mimořádný režijní počin v dokumentárním filmu.
Na festivalu Jeden svět bude premiérová projekce doplněna debatou s Petrem Drbohlavem, regionálním ředitelem pro Východní partnerství a Balkán Člověka v tísni. Festival film uvede 15. a 18. března. Do českých kin posílá film Kinovarta 19. března.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
foto/video: © Jeden svět, Kinovarta 2026
