V éře snížené pozornosti, kdy je stále těžší přimět oči publika zvednout se od smartphonů na více než pár minut, by se krátkometrážním filmům mělo dařit lépe a lépe. Vždyť za dobu, za kterou se jinak odbude jeden celovečerní film, se lze během pásma kraťasů setkat s nějakými pěti příběhy, pěti styly, pěti vizemi – za cenu jedné vstupenky, no považte! Ať už by vaše důvody byly podobně praktické, nebo zcela nezištné, rozhodně se vyplatí vyrazit na právě probíhající jubilejní 20. ročník festivalu Pragueshorts, na němž se můžete setkat se špičkou světové festivalové produkce uplynulé sezony, ale i s nejvýraznějšími počiny našinců, nejčastěji z řad talentovaného studenstva. Nyní se podívejme na tuzemskou sekci.
Tolik zážitků najednou!
Česká soutěž letos možná neoplývá žádným jedním hitem, který už po světě posbíral řadu cen a každý ho “potřebuje“ vidět, mezi něž patřila v minulých letech Dcera či Hurikán, celková kvalita filmů je ale dost vysoká na to, abyste se nemuseli bát vyrazit na kteroukoliv kombinaci snímků.
Jako tradičně tvoří páteř tuzemské tvorby animace. Mezi nejsilnější zážitky soutěže může patřit třeba podmořská povídka 9 milionů barev v režii Báry Anny Stejskalové, jež posouvá sentiment Hledá se Nemo či aktuální Velrybí písně k mnohem temnějším podtónům a krásu podmořské přírody mísí s brutalitou s níž se na dně moře lze setkat.
Philippe Kastner se po svém dojemném kraťasu Deniska umřela vrací s Vlčkem, vyprávějícím bajku o křehkosti lásky. En, ten, týky! Andrey Szelesové, jež nedávno premiérovalo na Berlinale, sleduje pro změnu osamělého bůžka slunce, který se na Olympu cítí odstrkovaný a nedopatřením spadne na zem. Oba snímky dokážou animací zesílit jemné emoce a během své rozumné stopáže nepotřebují nic jiného než nás do nich ponořit.
Jiní animátoři volí cestu humoru a nadsázky. Lepší člověk Elišky Jiráskové pracuje s autentickými výpověďmi dobybuilderů, jimž v kresbě dodává podobu superhrdinů a podtrhává absurditu některých jejich představ. Krize maskulinity je dnes věčným a vděčným tématem, Jiráskové se ale daří najít nápaditý a svižný způsob, který je na jednu stranu ostrý a posměšný, pod povrchem ale cítí kus empatie i k nejistotě a tápání, které se mladí muži pokouší svým tréninkem překonat.
Místo pro experiment
Sleep Dreams je ďábelský útok na smysly v režii Anastázie Rainischové, kde z křiklavé animace křičí touha po troše klidu od hektického světa. Snowblind je však opakem křiklavosti, temný příběh Tomáše Rampuly, plný úzkostných animací inspirovaný Edgarem Alajem Poe a H. P. Lovecraftem, je vyprávěný v nesrozumitelném jazyce a zahlcuje nás znepokojivými nelidskými výjevy, k jejichž tvorbě přispěla AI. To je v uměleckém prostoru stále kontroverzní krok, o němž si budete moct víc přečíst zítra v našem rozhovoru s italským filmařem Andreou Gatopoulosem, jenž přijíždí na Pragueshorts jako jeden z hlavních hostů a s AI má komplikovaný, ale produktivní vztah.
Řepa dvojice David Šourek a Jáchym Štulíř přináší typičtější, ale nikoliv méně nápaditý experiment, v němž mixují animaci s dalšími filmařskými postupy. Kreslená komedie se od klasické pohádky o tom, jak se celá komunita pokouší vytáhnout nechtěnou rostlinu ze země, mění ve variaci na japonského Godzillu.
Krátký film je jistě vhodným prostorem k nekomfortnímu experimentu, vždyť nárokovat si pozornost u desetiminutového kusu těžko vstřebatelné audiovize je snadnější, než když stopáž narůstá. Využívá toho Amnion Sarah Lomenové, jenž přednáší úpěnlivou výpověď tří traumatizovaných žen. Co když kamínky dojdou? Nory Štrbové volí mnohem hravější a zábavnější námět v podobě reportáže o našem v stavu k… inu ke kamenům. A o tom, co by nastalo, kdyby v našem životě naše milované kamínky chyběly. Vždyť co bychom pak házely do rybníků během procházek přírodou?
Viera Čákanyová se poslední roky staví na přední pozici české experimentální kinematografie, má už cenu české kritiky, uznání z Jihlavy a sošku z FAMU Festu (pokud se na FAMU festu rozdávají sošky). Její Pozdravy z Rhodosu jsou poněkud jízlivou esejí, jež vedle sebe staví pohodlné, líné a nelítostné turisty a přírodní katastrofu, která se odehrála během jejich dovolených. Jsou ale lidé plně ponoření do principů konzumu ochotní vnímat ničivé požáry jako něco jiného než nepříjemnost, která jim komplikuje válení u bazénu?
Tři dějství během dvaceti minut
Neméně uštěpačný, přesto o kus uvolněnější je feministické opus Orla, v němž Marie Lukáčová zvládne během dvaceti minut odvyprávět tři akty pověsti o spanilé panně, jež se vzepře svému lennímu pánu a nejprve ho s pomocí drzé písně připravuje rozum a nakonec mu s pomocí kouzelných blech uzme vládu nad jeho panstvím.
I další tvůrci se rozhodli platformu krátlého filmu využít v co největším rozsahu a odvyprávět tentokrát celistvá a seriózní dramata. Pes a vlk Terezy Halamové je příběhem mladého muže, který si vydělává jako striptér, ale touží po něze a blízkosti. První hlídka Vojtěcha Konečného sleduje zkušeného policistu a nováčka s tvářemi Františka Beleše a Pavla Řezníčka, kteří čelí životu nebezpečné situaci, na což u nás pochůzkáři nejsou zvyklí, tím méně během první služby.
Bludné kořeny Vojtěcha Novotného pak tápou nad matkou ztvárněnou Petroua Špalkoou, jež už dlouhou dobu pátrá po pohřešované dceři a její zoufalství narostlo do výše, kdy se spoléhá na médium Ondřeje Malého. Tato neustávající snaha najít ztracené dítě ji ale vzdaluje od těch, kteří v jejím životě zůstali. A nakonec Sen o Létě Šimona Loveckého sleduje nejistého mladíka muže, který během oslavy svých narozenin tápe o tom, co vlastně chce od života.
Pragueshorts se v Praze konají do 1. března, neváhejte tedy a vyrazte.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Film Servis Festival Karlovy Vary
