Evropský koprodukční animák Velrybí píseň se silnou českou účastí vstupuje do českých kin. V době, kdy se Zootropolis přiblížilo k dvoumiliardovým světovým tržbám, je jistě dobrá chvíle přijít s novým animákem o mluvících zvířatech. Zvládne však kontinentální tým konkurovat filmům za stamiliony?
Nelpět na minulosti
Keporkak Vincent patří k rodině magických velryb, které svým zpěvem udržují oceán naživu. Když se ale jednoho dne coby nezbedné mládě zatoulá na otevřené moře a málem se střetne s obřím tankerem, rodiče za jeho záchranu zaplatí životem, alespoň tedy zdánlivě.
O pár let později je z Vincenta zasmušilý mladík, který vyrostl jen za dohledu rybí chůvičky Waltera. Bez jeho písně ale oceán chřadne a zvířecí společnost se rozpadá. Vzhledem k absenci otce a pořádné motivace se ale sám zpívat nenaučil, žije tedy v ústraní a tak trochu jako vyvrhel. Když jednoho dne ožívá Leviatan, bájné monstrum, které před lety jeho rodiče svou písní porazili a uvěznili, musí se přesto Vincent s Walterem dát do pohybu, protože na jejich úspěchu nyní závisí celý oceán.
Mladík věří, že zaslechl volání svých rodičů, kteří jsou kdesi v hlubině naživu. Vyráží tedy jejich směrem. Cestou přibírá hluchou kosatku Dariu, která je nejprve jeho rivalkou, potom kamarádkou a kdo ví, kam až by jejich vztah mohl dorůst. Na každý pád tohle trio zažije na cestě za Vincentovými rodiči řadu dobrodružství, na jejichž konci se dozví, že skutečná síla nespočívá v oživování minulosti, ale nalezení vlastní síly a překonání osobních překážek – však si to umíte představit.
Kouzlo detailu
Velrybí píseň je počítačově generovaný animák s výraznou českou koprodukční účastí. V takovou situaci bývá jako vždy pokládána jako první otázka: Zvládáme konkurovat americké nabídce kin? Možná je to ale trochu nevhodná fixace. Samozřejmě, že úroveň animace se tu ani v nejmenším nevyrovná velkoprodukcím za miliardy korun, pokud výsledek hodnotíme co do fotorealističnosti, komplexity či bohatosti obrazu. Jenže je otázka, nakolik je animace této kadence vůbec nutná, komu slouží a kdo si z ní odnáší prožitek. Někdy se skoro zdá, že američtí animátoři všechnu tuhle práci dělají sami pro sebe, pro svůj osobní perfekcionismus a také pro možnost vygenerovat více práce pro víc lidí. Což není míněno jako výtka, ale zároveň takové konání není třeba považovat za nutnost.
Je ostatně předškolní dítě, primární divák Velrybí písně, schopné a ochotné docenit, kolik desítek tisíc jednotlivých vlasů na hlavě počítače vygenerují? Pravděpodobně ne. Mnohem důležitější je u jakékoliv animace promyšlený design a nápaditá práce s obrazem. V tomto ohledu pak úroveň animace Velrybí písně dosahuje potřebné kvality bez větší pochybnosti. Animace tu tedy rozhodně nebude táhnout váš zážitek ke dnu, právě naopak je tím, na co se můžete spolehnout.
Zdá se pak dokonce patrné, že právě design světa od jednotlivých postaviček po prostředí je základním pilířem celého projektu, od nějž se odvíjejí jeho specifika, včetně příběhu. Je vidět, jak si tvůrci vyhráli s návrhy různých pišišvorů a kulis, v nichž žijí. Vždy rozeznáme jasný koncept a vzájemnou odlišnost každé zastávky na cestě. Na této rovině jednotlivostí, jimiž se zabývat a těšit, je Velrybí píseň nejúspěšnější. A nakonec je právě to nejdůležitější, protože i dětský divák věnuje filmu pozornost především v každém jednom okamžiku, nikoliv jako dramatickému celku.
Velmi rozumné
Můžeme pochybovat o podivném rozhodnutí dát velrybám nadpřirozené schopnosti, s jejichž pomocí magicky čistí oceány od lidského znečištění i nadpřirozených nestvůr. Troufáme si spekulovat, že tvůrce jako první napadl silný vizuální nápad zpívající velryby obklopené magickými paprsky a následně vymysleli, jak to „nějak“ včlenit do „nějakého“ příběhu. Vůbec platí, že když tvůrci ve svém světě připustí nadpřirozeno, mohou se automaticky uchylovat k o kus výraznějším situacím, čímž se vracíme k tomu, že Velrybí píseň je nejsilnější v jednotlivostech. Čekali bychom asi ponaučení, že se máme chovat k přírodě dobře, ne že velryby mohou svými kouzly námi způsobené problémy odzpívat, když vyřeší své osobní komplexy. Tahle podivnost je ale daň, kterou musíme zaplatit za silné obrazy.
Pokud bychom tedy měli Velrybí písni něco vytknout, tak paradoxně její preciznost a promyšlenost detailů na úkor toho, jak zapadají do sebe. Jako mnoho „europudinků“, tedy mezinárodních kontinentálních koprodukcí, se navíc celý projekt jeví jako velmi dlouho projektovaný u rýsovacího prkna tak, aby splnil všechny požadavky všech institucí, které svůj finanční vklad podmiňují mnoha podmínkami a připomínkami. V takovém filmu pak nezbývá místo pro autenticky „nebezpečné“ autorské volby, vše musí být na svém místě, vše musí plnit jasnou funkci. A scénář je z těchto důvodů často přepisován tolikrát, že se z něj maličko vytrácí život. U animace to platí tím spíš.
Právě tenhle typ všepohlcující povinné kompetence prostupuje i Velrybí píseň. Je jasné, že cílem tu je vytvořit animák schopný konkurovat mainstreamové produkci, a tímto směrem dosahuje maximální realistické úspěšnosti vzhledem k materiálním podmínkám. Nemůže být ale řeč o originalitě či vlastní identitě. Jde prostě o „Udělejme si evropskou verzi Hledá se Nemo“ – a tento úkol je splněný v rozumné míře, v jaké nejspíš uspokojí většinu cílového publika.
-
Režie
-
Scénář
-
Animace
-
Hudba
-
Dabing
Velrybí píseň (2026)
Poctivý animák, který přináší plnohodnotnou podívanou pro nejmenší. Největší nevýhodou je, že jako mnoho evropských koprodukcí, tím spíš v animaci, se film skládá prakticky jen ze solidních, ověřených a bezpečných rozhodnutí, což nepřeje originalitě. Pro rodiče hledající způsob, jak potěšit své ratolesti, může být ale právě to zárukou jistoty.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © CinemArt 2026
Velrybí píseň
Česko / Německo / Kanada, 2026, 91 min
Česká premiéra: 19. 2. 2026 CinemArt
Režie: Reza Memari, Steve Majaury, Pavel Hruboš
V českém znění: Marek Lambora, Michal Holán, Tereza Ramba, Daniel Krejčík, Richard Genzer, Berenika Kohoutová, Ondřej Havel, Zbyšek Pantůček, Sabina Laurinová, Bořek Slezáček, Ivana Korolová, Tomáš Weber, Jaroslav Šťastný, Jana Zenáhlíková, Andrea Mohylová, Yvonne Stolařová
Scénář: Reza Memari
Kamera: Jaromír Malý
Hudba: Daníel Bjarnason
