Netypický horor Leviticus jste už možná v diskuzích na internetu zaznamenali. Je to dost možná jeden z nejzajímavějších žánrových objevů letošního roku. Jde o australský nadpřirozený „queer sociální horor“, který v lednu 2026 sklidil velký ohlas na festivalu Sundance v sekci Midnight. Distribuční společnost Neon na něj hned po premiéře koupila celosvětová práva (mimo Austrálii a NZ) za částku kolem 5 milionů dolarů a americkou premiéru chystá v kinech už na 19. června. My se díky českému Bionautu dočkáme taky, a to jen týden po americké premiéře.
Dva dospívající mladíci v izolovaném australském městečku musí unikat před násilnou entitou (přízrakem/prokletím), která na sebe bere podobu toho, po čem nejvíce touží – tedy jich samotných navzájem. Film silně kombinuje motivy coming-of-age, objevování vlastní sexuality, náboženského fanatismu na maloměstě a klaustrofobního duchovního i fyzického teroru.
Pochvalné reakce od kritiky
Po lednové premiéře na festivalu Sundance se kritická obec shodla, že debutující režisér Adrian Chiarella přinesl na plátno mimořádně silnou a mrazivou žánrovou metaforu. Většina recenzentů oceňuje, jakým způsobem snímek transformuje reálné společenské hrozby v nadpřirozený teror. Benjamin Lee z deníku The Guardian film popsal jako „rafinovaný zvrat v často líně odvozeném subžánru“ a vyzdvihl, že v tomto světě „vypadá hrozba přesně jako člověk, po kterém nejvíc toužíte, přičemž vaše největší láska vás chce v podstatě rozdrtit.“ Kritika z webu Screen Anarchy zase nešetřila chválou na adresu celkového konceptu, když uvedla, že film „geniálně proměňuje homofobii, bigotnost a nenávist v něco děsivě hmatatelného.“ Recenze srovnávají tísnivou atmosféru s kultovním hororem Neutečeš (It Follows), ovšem s tím rozdílem, že Leviticus jde emočně ještě dál a vedle brutálních scén nabízí překvapivě osudovou a podmanivou romantickou linku dvou ústředních mladíků v podání Joea Birda a Stacyho Clausena.
Na druhou stranu se objevily i hlasy, které snímku vyčítají přílišnou přímočarost a jistou scenáristickou nedotaženost v závěrečné třetině. Podle serveru HeyUGuys má film sice vynikající základ, ale chybí mu „příběhová rafinovanost, která dovolila podobným filmům o prokletí skutečně rezonovat,“ přičemž dodává, že záporné postavy náboženské komunity občas působí jako černobílé figurky bez vnitřního konfliktu. Podobně kritický byl i server Merry-Go-Round Magazine, který si všímá rizik spojených se zobrazováním traumat queer komunity, nicméně uznává, že film nakonec „přeskakuje pouhé parazitování na utrpení a stává se upřímnou oslavou odolnosti a přežití obou chlapců.“ I přes drobné výtky k logice chování samotného monstra tak ze Sundance vzešel jasný verdikt: jde o technicky precizně zvládnutý, brutální a v kinech skvěle fungující půlnoční horor, který diváka po skončení nenechá chladným.
Film uvede Bionaut Zero Gravity od 25. června.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
foto/video: © Bionaut Zero Gravity, Neon 2026
