Recenze: Cesta zločinu je dospělý a přitom zábavný thriller, který nepodceňuje své publikum

O novelu Dona Winslowa Crime 101 z roku 2020, která zatím nevyšla v češtině, se ihned po jejím vydání rozpoutala „bidding war“, kdy se několik velkých studií přetahovalo o práva na zfilmování. Nakonec vyhrál Amazon, jenž těsně porazil Netflix. Důsledkem toho je mimo jiné, že se s Cestou zločinu můžeme setkat na plátně – a za nás tak rozhodně stojí za to učinit.

Okolo dálnice

Davis (Chris Hemsworth) je brilantní losangeleský zloděj s tajemnou minulostí, jehož odvážným plánům je snadné fandit už proto, že si vybírá výhradně dobře pojištěný lup, jehož uzmutím škodí jen parazitním pojišťovnám, a navíc si dává dobrý pozor, aby nikdy nikomu neublížil. Páteří jeho zločinné kariéry je dálnice 101, okolo níž organizuje všechny své akce.

Tohoto vzorce si všímá Lou (Mark Ruffalo), archetypální poslední slušný polda ve městě. A právě proto, že jako jediný se opravdu snaží vykonávat svou práci dobře a čestně, se mu rozpadá celý život od osobního vztahu po nevraživost kolegů v práci. Ti chtějí případy co nejdřív uzavírat – bez ohledu na to, zda se daří odhalovat pravdu. Myšlenka, že za sérií loupeží se skrývá jeden a tentýž pachatel, se jim vůbec nezamlouvá, čouhají z toho komplikace a jednotlivé zločiny pak nejde snadno házet na náhodné podezřelé.

Sharon (Halle Berry) se nestará o pravdu ani nepravdu, je zaměstnankyní pojišťovací agentury – právě té, která musí velmi často kompenzovat Davisovi oběti. Mnohem víc ji ale trápí, že s mizejícími léty se pomalu vytrácí i šance kariérního postupu, který jí nadřízení slibovali. Až nyní si naštvaná pojišťovačka uvědomuje, že šéfové ji jen zneužili a nyní se jí chystají odkopnout a vyměnit za mladší náhradnici. Sharon se brzy octne na rozcestí ohledně toho, jestli pomůže Davisově dopadení, nebo mu naopak dodá potřebné informace k dalšímu heistu a rozdělí si s ním kořist.

Jako chaotický prvek vstupuje do dění neotesaný malý grázl Ormon (Barry Keoghan), který na své motorce jako had kličkuje mezi auty a pokouší se urvat kořist pro sebe. Je vyslaný Davisovým překupníkem, který se urazil potom, co lupič odmítl riskantní zakázku. Mírně vyšinutý agresivní mladík je přesným opakem „lupiče gentlemana“ a za jeho přítomnosti musíme počítat s tím, že poteče krev.

Víme, co potřebujeme

Cestu zločinu dostal na starost Bart Layton, od nějž jsme zatím moc filmů neviděli. To málo, co si však zapsal, z něj dělá jasného kandidáta k režii kriminálního thrilleru. V roce 2012 uvedl strhující dokudrama Podvodník o muži, který přesvědčil rodinu, že je její ztracený syn. A v roce 2018 přišel s povedeným loupežním akčňákem American Animals, od nějž už vede k Cestě zločinu jasná linka. Layton své know how využívá na maximum a buduje staromilsky působící film, který se ve svých 140 minutách labužnicky vyžívá v krásách svého žánru.

Vzhledem k námětu nalepenému na ikonickou dálnici možná čekáte nějaký ekvivalent Kobry 11, takže se sluší upozornit, že tu nemáme co do činění s filmem nacpaným automobilovými honičkami. Kamera Erika Wilsona je špičková a stejně jako v Better Manovi zdůrazňuje look filmového materiálu, režiséra ale příliš nezajímají akční scény na nohou ani v autech. Máme tu spíš několikavrstevnatou hru na kočku a myš založenou na dialozích, kde fandíme všem třem hlavním postavám. Přestože jsou jejich zájmy a cíle diametrálně odlišné a navzájem se vylučující.

A o tom to nakonec tak trochu je – o třech lidech, kteří si uvědomí, že jejich postavení v systému je staví proti sobě, aniž by jim ale establishment na oplátku nabízel opravdové bezpečí a spravedlnost. Kriminální žánr měl vždy dva základní módy: jeden roli autorit stvrzuje, druhý ji podrývá a Cesta zločinu je jednoznačně druhý příklad. Není to kupodivu vzhledem k aktuálnímu ovzduší, v němž raší jeden „anti“ film za druhým. Z Cesty zločinu se nestane bezmyšlenkovité naplnění kontrakulturní fantazie, při níž by ústřední trio nadšeně spojilo síly a společně rebelovalo. Rozhodně ale mají velké pochybnosti o mechanismu, k jehož chodu přispívají, a uvědomují si, že dokud hrají podle pravidel, skončí na posledním místě. Což se samozřejmě týká především poldy a pojišťovačky, zloděj už o iluze přišel dávno.

Layton pracuje s hitchcockovským přístupem k napětí, kdy před publikem netají prakticky žádné informace, takže víme víc než jednotlivé postavy a často známe nebezpečí, do nějž se nevědomky blíží. Tohle je mnohem dospělejší a zajímavější přístup než překvapovat náhlými zvraty, které možná rezonují v daném okamžiku, rozkládají ale kontinuitu vyprávění. Přesto platí, že pokud filmu něco chybí, tak nějaký výraznější prvek, který by se zapsal do paměti.

Vrať se, Barte!

Vlastně je trochu zvláštní, že se se o Winslowovu povídku přetahovalo tolik studií, protože alespoň podle adaptace není patrné, co je na tomto specifickém příběhu tak neodolatelného. Máme tu skvěle nadesignované postavy a strukturu, ale konkrétní příběh je velmi standardní a neozvláštněný. Pokud bude mít publikum s něčím problém, tak asi právě s tím, že špičková filmařina a zdravý přístup k vyprávění nedávají život výjimečnému příběhu. Obecně platí, že čím větší cinefil, tím méně potřebuje podobné kejkle, ale hvězdně obsazený thriller s premiérou v kinech potřebuje mluvit k davům.

Za nás to ale není zase takový problém, asi i díky opravdu špičkovému obsazení, díky němuž mohou postavy dýchat a žít. Chris Hemsworth se konečně maličko uklidnil a ukončil svojí komediální éru, která už všem (a nakonec i jemu) začala lézt krkem – jeho Davis je zakřiknutý introvert. Mark Ruffalo se pro role detektivů procházejících si rozvodem narodil, stejně jako Barry Keoghan pro role šílených maniaků. Halle Berry musí ve svých skoro šedesáti hrát ranou padesátnici, protože by jí tolik let nikdo nevěřil, a do své frustrované hrdinky vkládá patřičnou vervu. Díky těmto výkonům se postavy zdají plastičtější, než jak vyznívají na papíře.

A to vše zaštiťuje Bart Layton, u nějž se musíme nedůtklivě ptát, proč točí tak málo, když mu to tak jde. Většinu času zřejmě tráví v marketingu, tedy tvorbou reklam, pro což jde mít z komerčního hlediska pochopení. Měl by ale častěji myslet i na nás, protože za svou celovečerní tvorbou zatím nepochybil a dokáže tenhle celkem rutinní příběh povýšit na prakticky na must see pro všechny milovníky krimi-thrilleru.

foto/video: © Falcon 2026

Cesta zločinu
Crime 101
USA, 2026, 140 min
Česká premiéra: 12. 2. 2026, Falcon
Režie: Bart Layton
Předloha: Don Winslow
Scénář: Bart Layton
Kamera: Erik Wilson
Hudba: Blanck Mass
Hrají: Chris Hemsworth, Mark Ruffalo, Halle Berry, Barry Keoghan, Corey Hawkins, Monica Barbaro, Nick Nolte, Jennifer Jason Leigh, Tate Donovan, Payman Maadi
Produkce: Tim Bevan, Dimitri Doganis, Eric Fellner, Benjamin Grayson
Střih: Julian Hart, Jacob Secher Schulsinger
Zvuk: Steven Morrow, Andrew Stirk
Scénografie: Scott Dougan, Dan Webster
Masky: Matteo Silvi
Kostýmy: Jenny Eagan
Casting: Avy Kaufman