Do kin se vrací klasika Františka Vláčila, která završuje režisérovu volnou historickou trilogii. Tentokrát jde o Údolí včel, příběh z druhé poloviny 13. století. Film byl loni nově digitalizován a nyní vstupuje do českých kin v mimořádně dobré technické kondici. Snímek měl v tehdejším Československu premiéru na jaře roku 1968.
Nadčasový příběh fanatismu a osobní svobody
Režisér František Vláčil završil svou volnou trilogii dramaticky sevřeným snímkem, jenž místo velkolepých výpravných scén líčí vnitřní konflikty postav. Protagonisty vyprávění jsou dva rytíři křižáckého řádu – Armin von Heide a jeho český chráněnec Ondřej. Mladý šlechtic, kterého jeho otec zasvětil řádu už v dětství, uprchne z křižáckého hradu, kde vyrůstal v askezi a modlitbách. Nábožensky horlivý Armin však svého druha pronásleduje do rodného Vlkova a zmaří jeho pokus o normální, šťastný život po boku krásné Lenory. Nadčasový příběh o střetu fanatismu a osobní svobody vyniká černobílou kamerou Františka Uldricha, převážně vokálními skladbami Zdeňka Lišky a hereckými výkony Jana Kačera s Petrem Čepkem v hlavních rolích.
Spolupráce s Vladimírem Körnerem
Ze spolupráce Františka Vláčila a scenáristy Vladimíra Körnera vzešly filmy Adelheid (1969), Pověst o stříbrné jedli (1973) a Stín kapradiny (1984). Nejoceňovanějším společným titulem této autorské dvojice však zůstává historické drama Údolí včel (1967). To přišlo do kin krátce po Vláčilově vysoce ceněném mistrovském opusu Marketa Lazarová (1967).
Vznik kvůli rekvizitám a kostýmům z Markéty Lazarové
Ekonomickým důvodem vzniku Údolí včel byla snaha využít právě rekvizity a kostýmy dosud nejdražšího domácího projektu v příběhu ze stejné doby. Dramaticky sevřený, původní Körnerův koncept se však vydal jinou cestou než ambiciózní, rozmáchlá adaptace Vančurova historického románu. Zatímco v Marketě křesťanství svádělo souboj s pohanstvím, v Údolí včel jde spíš o nadčasový spor askeze a svobody. Podobně jako Sedmá pečeť (1957) Ingmara Bergmana, i Údolí včel je filozofujícím dílem, neromantickou vizí středověku, jež místo bitevních scén líčí vnitřní konflikty postav.
Návrat zoufalého Ondřeje do řádu jako do jediného domova, který mu zbyl, se normalizačním cenzorům jevil natolik sporný, že pro televizní vysílání v roce 1977 vytvořili významově „novou“ verzi filmu s ustřiženým koncem…
Vizuálně vytříbený snímek s Petrem Čepkem (Ondřej) a Janem Kačerem (Armin) v hlavních rolích u diváků na rozdíl od Markety Lazarové propadl. Ani v očích dobové kritiky ve srovnání s předchozím Vláčilovým filmem neobstál. Zaslouženého ocenění se tak Údolí včel dostalo až později.
Do kin digitalizovanou verzi Údolí včel uvádí Národní filmový archiv od 5. února.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
foto/video: © Národní filmový archiv, FSB Barrandov 2026
zdroj: NFA, Filmový přehled, Zpět v kinech
